|
Kromě mnoha ostatních aktivit standardní kaktusářské klubové
činnosti, jako jsou schůze, přednášky či zájezdy, má naše
čelákovická organizace jednu celorepublikovou specialitu, a tou je
realizace venkovní výsadby zimovzdorných kaktusů na dálničním svahu.
Záměrně zde neuvádím označení do „volné“ přírody, protože takové
počínání není v souladu s našimi předpisy. A tak jsme se letos již
potřetí organizovaně sešli, abychom výsadbu doplnili či obohatili
o další vybrané druhy. O tomto projektu vám přinášíme následující
článek. Krátký report z akce a kompletní fotodokumentaci naleznete
na našem klubovém webu
www.kaktusy.org.
 |
|
Dle počasí se koncem květně
nebo počátkem června rozkvétá svah dálnice mnoha
květy. Nejstarší trsy mají i desítky květů. Opuntia
erinacea ssp. utahensis.
Foto: Karel Vyšata
|
Popis lokality a geologie
Než se dostaneme k akci samotné, bude na místě zde trochu bilancovat
a čtenáře by mohlo myslím zajímat, jak si zde původní a již před
mnoha lety vysazené rostliny vedou. Také těm, kteří o projektu čtou
poprvé, poskytneme informace nejen o současném stavu, ale
i o historii. Lokalitu tvoří jižní svah dálničního tahu D11 z Prahy
na Hradec Králové, kde bylo při stavbě opomenuto navézt vrstvu
úrodnější ornice a zůstal zde tak zcela holý odkryv spodních vrstev.
Geologicky se jedná o útvar Středolabské tabule, která je tvořena
výhradně usazeninami křídového moře po variské orogenezi. Jsou zde
uloženy pískovce, slínovce a opuky s charakteristickým výskytem
plošin, kotlin, mírných pahorkatin a především říčních teras a
vátých písků. Konkrétně osázená lokalita je utvořena ostrůvkem
nezpevněného, písčito-štěrkového sedimentu, vklíněného do okolní
jednotky písčitých slínovců až spongilitických jílovců obsahujících
silicifikované opuky turonského stáří. Volně přeloženo do jazyka
kaktusáře by se místní složení dalo přirovnat k velmi chudému, téměř
čistě minerálnímu substrátu blížícího se svojí podobou směsi jemné
opuky, hrubého písku a drobného štěrku, tedy v podstatě ideální
složení pro pěstování zimovzdorných. K našemu štěstí, tedy spíš ke
štěstí tohoto místa, byl z protějšího svahu zasahující hlinito-písčitý
sediment přetnut a stržen právě stavbou dálnice, která se v tomto
místě zařezává do okolního terénu v hloubce přibližně 8 metrů. Právě
tento zářez vytváří z velmi chudého a ornicí nepokrytého jižního
svahu jediné ideální místo. Za dlouhá léta se na tomto svahu až na
drobné výjimky nevyskytuje téměř žádná jiná, ani náletová vegetace.
Horní část svahu je v délce přibližně sto metrů osázena Borovicí
černou (Pinus nigra). Původní osázené stromečky mají dnes již
výšku jednotek metrů a chrání dokonale svah ze severní strany. Kromě
občasných drobných keříků Růže šípkové (Rosa canina) a dvou
druhů stepní suchomilné trávy se zde žádná další vegetace
nevyskytuje.
Historie lokality
První organizovaná výsadba kaktusů zde proběhla v roce 1991. Mnohé
rostliny z této první výsadby zde stále rostou a mnohé i pěkně
prospívají. Nejstarší trsy opuncií se v prvních letních měsících
probudí do kvetoucí krásy mnoha barev. V dalších letech zde proběhly
dvě organizované výsadby většího rozsahu. Mezitím zde ovšem naši
členové i někteří další kaktusáři vysadili některé své přebytky z
pěstování, jiní si zde naopak občas nějakou tu odnož odloupli, což
při rozumném rozsahu počínání a chování na této lokalitě nikomu
nezazlíváme. V poslední době jsme ale zaznamenali i stopy po rýči a
jasném vyrytí několika vzrostlejších letitých exemplářů. Takový
zásah nás pochopitelně nepotěšil a skutečné pěstitele opravdu
zamrzí. Věřme tomu, že šlo pouze o ojedinělý případ. Dnes, po více
jak 25 letech od první výsadby se lze poučit a sledovat, kolik času
takto přímo vysazené rostliny potřebují ke svému růstu, jak
v takovém prostředí vypadají a zdali jsou schopné samostatné
reprodukce. A věřte, že tzv. volná kultura provozovaná pěstiteli v
našich zahrádkách je z tohoto pohledu velmi rozdílná. Zde na svahu
rostliny opravdu nikdo nikdy nepřihnojí, nikdo je proti dlouho
trvajícímu dešti nezakryje a v zimě jim nikdo nepřitopí. Ani trochu.
Jde tedy o podmínky, kdy jsou rostliny skutečně vystaveny vlivům
počasí v našich podmínkách naplno.
 |
|
Výsadba opuncií na svahu
dálnice v devadesátých letech. Na snímku jedny z prvních
rostlin v ještě poměrně hustém porostu trávy (dnes se zde
již téměř nevyskytuje).
Foto: Pavel Hošek
|
Současnost lokality
Dnes je na svahu v délce přibližně 200 metrů a výšce okolo 15
metrů nasázeno mnoho stovek rostlin rodu Opuntia a
Cylindropuntia. Nedá se s přesností určit jejich počet, snad by
se dal pouze hrubě odhadnout. Jen při naší poslední akci, která
proběhla teď v srpnu tohoto roku (2012), jsme na svah dosadili
bezmála 2000 článků Opuntia a více jak 20 beden dalších
zimovzdorných sukulentů (bedna čítá přibližně 30 ks kontejnerů
10x10 cm), tedy nějakých 600 rostlin. Při sázení jsme také provedli
detailní pozorování stávající vegetace i mnohé výzkumy a měření.
Úspěšnost růstu zde garantuje naprostá absence těžkých humózních
složí. Na svahu se organické materiály vyskytují pouze v podobě
listí po opadu šípkových keříků, jehličí spadaného z borovic a
případně odumřelých drobných plevelů. Směs na svahu zajišťuje právě
díky pískovcům a zvětralé opuce velmi rychlé odvedení vody po dešti.
Většina steče po povrchu a část, která se vsákne, velmi rychle
pronikne až do spodních vrstev a povrch tedy nezůstává zamokřený.
Zdárnému odtoku z povrchu pochopitelně velmi napomáhá příkrý sklon.
 |
|
Jeden ze starších trsů
Opuntia polyacantha ssp. polyacantha na svahu
v roce 2012.
V horní části jsou kaktusy většinou skryty pod vrstvou
jehličí z vysázených borovic.
Foto: Petr Trafina
|
Při pozorování stavu a růstu rostlin jsme se shodli
na tom, že ty, které jsou výše na svahu a dnes je zcela nebo z velké
části zakrývá silná vrstva jehličí prospívají lépe. Pravděpodobně to
je v důsledku vyšší vlhkosti substrátu, která pod touto vrstvou
vydrží přeci jenom déle než ve spodní partii svahu a poskytuje tak
rostlinám možnost se řádně napít. Při zkušebním vyrytí jedné menší
opuncie níže na svahu jsme zjistili, že má oproti velikosti těla
neobyčejně vyvinutý kořenový systém. Posoudit to je možné na
fotografii. Další poznatek v pozorování růstu byl zaznamenán
u rostlin, které byly z části zakryty menšími šípkovými keříky.
Šípek zde opravdu žádného bujného vzrůstu nedosahuje a keříky
zůstávají i po letech ve výšce okolo půl metru. Opuncie kryté tímto
keříkem vykazují lepší vitalitu, svěží články, hezky vybarvené trny,
pravidelné přírůstky a dobrá násada květů. To by dokazovalo, že
nekryté rostliny na svahu mají podmínky k růstu na pokryji únosnosti
a nedostává se jim přísunu vláhy ani minimum živin.
Lokalita také poskytuje studijní prostředí mnohým návštěvám, které
hostujeme. Navštívilo ji už mnoho významných českých i zahraničních
pěstitelů a byli vždy tímto projektem velmi překvapeni. Obvykle
strávili na svahu fotografováním a pozorováním mnoho času. Věříme,
že projekt bude nadále úspěšně pokračovat, a že ze strany veřejnosti
či ostatních kaktusářů nebude docházet k neúměrnému rabování
rostlin.
 |
|
Kvetoucí Opuntia
phaeacantha v. major žlutá forma, snímek z roku
2008
na svahu dálnice. Foto: Karel Vyšata
|
Na tomto místě je také třeba revidovat některé
oficiálně publikované informace a případně je uvést na pravou míru,
protože mnohé z nich jsou velmi matoucí a nezakládají se na
skutečnostech. V první řadě to je vydání informace v časopise
Vesmír, kde se mylně uvádí, že opuková zemina sem byla navezena, a
že je hojně splavována dešťovou vodou. Správná interpretace zní, že
se jedná o původní výchoz vrstvy vzniklý odkryvem a nejde tedy
o navážku. V souvislosti s tím, že je zde vrstva opuky uložena pod
sklonem přibližně 70° nedochází k žádnému splavování a podklad je
poměrně velmi stabilní.
Druhou publikací, kde jsou uvedeny značně nepřesné informace je
kniha „Zimovzdorné kaktusy v našich zahradách“, nakladatelství Grada
v edici Česká zahrada, autor Tomáš Bíba. Zde se uvádí, že záměr
této výsadby byl vyzkoušet kaktusy pro velmi svažité půdy s vysokým
obsahem solí a pokusit se zabránit vbíhání zvěře na dálnici
(str. 10, odstavec dole). Dále je v následující větě uvedeno
tvrzení, že výsadba proběhla jako pokus Pražské botanické zahrady
v Troji (PBZ) a byla vyhodnocena jako neúspěšná.
Na následující stránce dále autor pokračuje tvrzením, že se
výsadba postupně přeměnila ve zplanělý porost velmi připomínající
porosty kaktusů v jejich domovině. Nedokážeme posoudit, kolik
těch zplanělých porostů autor viděl, ale nám to tak rozhodně za 20
let pozorování nepřipadá. Věta o tom, že rostliny jsou v
perfektním stavu je věcí názoru co za perfektní stav považujeme,
ovšem závěr odstavce je opět naprosto matoucí „dokonce se tu
nachází i mnoho semenáčků, což je potvrzením velké adaptability
opuncií“. Adaptabilitu rostlin asi vyvracet nelze, ovšem
semenáčky se zde téměř nevyskytují. Alespoň jsme je při průběžných
pozorováních nezaznamenali a pokud ano, tak rozhodně ne v rozsahu,
který by odpovídal autorově definici „mnoho“, což vyvolá ve
čtenářích nutně domněnku, že se zde brodí semenáčky jako ve výsevní
nádobě.
Rádi bychom tedy uvedli věci na pravou míru, protože zde bylo v
několika málo větách vytvořeno poměrně velké množství literárního
smogu.
-
Záměrem této výsadby rozhodně nebyl pokus
zabránit vbíhání zvěře na dálnici. Předpokládám, že mnohým z
vás při této představě jistě vykreslí potutelný úsměv na tváři.
Dále zde nejsou žádné půdy s vysokým obsahem solí, ale horniny
odborně popsané v odstavci Popis lokality a geologie.
-
Nešlo o žádný pokus PBZ ani v něm žádným
způsobem tato organizace nefiguruje. Jedná se výlučně o aktivitu
KK Čelákovice a dalších spřízněných přátel a akci jsme také tím
pádem nikdy nevyhodnotili jako neúspěšnou, spíše naopak.
-
Výsadba se rozhodně v žádný zplanělý porost
nepřeměnila, rostliny zde spíše bojují o holý život a jejich
poměr je spíše mírně klesající. Rozhodně se k porostům v jejich
domovině nedají přirovnat ani náhodou, tedy co do velikosti a
rozsahu porostu.
-
Semenáčky jsou zde opravdu záležitostí velmi
vzácnou, spíše se zde nevyskytují. Rozhodně je tvrzení o tom, že
se jich zde vyskytuje mnoho zcela nepřiměřené.
Velmi nás mrzí, když jsou v oficiálních publikacích
uváděny zcela nepřesné, nepravdivé a matoucí informace, protože tyto
mohou být dále převzaty dalšími autory do citací a především matou
odbornou veřejnost a pěstitele. Považovali jsme tedy za více jak
vhodné tyto nepřesnosti objasnit a poskytnout čtenářům správné
informace.
 |
|
Práce na svahu. Poslední
obnovení výsadby proběhlo v srpnu letošního roku 2012
a bylo zde dosázeno více jak 2000 zimovzdorných kaktusů a
sukulentních rostlin.
Foto: Petr Trafina.
|
Budoucnost rostlin a lokality
Jak už bylo uvedeno, je tento projekt jakýmsi unikátem naší
organizace a dnes má díky naší vytrvalosti také svoji historii.
Lokalitu lze z pohledu pěstitelů i badatelů považovat za výborné
studijní prostředí a studnici zkušeností tvrdě ověřených přírodou.
Záměrně zde napíšu ověřených praxí, protože zásahy ze strany člověka
zde prakticky nejsou. Také jsme patřičně pyšní na to, že se skutečně
svým rozsahem jedná o největší volnou osázenou plochu kaktusů
sukulentů v mrznoucí Evropě a tuto prestiž bychom chtěli udržet
i nadále. Opět se po nějaké době tedy vypravíme na vlastní náklady
doplnit či rozšířit tuto plochu. Doufáme, že negativních případů a
nevhodného chování na této unikátní lokalitě bude co nejméně, aby
nás v našem počínání zbytečně neodrazovaly. Jsme ochotni vám také
poskytnout veškeré další informace, zodpovědět dotazy a přinášet vám
prostřednictvím našeho klubového webu i fotografie z různých období.
Zdali bude či nebude seznam rostlin na lokalitě rozšiřován o další,
mnohem zajímavější rody a druhy rostlin, záleží i na vás.
 |
|
Členové KK Čelákovice a
jejich hosté při výsadbě na svahu u dálnice D11
v srpnu 2012. Foto: Petr Trafina a Vít Zavadil
|
Kompletní fotogalerii a další
informace naleznete
na klubovém webu KK Čelákovice
www.kaktusy.org.
|
