|
Co se týče literárního pohledu je zajímavé
to , že jsem tuto knihu sháněl desítky let , ale marně.
Našel jsem ji loni o vánocích pomocí internetu, stejně jako
Hernandéze před pěti lety.
Bernardino de Sahagun
Narodil se v roce 1499 v městě Sahagun (provincie León,
Španělsko) pod rodným jménem Bernardino de Ribeira. Studoval
v městě Slamanca , kde vstoupil k františkánům. Zde opustil
své rodné jméno a dále vystupoval pod jménem Bernardino de
Sahagun. Zemřel ve věku 91 let, 23 října 1590 v Tlateloco
(dnes coučást C.D. Mexico).
Roku 1529 byl vyslán do Mexika. Bylo to osm
let poté, co Hernando Cortéz dobyl Tenochtitlán (dnešní C.D.
Mexico). V Mexiku žil 61 let až do své smrti. Jeho hlavní
náplní bylo christianizovat domorodé národy Nového
Španělska, ale jeho mimořádné dílo dokumentující domorodé
kultury mu vyneslo titul „Otec americké etnografie“. Pomohl
založit první evropské školy v Americe, aktivně se podílel
na vzniku Colegio de Imperial Santa Cruz de Tlatelolco v
roce 1536.
Bernardino sice nebyl v první skupině
mnichů, kteří přišli do Nového Španělska, ale přesto se
setkal s násilím, potlačováním domorodé kultury a krvavým
střetem domomorodců a conquistadory motivovanými touhou po
bohatství. Františkáni byli fascinováni touto novou zemi a
jejím obyvatelstvem.
Přeložil bibli do jazyka Nahuatl, aby byla
více přístupná domorodcům. Některé koloniální úřady však
vnímaly jeho činnost jako nebezpečnou. Bernardino se dostává
do sporu s inkvizicí, která byla v Mexiku v roce 1570. Jeho
práce byly původně jen v jazyku Nahuatl, ale aby odvrátil
podezdření a kritiku inkvizice, přeložil svou práci do
španělštiny a předložil k přezkumu svým kolegům. Současně ji
poslal španělskému králi. Jeho poslední roky byly těžké,
protože utopický idealismus prvních františkánů v Novém
Španělsku slábne, zatím co španělský koloniální projekt
pokračoval jako brutální vykořisťování. Mnišské řády jsou
nahrazovány světským duchovenstvem. Používání bible v jazyku
Nahuatl bylo zakázáno.
Jeho práce byla uznána jako nebezpčná a byla
deponována v konventu Tolosa ve Španělsku. Zde byla nalezena
krátce před rokem 1800 archivářem Munozem. Byla vydána pod
názvem „Historia General de Las Cosas de Nueva España,
que en doce libros y dos volumenes escribó, El R. P. Fr.
Bernardino de Sahagun“ (Mexico 1830) ve třech
dílech.
Co nás kaktusáře s toho všeho zajímá? Je to první autor,
který podal zprávu o rostlině zvané peyotl. V rukopisu práce
„Historia General de Las Cosas de Nueva España“
napsané v 1560 Sahagún uvádí, že indiáni na severu Mexika
užívají rostlinu zvanou PEIOTL, která zde hraje úlohu vína.
Ve výše uvedené publikaci vydané v roce 1830 v díle 3. na
straně 118 se píše:
„Chichimékové měli rozsáhlé
znalosti bylin a kořenů, znali jejich použití a jejich
účinky. Sami objevili a poprvé použili kořen, který nazvali
peiotl. Tento kořen pojídali nebo pili jeho odvar
namísto vína. Požívali také tzv. špatné houby, které
nazývali nanacatl, a z jejichž odvaru se opíjeli
podobně jako vínem. Po vypití odvarů se shromažďovali v
prérii, aby tam tancovali a zpívali ve dne v noci dle
libosti a pro potěšení. Další den všichni hodně plakali, aby
se prý očistili, propláchli oči a tváře svými slzami,“
(Poznámka autora: peiotl – Lophophora
williamsii; nanacatl – podle některých Amanita
muscaria, podle jiných Psilocibe mexicana.)
Výše uvedený text mi cosi připomíná. Sice to nebylo po
použití peyotlu nebo „špatných houbiček“, ale jsou to
zážitky z Mexika po použití extraktu jiné rostliny a to
Agave jaliscana.
 |
|
Florentinský kodex |
Další pohled na užívání peyotlu (v jazyku
Nahuatl PIOTL) je dále publikován v „Historia Universal
de las Cosas de Nueva España.“
Tento manuscript je nazýván „Florentine Codex“. Autorství se
přisuzuje opět Bernardino de Sahagunovi. Je psán dvojjazyčně
(španělsky a nahua). Kodex byl napsán mezi léty 1576 a 1577.
Florentinský kodex se roku 1589 dostal do knihovny
Biblioteca Palatina vévody Toskánského. Pravděpodobně se
jednalo o dar od španělského krále Filipa II. Dnes je uložen
v Biblioteca Medica Laurenziana ve Florencii – odtud
Florentinský kodex.
 |
|
Florentinský kodex ,
XI. – peiotl |
Má dvanáct dílů, v díle 11, je to díl
nazvaný „Pozemské věci“ který pojednává „O vlastnostech
zvířat, ptáků, ryb, stromů, bylin, květin, kovů, kamenů a
barev“ je uveřejněn obr. 30, kde je zobrazen velmi slušně
oblečený „domorodec“ jak konzumuje peiotl (je to takový
velmi podezřelý obrázek na tu dobu, tedy to oblečení, nevím
jestli byl více opilý konzument peiotlu nebo autor obrázku).
Bohužel Florentinský kodex dosud úplný nevlastním, tedy
kopii (mám jen jednotlivé segmenty), ale snad pro pochopení
budou stačit uvedené obrázky, které mám k dispozici.
|
