|
Čas poslední expedice letošního roku se chýlil ke
konci. Kolegové, kteří zůstávali v terénu o dva týdny déle, už
odjeli směrem k hranicím Djibouti a já přemýšlel, co budu dělat
v Etiopii poslední den mého pobytu. Oblast na sever, východ i západ
od Dire Dawa i Hararu jsme už zmapovali a vše, co jsme hledali jsme
našli a nafotili. Směrem na jih od Hararu jsme se nepouštěli, neboť
až po Awash by nemělo růst nic extra. Ráno po snídani předposledního
dne před mým odletem ze země jsem jen s malým batůžkem vyšel ven
z hotelu v Hararu, sedl do minibusu směřujícího k Dire Dawa a
následně ke Kalubi. Zde jsem vystoupil před vesnicí a ihned zmizel
v akáciovém a pryšcovém porostu nejbližších kopců. Různých keřů a
trnitých stromků zde bylo požehnaně. Z mých oblíbených rostlin zde
rostly jen běžné Aloe macrocarpa a Aloe megalacantha.
Na vrcholu kopce byly dominantními rostlinami stromovité pryšce.
Flóra byla tedy spíše fádní, ovšem atraktivitu místa zvyšovali
damani a různorodé ptactvo.
 |
|
Obr. 1. - Kopce v okolí
Kalubi
|
Po 11 hodině scházím zpět k cestě a během chvíle mi
zastavuje náklaďák s anglicky mluvícím řidičem. Vysvětlil jsem mu,
že jsem milovník přírody a že vystoupím, až mě něco v okolí cesty
zaujme. Cestou míjíme osady a menší vesnice, které jsou propojovány
množstvím kukuřičných polí. Asi po ujetí 50 km jsme dostoupali do
průsmyku v Arba Guru Mts. Po přejezdu vesnicí Karamille
(09 22,573’ N, 41 21,430’ E) se vlevo od cesty tyčil skalnatý, ale
hustě zarostlý kopec s nadmořskou výškou jistě přesahující 2500 m.
„No nic, pokud zde nic neroste, alespoň se provětrám“, říkám si.
Loučím se s řidičem a mizím v porostu mladých eukalyptů, které
v rámci zalesnění vysazují všude v Etiopii. Patrně jsem mizel
pomalu, neboť jsou u mne hned dva mladící a nechtějí odejít. Alespoň
budu mít doprovod.
 |
|
Obr. 2. - Khat, v severní
Etiopii hojně používané narkotikum
|
Vcházím do podrostu stromů na úpatí kopce a
kamenitým srázem pomalu stoupám vzhůru. Cesty zde nejsou, jen husté
houštiny keřů. Hoši se mi snaží popisovat jednotlivé keře a stromy
v amharštině, já jim odpovídám příslušný komentář plynulou češtinou.
Jediné, co se jmenuje stejně v obou jazycích je khat (čti „čat“),
což je běžně používané narkotikum, a to je na kopci opravdu hojné.
 |
|
Obr. 3 - Aloe downsiana
|
Již v polovině kopce vidím mezi hustým porostem a ve
stínu keřů tlustolisté, temně zeleně zbarvené aloe. Zdálky vypadají
jako běžná Aloe percrassa. Ta ovšem neroste v poměrně hustém
lese, nemá asi 70 cm dlouhý a 8 cm tlustý, poléhavý kmínek. Aloe
percrassa také nemá tak výrazné hnědé špičky zubů. Ovšem úplně
mě „vykolejí“ květy. Aloe percrassa má krátce válcovité
hrozny šarlatových květů.
 |
|
Obr. 4 - Aloe downsiana
|
Mnou pozorované rostliny mají květní stvol
větvený jen 1-4 bočními rameny a špičatě válcovité hrozny květů jsou
až 30 cm vysoké. Samotné květy jsou růžové, asi 3 cm dlouhé a velmi
jemně obrvené. Růžicemi tedy tyto aloe velmi připomínají Aloe
percrassa, avšak květy zase mají blízko k okruhu Aloe
trichosantha/pubescens. Po výstupu na vrchol kopce vidím
na skalách kolonie těchto rostlin ve štěrbinách holých kamenů i pod
keři, a už vůbec je nedovedu správně určit. No nic, po návratu do ČR
se poptám chytřejších hlav. Jelikož se obloha zatahuje a začíná
poprchávat, dělám posledních pár snímků a sestupuji k silnici.
V dešti a v noci odjíždím zpět do Hararu.
 |
|
Obr. 5 - Aloe downsiana
|
Po návratu domů a studiu literatury mám potvrzeno,
že jsem u Karamille našel novinku popsanou roku 2007 – Aloe
downsiana. Tato atypická, temně zelená rostlina roste na
vegetací zarostlých skalách a typová lokalita výskytu Aloe
downsiana je asi 20 km od mnou pozorovaných rostlin. Rostliny
byly identifikovány T. McCoyem, který si patrně jako první uvědomil,
že jsou odlišné od příbuzných aloí rostoucích v oblasti
severovýchodní Etiopie.
|
