|
Jestli se zajímáte o sukulenty delší než jen krátkou
dobu, určitě jste narazili na bohatou, a co se týká tvarů a barev
květů, i velmi rozmanitou skupinu rostlin z čeledi Apocynacae,
tzv. stapélie. A právě tyto atraktivní sukulenty aridních oblastí
Afriky, Blízkého i Středního Východu, Indie a dokonce i jižní Evropy
vám v několika pokračováních stručně představím. Budu se držet dosud
zažité nomenklatury, i když v roce 2017 došlo ke zveřejnění zásadní
změny na základě rozborů DNA, podle kterých autoři Bruyns, Hanáček a
Klak řadí nyní všechny stapélie do rodu Ceropegia členěného
dále do sekcí částečně kopírujících bývalé rody. Takže například
následující rod Ophionella je nyní vlastně Ceropegia,
sekce Ophionella. Nechme tyto odborné záležitosti
profesionálům a pojďme se již blíže věnovat konkrétním rostlinám,
které budou vždy stejně zajímavé, ať už jim budeme říkat jakkoliv.
 |
|
Obr. 1 - Ophionella arcuata |
Rod Ophionella
Minirod Ophionella obsahuje pouhé dva druhy a jeden poddruh:
Ophionella arcuata, Ophionella arcuata ssp.
mirkinii a Ophionella willowmorensis. Tyto v přírodě
velmi nenápadné sukulenty jsou endemitem Východního Kapska
v Jihoafrické republice a vyskytují se jen v malé oblasti mezi městy
Willowmore, Grahamstown, Pearston a Port Elizabeth. Jméno
Ophionella vychází ze zdrobněliny řeckého slova ophis
čili had. To je celkem trefné pojmenování těchto rostlin, které
tvoří hustou spleť vzájemně propletených plazivých tenkých stonků.
 |
|
Obr. 2 - Ophionella arcuata ssp. mirkinii |
Ophionella patří k nejdrobnějším zástupcům skupiny
stapéliovitých sukulentů, což se projevuje i na velikosti květů,
které mají průměr jen 6-8 mm, takže na rozdíl od některých svých
příbuzných např. z rodu Stapelia jejich velikostí rozhodně
neohromí.
 |
|
Obr. 3 - Ophionella willowmorensis |
 |
|
Obr. 4 - Ophionella willowmorensis |
Na druhou stranu jde o rostlinky velmi zajímavé a ve
sbírkách stále docela vzácné, které při správném pěstování poměrně
hojně kvetou většinou několika atraktivními kvítky naráz. Typickým
projevem je tendence se schovávat pod povrch substrátu, takže někdy
je vidět jen květ, zatímco celý stonek zůstává skryt pod zemí.
 |
|
Obr. 5 - I v kultuře má Ophionella tendenci
vytvářet neuspořádanou změť
stonků částečně vnořených do substrátu (O.
willowmorensis). |
Jak již bylo napsáno úvodem, rod Ophionella zahrnuje dva
druhy, které rostou na velmi odlišných stanovištích. Ophionella
arcuata včetně poddruhu mirkinii roste v nižších polohách
na dně plochých údolí nebo na nízkých štěrkovitých kopcích. Naopak
Ophionella willowmorensis popsaná až v roce 1999 se vyskytuje
na strmých, severně orientovaných svazích výše v horách.
 |
|
Obr. 6 - Po vyjmutí rostliny z květináče je vidět,
že okolo třetiny biomasy
tvoří podzemní stonky vhodné
k vegetativnímu množení (O. willowmorensis). |
Nalézt ophionellu v přírodě je skutečně extrémně
obtížné, protože je ukrytá nejen v porostu vyšší vegetace či ve
skalních škvírách, ale navíc je nezřídka pokrytá spadaným listím či
nánosem bahna a kamení. Kuriózní je, že tak o přítomnosti těchto
sukulentů často nemají potuchy ani místní obyvatelé.
 |
|
Obr. 7 - Lokalita O. willowmorensis v horách Východního
Kapska |
Co se týká pěstování, nejde o nějak zvlášť náročné
rostliny. O něco více než ostatní stapélie nesnáší sluneční úpal.
Přistínění v letních vedrech je proto nutné. Po dvou třech letech je
vhodné je přesadit, protože většinu obsahu květináčku již zabírají
podzemní stonky, které postupně vytlačují substrát ven.
 |
|
Obr. 8 - O. willowmorensis v přírodě, vrostlá do hustého trsu
uschlé trávy,
takže její nalezení bylo opravdu velmi obtížné |
|
