Cintia – reakce

Samozřejmě, že proti moderním metodám stanovení (např.) příbuznosti nelze namítat. A pokud se (např.) mezi červenokvětou populaci z jednoho kopce a žlutokvětou populací z jiného kopce – cca 30 km vzdáleného – nenajde jiný rozdíl, než je celkem nepodstatný znak – tedy barva květu, pak z toho logicky vyplyne, že popis – tedy stanovení jména publikováním a uložením vzorku – je nadbytečné, tedy z hlediska vědeckého hodnocení.

Co však z toho vyplývá pro pěstitele? Vzít stanovisko „vědy“ na vědomí, okruh rostlin (např. Thelocactus nidulans a T nidulans ssp. palomaensis) považovat za totožné? Nerespektovat vizuální odlišnosti, pěstovat (a sprašovat) je v jedné míse?

Rozhodně nikoliv. Vypěstovali bychom sice potomstvo (pokud by se tyto formy mezi sebou snadno křížily) s květy v různých odstínech, ale už nikdy bychom neměli autentickou kytku.

Dobrá, tedy neodlišovat jménem, ale lokalitou? Nebo koordináty? Nebo polním číslem? Je to sice řešení, ale myslím, že přinejmenším kostrbaté, snad i hloupé. Každý pěstitel ví, že ssp. palomaensis se nachází na jediném kopečku poblíž vesničky La Paloma. Kdežto jiná dodatečná upřesnění, třeba i na jmenovce, jsou nejen pracná, ale i náchylná k různým překlepům, zmatením a zkomoleninám – známe jich z historie dlouhou řadu.

Řekl bych, že v tak exponované disciplíně, jako je pěstitelství, jsou botanická označení „nadbytečnými“ jmény (alespoň pro pěstitele) přinejmenším vhodná, třeba i v zájmu snahy o zachování autentických rostlin v budoucích generacích.

Nyní na tomto webu prošlo několik článků o okruhu Thelocactus bicolor. Autor pan Lukeš názorně ukázal, jak velká je plastičnost, proměnlivost rostliny v závislosti na umístění v areálu rozšíření druhu. Bylo už v minulosti několik pokusů o pojmenování té či oné podoby, nikdo se ovšem neodvážil zabývat se komplexem systematicky, resp. systémově. Nicméně, odlišení podob z lokalit, přidáním doplňující informace, je nanejvýš vhodné, alespoň ve sbírkách specialistů. I přesto, že je pravděpodobné, že molekulární metodou se rozhodující rozdíly nenajdou.

Pavel Pavlíček
pavlicek@chrudim.cz

Dobrý den!
Jsem rád, že má reakce vzbudila diskuzi. Já v zásadě proti novým popisům nic nemám, přeci jen je to vyjádření názoru autora na danou věc. U poddruhů, které se alespoň liší morfologicky od mateřského druhu, je popis pochopitelný. Ale když autor v textu uvádí, že dané dva druhy jsou v habitu neodlišitelné a pak jako rozlišovací znak uvede barevné škály květů (které se vlastně úplně překrývají) a rozdílnou vůni květů, připadá mi to nešťastné až komické. Místo toho aby dva druhy synonymizoval, tak vytvoří novou subspecii (viz poslední číslo časopisu Kakusy). Myslím, že v tomto případě se zbytečností také souhlasíte.

Ohledně označování velice plastických druhů jako je Thelocactus bicolor, Echinocactus horizonthalonius apod., je z mého pohledu nejjednodušší používat lokalitu. Většina specializovaných sbírek je na tom založena. Provizorní jména jsou také fajn, ale nevidím důvod proč je hned převádět v nové popisy. Většina jmen kultivarů také funguje aniž by měli platné popisy.

Molekulární metody nejsou žádný strašák a k ustanovování vyšších taxonomických jednotek jsou praktické. V dnešní době už jsou i poměrně dostupné. Navíc bez těchto metod se můžeme o příbuznosti jednotlivých rodů pouze domnívat. A lidé co celý život měli radost, že popsali nový rod, se časem budou muset smířit s tím, že jim ho nějaký švédský studen zrušil. Nazývat někoho sebejmenovanou skupinou vědců mi připadá nevhodné a motat do toho CITES je zcestné.

S pozdravem
Jakub Starosta,
pumlic(zavinac)gmail.com

Jen poznámka k poslednímu odstavci příspěvku Jakuba Starosty. Žádný švédský student, ale ani ředitel zeměkoule, nemůže žádný rod zrušit. I kdyby k tomu měl celou kupu relevantních argumentů. Stále se jedná jen a pouze o návrh, o kombinaci, která může a nemusí být obecně přijata. A to nemluvím jen o pěstitelích. Je množství jmen, která nelze zrušit, protože jejich publikace splňuje předepsané podmínky. Ale lze na ně prostě zapomenout, to se stalo dost často.

Pavel Pavlíček
pavlicek@chrudim.cz