|
Vykradli jsme pro vás - tentokráte ze
stránky
Mirka Naxery, co je nejen kaktusářem par excellence,
ale jak lze na jeho stránce
www.horizonthalonius.eu čísti, je to i výtečný povídkář!
Alespoň mně jsou jeho povídky moc milé...
Ivan si popis moc zjednodušil. „Podívej se
na ní, je nádherná jako asteriásek“. Nakonec měl pravdu.
Hezká jako kulatý asterias to jo, ale byla štíhlá. A
co bylo kulaté na tom štíhleti? Všechno, kromě zad. Ty byly
rovné, jako vyleštěný žulový dekl na hrobu. Tvářičky,
ramena, kolena, kotníky, lokty, rty, všechno kulaté, že
kdyby jí tělíčko nějakou tajemnou silou povolilo,
rozkutálelo by se po zemi jako obrovské ložisko jenž prasklo
přetížením stroje, nebo rozhozené koule v biliáru.
Ale přece jen měla něco z kaktusů. Když si
ode mne na schůzi kupovala semena, hleděly na mne tmavé
kulaté oči a já v nich viděl dvě Frailei chiguitany. Tak to
je zase popis můj, ze kterého asi nikdo moudrý nebude, popis
nové členky našeho spolku kaktusářů. Konečně opačná mladá
krev. Zůstaňme tedy raději s Ivanem a
jeho krásným asteriáskem.
S Ivanem jsme vstoupili do spolku kaktusářů
jako dobří kamarádi. On čerstvý student vysoké, já čerstvě
vyučen a věčně čerstvé bylo i naše přátelství požehnané
spolkovou prací a zájmem o kaktusy. Ivan byl knihomol. Co o
kaktusech přečetl, zůstalo v jeho paměti jako schod vytesaný
do skály.
A co jsem přečetl já? To byl jen ptačí trus
na větvi pod hnízdem, jenž neustále splachoval déšť do země
a hnojil hostitelský strom. Nebylo dáno mé paměti. Ivan byl
hvězdou klubu. Každého opravil, každému poradil. A po jeho
schodišti, jenž ve skále tesal schod po schodu, tlačil se
dav kaktusářských vazalů.
„Jméno toho kaktusu mě vypadlo z paměti“
Slýchali jsme často z úst přednášejících. „Ivan tady není?
Ivane co je to?“ A Ivan správně a pohotově odpověděl…
A kdo chce číst dál, ať si klikne
na
www.horizonthalonius.eu
|
