|
Tentokrát jsem nenafotil žádný kvítek,
nebylo k focení nic, co bych už v novinách neukázal.
Můj starostlivý zrak i hledáček mého Sony 828 se zastavil nad
skupinou astrofyt. Uvědomil jsem si naléhavost jarní práce –
přesadit tyhle kytky proto, aby mohly růst do široké krásy, nikoliv
do nevzhledných sloupků. Astrofyta totiž nesnášejí vzájemné
dotýkání, potřebují kolem sebe trochu místa, pak jsou po desetiletí
čím dál krásnější. Ovšem místo, to místo! Něco musí z parapetu pryč,
to rozhodování je svízel.
 |
|
Skupina astrofyt
|
Když už jsme u těch astrofyt, vyfotil
jsem si jedno z mláďat, jehož matkou je zelené, jasně žlutě kvetoucí
A. niveum crassispinum, ze sběrů H. Swobody, které už díky
jednomu zlodějíčkovi opustilo své místo mezi ostatními. Tatíkem bylo
sněhobílé A. niveum, které také kvetlo čistě žlutým květem
(tahle odchylka se u astrofyt s červeným jícnem stává docela často).
Myslím, že z tohoto spojení vzniklo zajímavé stvoření, pokusíme se
ho pozorovat i v letech příštích. Zvlášť se těším na květy, věřím,
že všechny budou bez tmavšího zabarvení jícnu květu.
 |
|
Astropytum hybrid
|
Při procházení zazimovaným skleníkem mi
padla do oka krabička se spinkajícími Echinocereus viridiflorus.
Ty se od podzimku o třetinu snížily, scvrkly. Jsou to jedny
z prvních kytiček, které jsem v roce 1990 v přírodě uviděl, však
mají nizoučké polní číslo PP 02. Bylo to Cibola Nat. Forest (NM),
v borovém lese, kde rostl v jehličí a mechu, v kamenných skalkách,
společně s Echinocereus triglochidiatus. Tahle půvabná
rostlina je v jarní nabídce rostlin, ale není jich moc, asi se
nedostane na každého.
 |
|
Semenáčky Echinocereus viridiflorus PP 02, Cibola Nat.
Forest (NM)
|
Na druhé cestě jsem byl až v roce 1992,
opět v USA, tentokrát s kamarádem Mirkem Osladilem (bydlí v Los
Angeles kam zdrhnul z Plzně), jsme spolu zajeli do Baja California,
odkud jsem si přivezl pár sukulentních zajímavostí. Zasadil jsem je
do 70 cm široké mísy, kde si žijí spokojeně už 20 let. Dva obrovské
kaudexy jsou Ibervillea sonorae (okurkovité), jedna
Bursera spec., Fouquieria splendens a jeden
Pachycormus discolor. Všechny rostou díky střídmé zálivce velmi
pomalu, za oněch 20 let mnoho nenarostly. Za tu dobu umřela jen
Euphorbia misera, mizera jedna. Kdyby mi náhodou někdo chtěl
poskytnout řízeček jmenované, rád bych tu kolekci doplnil.
 |
|
Skupinka sukulentních zajímavostí
|
Ve skleníku také v kyblíku roste Jalapeños,
semínka jsem dostal od Jana Říhy z Lysé, který na jiném místě novin
přináší velmi zajímavé informace. Já jsem této kuchyňské ingredienci
přišel na chuť v Mexiku, přísada je ceněná i na jihu USA. Už jsme na
toto téma jednou
psali, rád bych získal třeba recept na Lindino poněkud ostřejší
jídlo s patřičným názvem „Odstraňovač rtů“. Keřík poklidně vegetuje
ve skleníku na zemi, při nějakých 10°C, zálivka asi 1x měsíčně.
V podrostu mezi stonky paprik krásně prosperují semenáčky Agave
scabra.
 |
|
Jalapeños
|
Protože své hobby dělím mezi kaktusy a
tramp, byl jsem se s Lídou mezi svátky pročundrnout v Pekle. To je
údolí Chrudimky, pod hrází Křížanovické přehrady. Pod přehradní
hrází pokračuje ještě část bájné osady Krkanky, která je z větší
částí přikryta vodou přehrady – území Krkanky pak končí na místě,
kde se do Chrudimky vlévá potok Debrný. Pak po proudu pokračuje
území Peklo.
 |
|
Totemy
|
Tam má také chaty několik řezbářů, což
potvrzují nádherné dřevořezné práce stojící u chat. Tu nejkrásnější
výstavu pak nalezneme u chaty Pilousa, kamaráda z Pardubic – posuďte
sami. Pilous umí o své zálibě taky hezky vyprávět, motivy jeho
totemů nejsou nahodilou snůškou jeho představivosti, každá součást
má svůj význam i důvod, vše je čerpáno z indiánských tradic.
Tak zase za měsíc nashledanou – Pavel Pavlíček
|
