|
Je
28. 12. 2005, dávno odhoukali půlnoc a já se snažím využít noční klid
prohlížením internetových stránek týkajících se staré literatury o
botanice. V 02.10 se mi zdá, že špatně vidím. V jedné knihovně jsem
objevil to co hledám více než třetinu svého života. Přesně 25 let.
Otevírám
Ježíškovu Tulamorku a začínám slavit. Píšu SMS na všechny strany světa,
dětem, kamarádům. Pavel Pavlíček a Honza Říha taky asi něco hledali,
protože ještě nespí. Všem oznamuju šťastnou zprávu, že jsem objevil
Hernandéze. Je sice pravda, že jenom pár bláznů ví o co se jedná, ale
to mi vůbec nevadí.
 |
|
HERNANDEZ - stránka 1. |
Hernandéz
jako první popsal rostlinu, kterou domorodí Mexičané v jazyce Nahuatl
nazývají Peyotlem. My hoši co spolu mluvíme víme, že se jedná o
Lophophora. Latinský text včetně českého překladu je mi znám od roku
1980, kdy mi jej dal doktor Habermann, ale originál je originál. Co
kdyby tam bylo něco, čeho si jiní nevšimli. Připadá mi to sice jako
nesmysl, ale já už takový jsem. Pokud nemám v ruce originál , tak
jsem nervózní jak sáňky v létě. A jak se nakonec ukáže, měl jsem čuch
ve správný čas.
Uplynulo pět let brouzdání po internetu a jak
šel čas, tak jsem se dopídil k dalším a dalším informacím o tomto
problému. Objevil jsem desítky studií o kauze Hernandéz a objevil jsem
nová vydání jeho knihy. Studium života tohoto pána, toho co prožil on a
jeho kniha, mi zabralo několik let a několik šuplíků papíru. A tak,
když nemáte nic jiného na práci, tak slyšte šustění popsaného papíru.
Doktor
Francisco Hernandéz se narodil kolem roku 1515 ve vesnici Montealbán
poblíže Toleda ve Španělsku. Lékařský diplom získal na Universidad de
Alcala Nanares, někde kolem roku 1540. Roku 1550 se stěhuje do Sevilly,
kde začíná jeho zájem o botaniku. Nastupuje na místo lékaře v klášterní
nemocnici, kde vede botanickou zahradu léčivých rostlin (v té době si
každý špitál pěstoval své bylinky). Po deseti létech se stěhuje do
Madridu, kde se seznámí s lékařem Andrea Versali a architektem Juanem
de Herrera , kteří jsou ve funkcích královských sekretářů v záležitosti
vědy. V roce 1567 se stává osobním lékařem španělského krále Filipa II.
Roku 1569 jej Filip II. jmenuje „Hlavním lékařem pro Východní Indii s
omezením na Nové Španělsko , Filipíny, Velké Antily a Kanárské
ostrovy“. Byl pověřen výzkumem rostlin, živočichů a minerálů , které
mají léčivé účinky.
V
roce 1570 ve věku 55 let odjíždí Francisco Hernandéz s velkým nadšením
do Mexika. Na jeho cestě ho doprovází jeho syn Jan a Francisco
Dominguez. Jeho cesta měla dva důvody. Jeden byl vědecký (popis mexické
flóry a fauny), druhý byl obchodní. Byla zde snaha zajistit obchodní
využití léčiv nově objevených zemí pro obchod se zbytkem Evropy. Během
pobytu v Mexiku mu v práci pomáhali tři domorodí malíři, kteří
nakreslili více než 2000 barevných ilustrací. Hernandéz si je
pojmenoval : Anton , Baltazar a Petr Vazquez. Jeho práce byla usnadněna
tím, že v té době byly v Mexiku velmi obsáhlé botanické zahrady.
Několik mil od tehdejšího středu hlavního města byla Aztéky zřízená
botanická zahrada HUAXTEPEC, která přežila conquistu a musela teprve
roku 1960 ustoupit rozšiřování hlavního města. V této zahradě byly
shromážděny stromy, keře a byliny. Hernandéz zde často pobýval. Popis
rostlin a živočichů byl proveden v domorodém jazyce Nahuatl. A
toto byl první kámen úrazu Hernandézovy práce. V té době sílil tlak
církve na christianizaci domorodců a církev si začala na Hernandéze
stěžovat. Katolické duchovenstvo zakázalo používání domorodých názvů,
chtěli vymýtit původní vzdělanost. Kdo používal domorodé pojmenování
byl nazýván bludařem, který praktikuje čarodějnictví. Zvláště byli
pronásledování domorodí lékaři.
Na svůj výzkum dostal
Hernandéz od krále Filipa II. celkem 60.000 dukátů , práce měla trvat 5
let. Hernandéz si svůj pobyt ale prodloužil na další dva roky na své
náklady. Prodloužení pobytu byl další problém jímž si znepřátelil
krále. Ten trval na jeho okamžitém návratu a tak se Hernandéz vrací do
Španělska v roce 1577.
První část své práce poslal do
Španělska v roce 1576. Celkem to bylo 16 svazků v jedné verzi, která
měla 893 stránek textu, 2071 ilustrací a obsahovala popis celkem 2976
rostlin. Pojmenovaný materiál viděl, popřípadě sám na sobě vyzkoušel
jeho účinky. Zkoumanému materiálu ponechával původní domorodé
pojmenování. Před odjezdem byla provedena jedna kopie celé práce, která
zůstala v Mexiku.Tato kopie se ztratila, ale během času se
v Mexiku objevilo pár fragmentů této kopie. Druhou část své
práce přivezl až při svém návratu. Byly to další 4 svazky týkající se
především zvířat a historie Mexika. Do Španělska se Hernandéz vrátil
zestárlý a nemocný , bylo mu 62 let.
Ve Španělsku byl
přijat velmi chladně. Španělský král Filip II. Hernandézovi vyčetl, že
práce je příliš rozsáhlá a psaná nesrozumitelným jazykem. Vyslovil se,
že náklady na tento výzkum byly obrovské a že vydání tak obrovského
díla by stálo hodně peněz. Dal rukopisy uložit do Real Biblioteca v
paláci El Escorial. O práci byl v Evropě velký zájem a tak v roce 1577
byl proveden opis tohoto rukopisu v jazyku latinském. Tato kopie byla
uložena v Colegie Imperial de Madrid, což jak později zjistíme byl
jedinečný nápad, latinská kopie byla ale bez vyobrazení. Hernandéz
umírá 28.ledna 1587 ve věku 72 let. K zhodnocení jeho práce
dochází až desítky a stovky let poté.
Roku 1580 byl Radou pro
Východní Indii pověřen italský lékař Nardo Antonio Recchi, aby
provedl výtah z Hernándezovy práce. Recchi provedl opis většiny práce
(opsal prvních deset dílů včetně příslušných vyobrazení a to ve dvou
vyhotoveních). Opisy byly dokončeny v roce 1582. Jedno vyhotovení
zůstalo v Madridu a druhé si odvezl Recchi sebou zpět do Neapole, za
účelem vydání tiskem. Po smrti Recchiho jeden opis zdědil jeho synovec
Marco Antonio Petillo (povoláním advokát) a prodal ji v roce 1611
Federico Cesimu, zakladateli Accademia de Lincei, která vydávala spisy
významných vědců (např. Galilea apod.). Vydání knihy si však vyžadovalo
velké náklady. Bylo připraveno v roce 1612. Před vydáním bylo
nutno znovu pročíst originál Henándezovy práce a bylo nutné provést
doplnění komentáře některým se současných botaniků (práce byla
několik desítek let stará). Cesi konzultoval tuto práci s Francescem
Stellutim, který pověřil výkladem a vysvětlivkami botaniky Johana
Fabera, Giovani Terrenzia a Fabia Columnu. První výsledek byl v roce
1628 vytištěn v malém nákladu, dílo bylo hotovo od strany 1 až do
strany 936 a vydáno pod názvem: „Rerum medicarum Novae Hispaniae
thesaurus seu Plantarum animalium mineralium Mexicanorum historia
(Roma, 1628)”. Tento tisk byl bez vyobrazení. Tím však byly zcela
vyčerpány veškeré finance určené na vydání této knihy. To bylo dva roky
před smrtí Federica Cesiho. Další část byla doplněna roku 1630 a 1648,
kde mělo být vydáno Giovani Terrenzim a Fabio Columnou pod názvem:
„Novae Hispaniae Thesaurus seu Plantarum, Animalium, Mineralium
Mexicanorum Historia emn notis Joannis Terentii …“ (Romae, 1648) ( tyto
údaje autor získal z Academia Lyncei Řím) , byly snad provedeny
nějaké nátisky, ale k vydání celkového nákladu nedošlo. Jsou známy
titulní listy připravených vydání z roku 1630, 1648, 1649. Což přineslo
řádný zmatek do počtu vydání.
Konečné a doplněné dílo vyšlo v
roce 1651 pod názvem: „Rerum Medicarum Novae Hispaniae Thesaurus seu
Plantarum, Animalium, Minaralium Mexicanorum Historiae ex Francisci
Hernandez Novi Orbis Medici Primary Rentionibus In Ipso Mexicana Urbe
Conscriptis A Nardo Antonio Reccho. Romae. 1651“. Toto vydání je
doplněno dřevořezy, kde část byla vytvořena podle originálních
ilustrací Hernándezovy práce a část podle doplnění dalších autorů.
Vydání z roku 1651 v sobě obsahuje vydání z roku 1628 a 1648, vždy byla
přidána další část. Kniha má celkem 1064 stran. K vydání došlo za
podstatného přispění španělského státu. Bylo to 64 let po smrti
Hernandéze.
 |
|
XIMENEZ - Quatro libros de la Naturaleza y viritudes de las plantas |
Druhý
opis Hernándezovy práce, který provedl Antonio Recchi se zatím dostal
přes oceán do Mexika, kde jej františkánský mnich Francisco Ximenez
přeložil do jazyka španělského a bylo vydáno v roce 1615 pod jménem
„Quatro libros de la Naturaleza y virtudes de las plantas y animales
que están recibidas en el uso de la Medicina en Nueva Espana y la
Methodo y correccion y preparacion que para administrallas se requiere
con lo que el Doctor Francisco Hernandez escribió en lengua latina.
(Mexiko, 1615)“. Toto vydání je bez ilustrací, má 405 stran. Způsob
jakým se opis dostal do Mexika je opředen řadou spekulací .
17.
července 1671 byl zničen požárem palác El Escorial a s ním nenávratně
zmizel rukopis Hernandézovy práce. Tím byl navždy zničen orginál
původního rukopisu včetně vyobrazení. Vše co zůstalo jsou jen opisy a
my se můžeme pouze domnívat co vše v původní práci bylo.
Okolo
roku 1770 bibliofil a historik Juan Bautista Munoz objevil pět dílů
latinského konceptu Hernándezovy práce v knihovně Colegium Imeprial v
Madridu (jde o část opisu z roku 1577). Tuto část práce doplnil z
předcházejících kompilátů a opisů doktor Casimiro Goméz Ortega a vydal
je v roce 1790 pod názvem: "Francisci Hernandi, medici atque historici
Philippi II, hispan et indiar. Regis, et totius orbis
archiatri. Opera, cum edita, tum inedita, ad autobiographi fidem et
integritatem expres, impensa et jussu regio.(Madrid. 1790). Toto vydání
má tři díly a je bez ilustrací, mají celkem 572 stran. Teprve v této
publikaci ve třetím díle na straně 71–72 se nachází bájný popis PEYOTL
Zacatecensis .
A zde se můžeme vrátit zpět k 28. 12. 2005. Opět
jsem byl přesvědčen , že to je jako u Backeberga. Opisovat,
opisovat a opisovat a už vůbec nedbat na originální popis. Vždyť on se
špatně shání. Každý dělá co může a hlavně na co má čas. Ale aby si
dělal hlavu s tím, že původní popis byl španělský, potom ho přeložili
do latiny, potom ho přeložili do angličtiny či francouzštiny a zpětně
do čehokoliv. Vzniká tím kompilát přání autorů jak má popis vypadat.
Když se dostanete k původnímu popisu, tak si jen lámete hlavu nad tím,
kde ty bláboly ti erudovaní autoři objemných knih vzali. Ale to až
příště…
|
