|
V listopadu mi překrásně zakvetl
květináček s litopsy, jméno jsem si nezapsal, a teď už je květináč
někde mezi ostatními na zimovišti. Kytičky teď odpočívají ve tmě
někde mezi kaktusy a pozvolna tvoří své plody, jež čekají na jaro,
aby pukly a vydaly svá semena.
 |
|
Kvetoucí lithopsy
|
V sezóně průběžně kvete i Discocactus
horstii. Vřele doporučuju tuto miniaturku roubovat. Není-li dost
času starat se o ni jinak (pečlivěji), než o ostatní běžné kytky,
obvykle dlouho nevydrží. A když zakvete, pak provoní celý skleník, a
u nás, protože roste pod oknem do obýváku, pak voní i vevnitř.
 |
|
Discocactus horstii
|
Thelocactus bicolor var.
flavidissimus, rostlina na obrázku nese mé polní číslo PP 03.
Vzpomínám na ten nález z mé první cesty, i na to místo moc rád. Když
jsme po cestě z Nového Mexika (1990) dojeli v Texasu k malému
městečku s velkým názvem – Marathon, odbočili jsme na křižovatce,
kde v louce rostly Echinocereus correllii, a po cca 20 km
směrem k Big Bendu, u cesty na odpočívadle byl tehdy přes plot
nainstalován ocelový dvoják. Zcela jistě proto, aby odpočívající
řidič mohl přelézt přes plot za potřebou.
 |
|
Thelocactus flavidispinus var. flavidissimus
PP 03, Marathon, Tx.
|
I my s Mírou Sladkovským jsme tam tehdy
přelezli, a mimo to, co jsme tam zanechali, našli jsme na stráni
hotové poklady. Namátkou Ariocarpus fissuratus,
Coryphantha hesteri, Echinocereus neocapillus, E.
davisii. Rostla tam také babička tohoto krasavce, i po více než
20 letech ve mně budí moc příjemné vzpomínky.
 |
|
Ariocarpus trigonus PP 1061, La Joya (1)
|
A znovu ariokarpusy od La Joya. Už jsem
o nich informoval v loňských
novinách.
Nedá se říci nic jiného než že tyto rostliny na tělech zřetelně
nesou markanty Ariocarpus trigonus, květy však nejsou vždy
žluté, jak se k trigonům sluší, ale častěji patří spíše do skupiny
A. retusus, resp. confusus.
 |
|
Ariocarpus trigonus PP 1061, La Joya (2)
|
Tohle místo dotyku A. trigonus a
A. confusus určitě stojí za důkladnou polní studii, v okolí
krásného městečka Aramberri. Ale najde někdo v téhle chaotické době,
kdy je třeba za co nejméně peněz vidět co největší kus Mexika,
dostatek času (nebo peněz?).
 |
|
Ariocarpus trigonus, La Joya (3)
|
V říjnu jsem také dokončoval rekonstrukci hlavního skleníku. Pokrývá
ho tříkomůrkový 16 mm silný makrolon, a já se teď bojím, jestli bude
pro mé rostlinky dostatek světla, resp. aspoň tolik, kolik ty kytky
měly pod stářím zešedlými drátěnými skly. I když – astrofyta i ariokarpusy
nejsou zas až tak náročné, jako třeba echinocereusy. Uvidíme za pár
let, dodám své zkušenosti.
 |
|
Skleník po rekonstrukci
|
A ještě trochu z problematiky naší
prodejny. Stalo se už téměř módou, uveřejňovat dlužníky na webech.
Je až neuvěřitelné, kolik se těchto pazdrátů na webech toulá, jsou
jich statisíce.
Nejdrzejším u nás je asi nějaký
Jaroslav Macek ze Dvora Králové, který když už ví, že mu nic
nepošleme, další objednávku poslal na manželku svoji Mackovou.
S jejich aktivitou se už bude zaobírat exekutor.
Nyní je ale třeba dávat si bacha i na neplatiče ze zahraničí. Koho
by to napadlo, že i tam už se nakazili českými manýry? A nebo, že by
ty jejich manýry dorazili k nám?
Například jeden darebák
z Polska,
Darius Tochowicz z Jastrzebie Zdroj,
nám v této chvíli dluží už 10 000 Kč.
A další:
Kchachan Al. z Ruska 7 000 Kč,
Rasa Gabor z Maďarska 4 000 Kč,
Farkaš Rich. z Maďarska 1 500 Kč,
Mushtaq Ah. z Pakistánu 1 100 Kč,
Renard Nikolas z Belgie 1 400 Kč,
Samonin Oleg z Ruska 900 Kč.
To jen tak na okraj. Dnes už se to
nestane, z ciziny nejdřív peníze a pak teprve zboží. Protože čtenost
našich novin je taková, jaká je (do vánoc přesáhne návštěvnost
půl milionu přístupů), třeba se najde ten, kdo výše uvedené
osoby zná a bude jim moci trochu domluvit. Neboť na jejich hříchy
nezapomeneme, budeme je uhánět až do smrti, a chodit strašit je
budeme i po smrti.
Tak zase za měsíc – Pavel Pavlíček
|
