Tentokrát jsem se rozhodl věnovat tzv. monotypickým
rodům, což jsou rody, které obsahují pouze jeden jediný druh.
Rod Baynesia
Byl vytvořen Peterem Bruynsem, který popsal v roce 2000 druh
Baynesia lophophora. Rodové jméno odkazuje na místo výskytu
v pohoří Baynes Mountains. Jediné místo výskytu se nachází v SZ cípu
Namibie ve výše zmíněných horách v poměrně vysoké nadmořské výšce
naší nejvyšší hory Sněžky.
![Baynesia lophophora je typická menšími bohatě kvetoucími trsy subtilních krátkých stonků.](s01_n.jpg) |
Obr. 1 - Baynesia lophophora je
typická menšími bohatě kvetoucími trsy
subtilních krátkých stonků. |
Baynesia se vyznačuje drobnými měkkomasými
svěže zelenými čtyřžebernými stonky o průměru okolo jednoho cm a
výšce do 8 cm. Trsy mají průměr většinou okolo 8-15 cm. Malé květy,
6-8 mm v průměru, vyrůstají většinou po 2-4 okolo vrcholové části
stonků. Mají členitý zvonkovitý tvar a červenou barvu se světlým
středem.
Pěstování není úplně snadné, ale ani nijak extrémně obtížné. Zásadní
je si v rámci konkrétních podmínek jako okolní teplota, vlhkost
vzduchu a typ substrátu najít ideální režim zálivky, kdy rostlinky
nebudou ještě vadnout, ale zároveň už nezačnou zahnívat. To vadnutí
myslím doslova. Stonky totiž při nedostatku vody opravdu razantně a
viditelně ztrácí na objemu a tedy i vnitřním napětí a začnou
poléhat. Pokud se obratem provede zálivka, baynesie se v řádu hodin
vzpamatuje, pokud zasáhnete později, proces je pomalejší. Když se
ale nechá bez vody delší dobu, řádově měsíc až dva, už se ale nemusí
vzpamatovat vůbec. To znamená, že i během zimních měsíců je lepší
jednou za 3-4 týdny opatrně zvlhčit substrát.
![Baynesia lophophora má drobné zvonkovité květy s členitou korunkou.](s02_n.jpg) |
Obr. 2 - Baynesia lophophora má
drobné zvonkovité květy
s členitou korunkou. |
Během růstové sezóny držíme rostliny v polostínu při
výše zmíněné relativně časté zálivce. I tady ovšem platí zlaté
sukulentářské pravidlo znovu zalít až po vyschnutí substrátu. Zimní
teploty bych doporučil už kvůli té nutnosti občasné zálivky raději
vyšší, okolo 18-20 stupňů.
Vegetativní rozmnožování je možné i relativně snadné, i když ne tak
jednoduché jako například u duvalií. Po odříznutí části trsu
k zakořenění je třeba nechat ránu déle a důkladně zhojit, alespoň
dva týdny v teple nad 20 stupňů a pak standardně nechat zakořenit ve
vlhkém substrátu.
![Baynesia lophophora tvoří většinou několik květů naráz z jednoho místa.](s03_n.jpg) |
Obr. 3 - Baynesia lophophora tvoří
většinou několik květů
naráz z jednoho místa. |
Baynesia lophophora je pořád
ještě poměrně málo dostupná, což je nejspíš způsobeno
kombinací relativně vyšší choulostivosti a nepříliš
velké „laické“ atraktivity. Přesto bych ji doporučil
i mírně pokročilým pěstitelům, protože za cenu trochu
zvýšené opatrnosti při pěstování se mohou těšit z raritky,
která zabere minimum prostoru a téměř během celé růstové
sezóny těší opakovanou produkcí většího množství
zajímavých kvítků.
Rod Lavrania
Vznikl v roce 1986 popisem druhu Lavrania haagnerae,
který vytvořil v roce 1986 Darrel Plowes. Rodové jméno
vzdává hold legendě světového sukulentářství, Johnu
Lavranosovi.
![Lavrania haagnerae kvete z dolní části hladkých válcovitých stonků.](s04_n.jpg) |
Obr. 4 - Lavrania haagnerae kvete z dolní
části
hladkých válcovitých stonků. |
V literatuře se dá dočíst, že je Lavrania
haagnerae blízce příbuzná rostlinám rodu Larryleachia,
ale je tu jeden zásadní morfologický rozdíl, který staví mezi tyto
rody jednoznačně definovatelnou zeď. A to jsou květy.
Larryleachia vytváří velké množství menších přisedlých květů po
celé horní části svých stonků, kdežto Lavrania kvete výhradně
na bázi jednotlivých odnoží až 1,5 cm v průměru velkými,
hnědočerveně kropenatými květy na delších stopkách. Dalším výrazným
rozdílem je také to, že Lavrania má užší a delší stonky a
tvoří trsy.
![Výrazný květ Lavrania haagnerae.](s05_n.jpg) |
Obr. 5 - Výrazný květ Lavrania
haagnerae. |
Vyskytuje se podobně jako Baynesia lophophora
výhradně v SZ Namibii, v horách okolo Sesfontein, kde roste většinou
převisle na skalních římsách. V přírodě může lavranie tvořit mohutné
trsy několika desítek hladkých šedozelených stonků dlouhých 6-30 cm
a širokých 2 až 3 cm.
![Lavrania haagnerae kontinuálně tvoří květy ze stejného místa.](s06_n.jpg) |
Obr. 6 - Lavrania haagnerae
kontinuálně tvoří květy ze stejného místa. |
V kultuře je tento druh jednoznačně nejpomaleji
rostoucí stapélií, jaká mi kdy prošla rukama. Stejně pomalé je
i vegetativní množení. Mám zkušenost, že může trvat i rok a půl, než
odnož zakoření a začne opět vegetovat. To je nejspíš hlavní důvod
téměř absolutní nedostupnosti na trhu se sukulenty, protože jinak se
jedná o velmi jednoduchý a bezproblémový druh na pěstování, který
není nijak náchylný na hniloby ani škůdce.
![](../../img/lineg.jpg)
Předchozí díly
seriálu Okno do světa stapélií:
1. Rod
Ophionella
2. Rod
Duvaliaa
|