Pro některé druhy je důležité přistínění. V přírodě často rostou v trávě - např. Echinocereus subinermis ssp. ochoterenai. Jiné mají raději půdu s větším obsahem humusu v kombinaci s trochou stínu - okruh E. pulchellus a E. knippelianus (na stanovištích přežívají část roku zatažené do půdy - s větším podílem humusu než je pro kaktusy obvyklé). Dalším vadí nevhodná zálivka – E. palmeri (nesnese dlouhodobě zvýšené pH vody).
Proč patří mezi choulostivé E. fobeanus
nevím. Možná je klíč k úspěchu stinné stanoviště.
E. fobeanus
dobře prospívá jako semenáček a kvete již asi ve 3 cm výšky. Dost často
ale vykvete pouze jednou. Pak najednou zajde. Viděl jsem zatím jen
jednu rostlinu, která dospěla až do velikosti trsu. Její stanoviště
bylo v nejtmavším místě skleníku.
E. chisoensis - je
pěstován velmi zřídka. Ve sbírkách obvykle ze záhadných důvodů
znenadání bez zjevné příčiny odejde. Snad je klíčem k úspěch zálivka v
nevhodnou dobu resp. „nezalívání“ ve správný čas.
E. maritimus a E. hancockii
jsou kapitola sama pro sebe. Snesou velmi mnoho slunce a tepla.
Společné umístění s druhy, které vyžadují lehké přistínění jim tedy
pravděpodobně nebude vyhovovat.
Wilcoxia - po pár
letech pokusů jsem pochopil, proč se s jejich květy všichni rádi
pochlubí. Doufám, že se to s nimi za pár let také naučím. Zatím je
dávám přes léto ven ze skleníku a vypadá že jim to dělá dobře.
 |
|
Echinocereus reichenbachii ze skalky. Pravděpodobně kulturní
rostlina bez naleziště.
Na skalce bez jakéhokoliv zakrytí přežívá více
něž 15 let. Dobře roste, kvete
a klíčí. V současné době není v módě
pěstovat kaktusy bez polních čísel.
Přesto se za „skalničku“ tohoto
typu vřele přimlouvám
a všem podobné rostliny doporučuji. |
Doufám
že vás předchozí odstavec neodradil od pěstování obtížnějších druhů.
Všechny poznatky mám vyzkoušené pouze u mne ve sbírce. U vás doma to
může být úplně jinak. Pokud máte odlišné zkušenosti, budu rád když mi
napíšete.
Jsou „snadnější“ rody – tak proč právě echinocereusy?
Jsou rody, které snesou téměř vše a dá se z nich během pár let shromáždit pěkná sbírka na relativně malé ploše. Při slově Echinocereus si bohužel velká část kaktusářů vybaví některý z tzv. „zelených“ obvykle trsovitých druhů (E. enneacanthus, stramineus, pentalophus, cinerascens).
Nekvetou příliš ochotně, dospělé trsy ve velkých mísách nejsou moc
krásné a navíc zabírají relativně mnoho místa ostatním rostlinám.
Nenechte se odradit. Myslím si, že se jedná o nejpestřejší rod v
kaktusové říši. A vzhledově pestrý je i když není zrovna období květů.
A když vykvete některá "ošklivá" rostlina (obrázek E. pentalophus - blankii) je opravdu na co se dívat.
 |
|
Echinocereus pentalophus je ve stáří super ošklivá kytka. Já u něho mám cedulku Echinocereus blankii, což není správně (blankii = syn. pro E. berlandieri).
Květy téhle rostliny nejsou velké (jen asi 9 cm v průměru),
ale jasně ukazuje do okruhu pentalophus. |
Putování rodem Echinocereus
v našich sbírkách tímto končí.
Pokud jste dočetli až sem, děkuji Vám za
trpělivost
a přeji mnoho úspěchů nejen se zimovzdornými
a
mrazuvzdornými echinocereusy. Echinocereusy v našich sbírkách v roce
2009 - díl
1.| 2. |
3. |
4. |
5. |
6. | 7.
|
8.
 |
