Ahoj lidi,
tak jsem se prokousal článkem Oldy Fencla
Darwin
vs. Kaktusáři v I. N. a zjišťuji, kolik slov se dá
napsat o takové věci. Já bych viděl
problém zcela někde jinde a možná, že by to chtělo říct
nahlas. Podle mě jde o konflikt botaniků, kteří hledají věci
společné a podle toho sestrkávají kytičky pořád k sobě a tak
se možná jednou opět dožijeme sběrného rodu Echinocactus
(extremní magorie v tomto ranku jest přiřazení frailejí k astrophythům
na základě podobnosti semen). Na druhé straně jsme my - sběratelé a zahradníci, které
zajímá to, čím se ty jednotlivé kytičky liší a v čem jsou
jiné. A tady na sebe narazíme.
Například jest nabíledni
obrovská variabilita lobivií či sulkorebucií, u kterých
říci, zada je to ta nebo ta je na pováženou ( a my je přeci
pojmenovaný chcem nějak mít), no a ve stejném prostoru za
stejných podmínek ve stejném počasí na stejné skále rostou
rebutie, jejichž vnitřní variabilita se mi jeví nepatrnou a
má-li kytka jiný květ, jinak stavěné otrnění či jinou
strukturu žeber, pak je to určitě něco úplně jiného. Takže na jedné straně chápu botanika Rausche, který třeba
mediolobivie redukoval na nějakých pár druhů s pár
varietami, na druhé straně se bojím , že postupným
odbouráváním těch odlišujících jmen a číslíček skutečně
docílíme při sprašování jednotného vzhledu rostlin (při
krátkověkosti a rychlosti reprodukce rebutiíí v pár letech)
a už nikdo nebude pátrat po tom, zda to byla pygmaea eos,
nebo pygmaea elegantula.
Zkrátka - nikdy to nebude pro zahradníky a pro botaniky
stejný. Což je trabl. Moc se přimlouvám za to, abychom sice
každý po svém respektovali nějaký ten systém v jménech,
ale nedali se ukecat tím, že je to jedna kytka a pokud možno
při sprašování a množení respektovali ty „zahradnické“
lahůdky a odlišnosti, lokality a sběrová čísla.
Ono by se totiž za pár let mohlo stát, že někdo přijde na
něco jiného, ale materiál, který by to dokumentoval, už ve
sbírkách nebude - viz třeba příklad mnoha mamilárií, které -
neustále slučovány a odkazovány do synonymie už ve sbírkách
prostě nejsou a nebudou - kdo by to z toho
Mexika tahal, že ano, když to je všechno stejně
magnimamma. A to je záležitost, kterou moderním
taxonomům je míti za zlé - redukce jmen v systému
vede k redukci rostlin ve sbírkách.
Naproti tomu opačná aktivita nevede k obohacení
sbírek, ale k ťukání na čelo či jiným
znevažujícím gestům. Obojích projevů na toto téma je u nás
požehnaně.
|
