|
Tuhle jsem zabrousil na mé oblíbené
téma – plzeňské kaktusové fórum. Tentokrát na téma Astrophytum,
které mne zajímá téměř excelentně. Mrkněte třeba na tuhle
adresu.
Tam otevírá fórum na toto téma Filip Jelínek, a píše:
Když jsme zakládali tohle fórum, tak jsme
si slibovali, že konečně musíme založit diskusní vlákno na téma
rostlin rodu Astrophytum. A to především z toho důvodu, že se těmhle
překrásným rostlinám v poslední době nevěnuje tolik pozornosti,
vyjma dalších šílených kultivarů z japonských pěstíren, a trochu
zapadají základní druhy, které ale skýtají takovou variabilitu a
atraktivitu. Proto je skoro k nevíře jak málo pozornosti se jim
věnuje, snad nám trochu zevšedněly.
A co já, k tomu:
Mezi astrofyty najdeme uvnitř druhů četné a zajímavé odchylky.
Nechci říct, že některé krásné, některé méně krásné. Prostě
zajímavé. Už proto, jak se mění podle lokality, podle toho, kde
rostou. A mrzí mne, že jsem toho viděl tak málo, a nebo že jsem
neuměl svým rozumem úplně vnímat zákonitosti a vlivy lokalit na
vzhled jednotlivých forem. Jsou mezi námi kaktusáři jednotlivci
(Jarda Šnicer? – např.), kteří když uvidí fotku kytky, tak řeknou
„ta roste na osamělém kopečku u Palomas“. Tohle já ale neumím, i
když Jarda někdy (s nadsázkou) tvrdí, že jsem jeho učitelem. A před
těma, co to umějí, se skláním.
Je třeba říct, že rod Astrophytum (a jeho druhy) je stejně
nádherně plastický, jako třeba Echinocactus horizonthalonius
– jehož četné podoby by zasloužily, když ne pojmenování, tak aspoň
rozlišení.
 |
|
Echinocactus horizonthalonius PP 469, El Hundido,
Coah.
|
Např. E. horizonthalonius – forma El
Hundido, kde rostou vysoké kytky se spirálovitě zatočenými žebry,
oproti třeba E. horizonthalonius forma Las Tablas, kytky ploché
skoro s terénem, a širší, než všechny ty, co jsem dosud viděl.
 |
|
Echinocactus horizonthalonius PP 1204, Las Tablas, SLP
|
Nebo třeba druh Thelocactus bicolor, který má tolik podob, až
člověku rozum zůstane stát, že ty dvě hodně odlišné formy, co rostou
100 km od sebe, můžou nést stejné jméno (všimněte si: JMÉNO, nikoliv
NÁZEV).
Rád bych chtěl vnímat podoby třeba Astrophytum myriostigma,
s problematickými jmény např. A. m. potosinum, A. m. jaumavense, A.
m. tulense (a dalších asi 10 jmen). Rozhodně by nebylo nemožné,
pokud bychom si to dali za studijní úkol a věnovali dost času
potulkám po lokalitách známých i neznámých, abychom se v problému
vyznali – alespoň částečně.
 |
|
Tři rostliny A. myriostigma, z kopečka u Las Tablas
|
A tady je opačný případ. Rostliny na jednom nalezišti, a tolik
rozdílné. Kdejaký šikula by mohl poskytnout hnedle tři jména. Rostou
v San Luis Potosí, že by tedy forma „potosinum“?
Je na světě někdo, kdo by o tom mohl zasvěceně promluvit? U nás
třeba Karel Šlais z Plzně? Ovšem – je nutné dodat, že myriostigmy
jsou v kultuře přes 100 let. Za tu dobu se mezi lidmi hodně
prokřížily, a tak není problém získat z jedné porce semen řadu forem
– viz opět jeden z příspěvků v plzeňské diskuzi. Už proto je dobré
hledat semena s původem, tam je přece jen slušná pravděpodobnost, že
člověk nehýčká ve sbírce kdejakého pohrobka.
 |
|
Astrophytum asterias PP 1443 z lokality u vesnice General Lucio
Blanco, NL
|
Když nakoukneme do ranku jiného druhu astrofyt – A. asterias – je to
podobná situace. Ta kytka roste od severu (v Texasu) až na jih
800 km daleko, někam k Llera v Tamaulipas. I tyhle rostliny se místo
od místa liší. Umí je ale dnes někdo ve sbírkách rozlišit? Snad, že
texaské kytky jsou na omak hladší, vločky jsou pod prsty méně
znatelné…?
 |
|
Astrophytum capricorne ssp.
capricorne PP 461, La Rinconada, NL. (1)
|
Markantně zřetelnější rozdíly najdeme ve skupině Astrophytum
capricorne. Existují tu dvě skupiny (pomíjím poddruhy senile,
sanjuanense a niveum, o tom snad někdy jindy). Jsou to ssp.
capricorne, (což je totéž co A. capricorne major), potom A. capricorne ssp. minor (prioritu má jméno ssp.
minus).
 |
|
Astrophytum capricorne ssp.
capricorne PP 461, La Rinconada, NL. (2)
|
Nevím, kdo ve světě má gebír na sumu znalostí o této skupině.
Přesto, že jsem se jim po několik cest dost intenzivně věnoval, mám
v hlavě místy dost zmatek. Řekl bych, že u nás jim nejlépe rozumí
Sláva Vlk. Komplex capricorne je ovšem skupina natolik rozličných (a nebotanicky řečeno „krásných“, protože botanika tuto kategorii
nezná), že sbírka složená jen z těchto nalezištních forem je
nádherně rozličná. A řeknu vám popravdě, i když podle literatury lze
major od minus dobře odlišit, u některých populací je to hodně
těžké, ne-li nemožné.
 |
|
Astrophytum capricorne ssp. minus PP 1535, El Pilar, Coah.
|
Musím se letmo zmínit ještě o dvou druzích, a to o Astrophytum caput-medusae,
tam do této chvíli není třeba uvažovat o nějaké variabilitě. Stejně
tak nevidím variabilitu (proměnlivost) u Astrophytum coahuilense,
které snad má blíže k A. capricorne (žlutý květ s červeným jícnem),
než k hodně podobnému A. myriostigma (s čistě žlutým květem), se
kterým není možné ji zkřížit, což samo o sobě svědčí o druhové
nepříbuznosti.
Co říci závěrem? Nedávno jsem byl u Míry
Naxery. Ten má plný skleník
nádherných Echinocactus horizonthalonius. Ve skupinách okolo 5 – 10
rostlin od té či oné lokality. Ty kytky se tak krásně liší svou
podobou, skupina od skupiny, že v tu chvíli je třeba vyslovit chválu
snahám držet si své rostliny podle lokalit, a chránit je před
nežádoucím křížením. Já jako ochranu proti hmyzu pokládám na
otevřený květ čtvereček z drobné perlinky, Míra kvetoucí kytky strká
do klícky z komářího pletiva, jistě se najdou i další způsoby.
|
