Okno do světa stapélií (3)

Tentokrát jsem se rozhodl věnovat tzv. monotypickým rodům, což jsou rody, které obsahují pouze jeden jediný druh.

Rod Baynesia
Byl vytvořen Peterem Bruynsem, který popsal v roce 2000 druh Baynesia lophophora. Rodové jméno odkazuje na místo výskytu v pohoří Baynes Mountains. Jediné místo výskytu se nachází v SZ cípu Namibie ve výše zmíněných horách v poměrně vysoké nadmořské výšce naší nejvyšší hory Sněžky.

Baynesia lophophora je typická menšími bohatě kvetoucími trsy subtilních krátkých stonků.

Obr. 1 - Baynesia lophophora je typická menšími bohatě kvetoucími trsy
subtilních krátkých stonků.

Baynesia se vyznačuje drobnými měkkomasými svěže zelenými čtyřžebernými stonky o průměru okolo jednoho cm a výšce do 8 cm. Trsy mají průměr většinou okolo 8-15 cm. Malé květy, 6-8 mm v průměru, vyrůstají většinou po 2-4 okolo vrcholové části stonků. Mají členitý zvonkovitý tvar a červenou barvu se světlým středem.

Pěstování není úplně snadné, ale ani nijak extrémně obtížné. Zásadní je si v rámci konkrétních podmínek jako okolní teplota, vlhkost vzduchu a typ substrátu najít ideální režim zálivky, kdy rostlinky nebudou ještě vadnout, ale zároveň už nezačnou zahnívat. To vadnutí myslím doslova. Stonky totiž při nedostatku vody opravdu razantně a viditelně ztrácí na objemu a tedy i vnitřním napětí a začnou poléhat. Pokud se obratem provede zálivka, baynesie se v řádu hodin vzpamatuje, pokud zasáhnete později, proces je pomalejší. Když se ale nechá bez vody delší dobu, řádově měsíc až dva, už se ale nemusí vzpamatovat vůbec. To znamená, že i během zimních měsíců je lepší jednou za 3-4 týdny opatrně zvlhčit substrát.

Baynesia lophophora má drobné zvonkovité květy s členitou korunkou.

Obr. 2 - Baynesia lophophora má drobné zvonkovité květy
s členitou korunkou.

Během růstové sezóny držíme rostliny v polostínu při výše zmíněné relativně časté zálivce. I tady ovšem platí zlaté sukulentářské pravidlo znovu zalít až po vyschnutí substrátu. Zimní teploty bych doporučil už kvůli té nutnosti občasné zálivky raději vyšší, okolo 18-20 stupňů.

Vegetativní rozmnožování je možné i relativně snadné, i když ne tak jednoduché jako například u duvalií. Po odříznutí části trsu k zakořenění je třeba nechat ránu déle a důkladně zhojit, alespoň dva týdny v teple nad 20 stupňů a pak standardně nechat zakořenit ve vlhkém substrátu.

Baynesia lophophora tvoří většinou několik květů naráz z jednoho místa.

Obr. 3 - Baynesia lophophora tvoří většinou několik květů
naráz z jednoho místa.

Baynesia lophophora je pořád ještě poměrně málo dostupná, což je nejspíš způsobeno kombinací relativně vyšší choulostivosti a nepříliš velké „laické“ atraktivity. Přesto bych ji doporučil i mírně pokročilým pěstitelům, protože za cenu trochu zvýšené opatrnosti při pěstování se mohou těšit z raritky, která zabere minimum prostoru a téměř během celé růstové sezóny těší opakovanou produkcí většího množství zajímavých kvítků.

Rod Lavrania
Vznikl v roce 1986 popisem druhu Lavrania haagnerae, který vytvořil v roce 1986 Darrel Plowes. Rodové jméno vzdává hold legendě světového sukulentářství, Johnu Lavranosovi.

Lavrania haagnerae kvete z dolní části hladkých válcovitých stonků.

Obr. 4 - Lavrania haagnerae kvete z dolní části
hladkých válcovitých stonků.

V literatuře se dá dočíst, že je Lavrania haagnerae blízce příbuzná rostlinám rodu Larryleachia, ale je tu jeden zásadní morfologický rozdíl, který staví mezi tyto rody jednoznačně definovatelnou zeď. A to jsou květy. Larryleachia vytváří velké množství menších přisedlých květů po celé horní části svých stonků, kdežto Lavrania kvete výhradně na bázi jednotlivých odnoží až 1,5 cm v průměru velkými, hnědočerveně kropenatými květy na delších stopkách. Dalším výrazným rozdílem je také to, že Lavrania má užší a delší stonky a tvoří trsy.

Výrazný květ Lavrania haagnerae.

Obr. 5 - Výrazný květ Lavrania haagnerae.

Vyskytuje se podobně jako Baynesia lophophora výhradně v SZ Namibii, v horách okolo Sesfontein, kde roste většinou převisle na skalních římsách. V přírodě může lavranie tvořit mohutné trsy několika desítek hladkých šedozelených stonků dlouhých 6-30 cm a širokých 2 až 3 cm.

Lavrania haagnerae kontinuálně tvoří květy ze stejného místa.

Obr. 6 - Lavrania haagnerae kontinuálně tvoří květy ze stejného místa.

V kultuře je tento druh jednoznačně nejpomaleji rostoucí stapélií, jaká mi kdy prošla rukama. Stejně pomalé je i vegetativní množení. Mám zkušenost, že může trvat i rok a půl, než odnož zakoření a začne opět vegetovat. To je nejspíš hlavní důvod téměř absolutní nedostupnosti na trhu se sukulenty, protože jinak se jedná o velmi jednoduchý a bezproblémový druh na pěstování, který není nijak náchylný na hniloby ani škůdce.

Předchozí díly seriálu Okno do světa stapélií:
1. Rod
Ophionella
2. Rod Duvaliaa

zpět

Text a foto
Jiří Hadamovský
caudex(z)volny(t)cz
www.succulentplants.eu

 

 
© www.cact.cz/noviny  ISSN 1805-2630