Najednou, jako když utne – přeskočila nám zima do léta. Přívaly
pylu způsobily, že Pavlíčková pro brutální alergii nevidí, necítí a skoro
nedejchá. Ale kaktusy reagovaly dobře – poupata prorážejí epidermis a přibývají
jak divá. Však se podívejte na tento Echinocereus coccineus SB 406, už je
tu představován po několikáté. Přidám ale o této skvostné kytce několik
podrobností. Je absolutně mrazuvzdorná, na jižním svážku, v zahrádce od naší
firmy přes ulici, žije a vzkvétá kolem 10 let. Bez jakéhokoliv krytí, v mokru či
v mrazu.
 |
|
Echinocereus coccineus SB 406
|
V přírodě roste v Texasu, v okrese Kimble Co., rovnoběžkou někde na úrovni jihu
Itálie. Tedy hodně jižně, že tam by člověk žádné velké mrazy neočekával. Roste
mnohem lépe, než stejné rostliny v květináči. Na květ nasadily mnohem dříve,
rychleji a více, než rostliny ve sbírce. Kvete dost nerovnoměrně – všimněte si,
že zatímco květy jsou už krásně vyvinuté, další poupata jsou ve stadiu, kdy
teprve sotva prorážejí epidermis. Letos se mi podařilo tyhle rostliny dost
namnožit, zastavte se během roku u Pavlíčků.
 |
|
Astrophytum caput-medusae
|
Překrásně mi vykvetla digitka, neboli Astrophytum caput-medusae, naroubovaná na
silném jusbertu. Na jedné z tuberkulí se vytvořila odnož, která splývá dolů,
takže květy vytvořily jakousi záplavu. Přitom je to první rostlina vypěstovaná
v Česku, za jediné semeno jsem tenkrát utratil 21 USD. Tehdy mi ji narouboval
šikovný Qvido Kuchařík.
Pro tuto rubriku jsem měl připraveno mnoho obrázků, ale zmizely mi někde
v digitálním nebi. Takže obrázek poslední – Turbinicarpus pseudomacrochele
PP 213. Ta semínka jsem našel u Cardonal v Hidalgu, na nezapomenutelné cestě s Jaroušem
Šnicerem. Tehdy to ještě nikdo nesledoval. Hodně jsem se od kluka naučil, mnohem
víc jsem toho ale zapomněl – proč to nepřiznat. To sebou přináší věk, na to
vemte novičok.
 |
|
Turbinicarpus pseudomacrochele PP 213
|
Nedávno jsem v Respektu četl burcující zprávu:
21 milionů tun – takové množství orné půdy zmizí za rok zásluhou nevhodného
hospodaření a následné větrné a vodní eroze v ČR. Erozí je v Česku ohroženo 57 %
orné půdy, z toho třetina extrémně. Toto zjištění Ministerstva Ž. P. je součástí
čerstvě vydané rozsáhlé zprávy OSN o ohrožení biodiverzity na Zemi. Zdroj: MŽP
ČR.
A tak mne napadlo, k jakým šílenostem u nás (a asi nejen u nás) dochází,
s vědomím nejen politiků (ti ovšem rozumějí prdu), ale i studovaným úředníkům
MŽP, a samozřejmě i úředníkům Inspekce Ž. P. Co asi tihle lidé dělají pro to,
aby situace nebyla takhle vražedná? Asi nic, není čas ani síly. Co kdyby omezili
svou bdělost, a do republiky by jim vniklo nějaké semínko kaktusu od mexické
škarpy? Viz např. článek v našich novinách
Semínka pana doktora.
Inu, mějte se všichni hezky, jistě pilně stíníte, sluníčko pálí jako ďas,
A za měsíc si foteček připravím víc. – Pavel Pavlíček
