Dubnové počasí je snad i trochu chladnější, než to březnové, poupata
zpomalila svůj růst, ale i tak je na co se ve skleníku dívat.
Začneme jednou vzácností – Aztekium hintonii. Tahle kytička je
v našich sbírkách už 10 let, řekl bych, že se ve sbírkách „Mexikánů“
docela rozšířila. To přesto, že není vůbec pěstitelsky jednoduchá.
Hodně se experimentovalo s přidáváním sádry do substrátu, ale dodnes
asi neexistuje přesvědčivý důkaz o tom, v čem to nejlíp roste. Není
divu, že většina rostlin stojí na cizích kořenech.
 |
Aztekium hintonii PP 222
|
Jeden z prvních jarních květů ukázal Echinocereus coccineus BW 161,
foceno proti obloze tak, že jednou rukou držím kytku nad sebou,
antuka se mi sype na hlavu, druhou rukou cvakám spoušť. Udělám těch
obrázků aspoň 10, však on se jeden povedený vybere. Tyhle digitály,
to je výhoda. A můj starý Sony 828 má docela slušné makro…
 |
Echinocereus coccineus ssp. rosei BW 161, Sierra Red Rock, NM
|
Taky další obrázek je pořízen stejnou technikou, představuje nám
Echinocereus acifer (nesoucí jehly, jehlice). V novinách již začal
vycházet opis Botanického slovníku pro pěstitele kaktusů, který jsme
v Chrudimi vydali v roce 1984. Postupně se budeme snažit, abychom
celý text pověsili na web. Tak by se význam každého latinského jména
našich rostlin snadno a rychle dešifrovalo. Vzpomínám, jak jsme
tehdy do tiskárny nepřenášeli text knihy na flešce, ale pěkně pomalu
jsme cvakali těch 300 stránek na stroji. V tiskárně se stránky
fotocestou přenesly na kovovou folii a z toho se pak archy tiskly.
Je to relativně krátkých 30 let, ale jak ten vývoj běží…
 |
Echinocereus acifer MH 55, Fresnillo, Zacatecas
|
Na závěr se podíváme na několik obrázků steňáků, ty nám dělají na
jaře vedle echinocereusů největší radost. První roste poblíž Sombrerete v Zacatecasu a semínka jsem dostal od jednoho
z největších kaktusářů u nás – od pana Josefa Odehnala z Brna. Tahle
krásná kytka by si určitě zasloužila i jméno – nepomůže mi někdo ze
znalců?
 |
Stenocactus spec. JO, Sombrerete, Zac.
|
Ani tenhle Stenocactus nemá jméno, jen polní číslo od pana Nagla.
Doplní mi ho někdo? Řekl bych, že patří do okruhu S. violaciflorus (phyllacanthus).
 |
Stenocactus spec. N 153
|
Další obrázek představuje rostlinu ze sběru Stevena Bracka z Nového
Mexika, pod číslem SB 115. Steven jej považuje za S. zacatecasensis.
 |
Stenocactus zacatecasensis SB 115, Pachuca, Hidalgo
|
Takhle pěkně vykvetl bezejmenný
Stenocactus L 1377, který Lau sbíral západně od Ciudad Victoria.
 |
Stenocactus spec. L 1377, západně od Ciudad Victoria,
Tam.
|
Poslední Steno je ze sběru Jardy Chvastka, který rostlinu určil jako
S. dichroacanthus.
 |
Stenocactus dichroacanthus CH 410
|
Na závěr ještě informace o akci, která v Chrudimi proběhla 1. máje.
 |
Účastníci u kašny na chrudimském náměstí
|
Nádherné počasí jsme tradičně přivítali u kašny na chrudimském
náměstí a příjemnou pětiminutovou procházkou jsme došli do
přednáškové síně v muzeu.
 |
Předseda chrudimského spolku Karel Pavlíček
|
Na uvítání nám už podruhé na kytaru zahrála a moc krásně zazpívala
svou
kaktusářskou hymnu Maruška Špačková z Turnova.
 |
Lída Pavlíčková, Maruška Špačková a její dcera Míša
|
Poté Jarda Šnicer připravil poutavé vyprávění doprovázené promítáním
stejně skvělých obrázků, na téma hledání lokality Aztekium valdezii.
Přednáška se pyšnila názvem – „Když se do kaňonu nedostaneme
předkem, tak tam vlezeme zadkem“. Následovalo příjemné odpoledne a
prohlídka sbírky, která jako vždy upoutala zejména rozkvetlými
echinocereusy.
 |
Část odpolední společnosti a kaktusové skleníky i sezóna
byly úředně otevřeny…
|
Na shledanou za měsíc – Pavel Pavlíček
|