Ariocarpus od A do Z (4)

Další písmeno v abecedě je „DÉ“. Jenže žádný ariokarpus na „DÉ“ není. Vlastně ano, byl jeden popsán, a to Ariocarpus ×drabii. Popsali ho Halda a Sladkovský a jedná se prý o přírodní hybrid mezi Ariocarpus retusus a kotschoubeyanus z okolí Dr. Arroyo ve státě Nuevo León Mexiku. A od „E“ byl popsán Ariocarpus elongatus Lee 1937 (=Anhalonium elongatum=Ariocarpus retusus) a taky kombinace Ariocarpus elongatus ssp. horacekii (Halda) Halda. Po tomto krátkém úvodníku přejdu rovnou k Ariocarpus fissuratus: 

Ariocarpus fissuratus MZ 118, Cerro Bola, Coahuila

Ariocarpus fissuratus objevili v roce 1852 J. M. Bigelow a A. S. Schott při expedici, která mapovala nová území získaná USA po válce s Mexikem. O čtyři roky později ho Engelmann popsal jako Mammillaria fissurata. Dnešní taxonomové asi neuznávají žádné vnitrodruhové členění, přestože vnitrodruhová variabilita vedla k několika popisům: Ariocarpus lloydii Rose, Ariocarpus lloydii var. mayor Frič, Roseocactus intermedius Backeberg et Kilian, Ariocarpus fissuratus ssp. pailanus Halda a poslední Ariocarpus fissuratus var. hintonii W. Stuppy & N. P. Taylor, který je dnes řazen k A. bravoanus. 

Ariocarpus fissuratus var. lloydii CH 209, Parras, Coahuila

Ariocarpus fissuratus zasahuje ze všech ariokarpusů nejseverněji, jeho populace jsou známy z USA, nejčastěji je uváděn národní park Big Bend v Texasu, podél Rio Grande zasahuje východně až téměř k pobřeží. Velmi zajímavá populace malých rostlin s výrazně rozbrázděnými bradavkami byla nalezena u Terlingua v Texasu. Rostliny označované jako var. intermedius se nacházejí v oblasti Cauatro Cienegas v mexické Coahuile, var. lloydii kolem Parras a zasahují až do Duranga k Nazas a severního Zacatecasu. Varieta hintonii roste oddělena hluboce na jihu poblíž Matehualy v mexickém státu San Luis Potosí. Ještě k ssp. pailanus – tato jednotka by měla růst v Sierra de la Paila v Coahuile a od typu se liší menším vzrůstem (do 10 cm v průměru), plochými silně zvrásněnými bradavkami a květem s dlouhou trubkou. 

Ariocarpus fissuratus var. intermedius LH 920, Cuatro Cienegas, Coahuila

Tak jak jsem v předchozím díle psal, že Ariocarpus confusus je v hierarchii mých oblíbenců posunutý kousek výše, Ariocarpus fissuratus je spíše níže. Nevím, snad je to tím, že začíná kvést až ve větší velikosti, nebo roste na vlastních kořenech obtížněji než ostatní druhy. To však neznamená, že by v mojí sbírce chyběl. Naopak, mám skoro třicet sběrovek, samozřejmě se některé kryjí. A tak se na podzim těším květy lloydíků od Parrasu – to jsou asi největší fisurátusky, které mám. První začínají kvést Milošovy MK 148.441 od Jose Maria Morelos, nejmenší kvetou texaské VZD 339 z Schaffee, Hudspeth Co., Texas a VZD 343 ze Santiago Mts., Brewster Co., Texas. A samozřejmě hintoňáčky, na ty nesmím zapomenout. U těch se mi pravidelně stává, že kvétají dvakrát ročně – jednou uprostřed léta a pak ještě na podzim.  

Rekordman v sedmičce květináči VZD 343 ze Santiago Mts., Brewster Co., Texas

Japonští pěstitelé nenechali na pokoji jen astrofyta, ale pustili se i do ariokarpusů – a právě Ariocarpus fissuratus byl jeden z jejich vyvolených. A tak můžeme vidět kultivary „Godzilla“ – s extrémně rozbrázděnými bradavkami, který vypadá až jako květák a jeho vylepšenou variantu „Godzilla Cotton Flock“ – která je ještě navíc zahalena do husté vaty.

Na naší loňské cestě jsem se věnoval hlavně Ariocarpus confusus a scapharostrus a vzhledem k omezenému času jsem neměl prostor zajet až do Coahuily. Přesto jsme s Marťasem chtěli nějaký ten fisurátusek vidět a tak jsme se vydali hledat varietu hintonii.

Ariocarpus  Ariocarpus fissuratus var. hintonii PA 221, jižně od Matehualy, SLP

V Matehuale jsme spali dvakrát. První hotel byl tedy opravdu tragický a švábi v něm běhali v pětistupech. Já jsem to moc nevnímal, protože jsem zabouchnul jediné klíče v autě. Celou cestu jsem se před zavřením auta vždycky Marťase ptal, jestli má klíče. Jen jednou jsem se nezeptal… a měl jsem je zrovna já a nechal jsem je pod mapou na přední sedačce. Zkoušeli jsme auto otevřít sami, ale bez výsledku. Večer jsem si v restauraci od číšníka, který uměl anglicky, nechal napsat ve španělštině problém se zabouchnutými klíči – to kdyby nás při otevírání viděli policajti – a ráno se vydal hledat pomoc. No zkuste ráno najít otevřený servis a někoho, kdo trochu umí anglicky! Ani ránu. Až jsem v jednom obchodě našel ochotnou prodavačku, která někam zavolala. Přijel nevzhledný suchý špinavý chlapík, vytáhl sadu háčků, zašťáral – a tak jak to čtete – tak rychle to otevřel. Na nic se neptal, dal jsem mu stovku a odjel. Škoda, napadlo mě později, že jsem mu mohl ukázat ještě pár jiných aut, která nám mohl otevřít. Nevzbudilo by to vůbec žádnou pozornost. 

Bylo úterý 1. 11. 2011. Vyrazili jsme směrem na jih, ale nedařilo se nám najít tu správnou cestu, dvakrát jsme skončili dva kiláky vzdušnou čarou od GPesky. Nakonec se nám podařilo projet jakousi vesničkou, jestli to bylo ono El Herrero, které se udává u sběrovek, nevím. Zastavili jsme v mírném stoupání a vydali se vlevo od cesty. Po pár desítkách metrů jsme je našli.  

Ariocarpus fissuratus var. hintonii PA 221

Byla jich tam opravdu spousta, všech velikostí a věku. Našli jsme i pět rostlin na čtverečním metru. Bohužel už byly odkvetlé. Byly to krásné rostlinky s šedozelenou epidermis, pěkné ploché, se strukturovanými bradavkami. 

Doprovodný Thelocactus hexaedrophorus PA 222

Ne jak ty naše sbírkové nafouknuté balóny. Aspoň vím, čeho chci dosáhnout. Moje semenáčky suším a suším, nejstarší mají patnáct let a ještě nedělají vatu. Ale vzhledem se těm přírodním bráškům začínají podobat. Jen je nepřelít. Hlavně ne za velkého vedra, to se ariáky často uvaří. Odejdou od středu. Když zjistíte zavadlé tuberkule s červenohnědou bází a ariáček je nějak naměkko, je konec. A když do něj říznete, zjistíte, že má řepu dobrou. Tak pozor, je lepší zalít za tepla a třeba je dát do polostínu, ne na úpal. Když jsou zasušené, snesou pak i výheň.

Takže jak jsem minule slíbil, projel jsem to až po HÁ. Vlastně po „I“, protože jsem zmínil i intermedius. Příště budou kočičky. 

Na lokalitě A. fissuratus var. hintoniis

Pozdravem z lokality A. fissuratus var. hintonii
se s vámi pro dnešek loučím,
příště se budu věnovat kočičkám.