Ve sbírce už musím kvítky do těchto novin dost hledat. Kvetou některé turbinikarpusy, mezi nimi i T. valdezianus f. albiflorus, které svého času našel Míla Zachar v okolí Cedros, v mexickém státu Zacatecas, a označil je číslem MZ 662. Jsou to půvabné rostlinky, které jsou mezi lidem známy i jako Pelecyphora valdeziana.

Turbinicarpus valdezianus f. albiflorus MZ 662

Opravdovou šlechtou jsou čilenci, dnes asi hodně nedoceněná skupina rostlin. Nicméně jedná se o krasavce, kteří jsou velmi nároční na pěstování, zvláště pokud chceme, aby se podobali jedincům z přírody. Milují čisté nebe, plné slunko, průvan kolem těla, ranní mlhy a noční chladna. Pak produkují silné a husté trny fantastických barev, zajímavě vybarvená jsou i těla rostlin, o květech ani nemluvě. Oni ti čilenci nejsou na pěstování až tak nároční, že by „odcházeli”, naopak. Ale potřebují onu zvláštní péči, jinak se vytahují, trny jsou řídké, ve stáří se pomalu pokládají jeden na druhého - prostě žádná sláva. Ale kdo se byl podívat třeba ve sbírce plzeňského kaktusáře pana Naxery, tak nemohl odtrhnout oči od té vytrněné nádhery kulovitých, zdravím překypujících rostlin.

Neoporteria subgibosa var. microsperma KK08

Na obrázku vám představuju asi 6letý semenáč Neoporteria subgibosa var. microsperma KK 08, kterou v La Serena sbíral Čech žijící v peruánské Limě, pan Karel Kníže. Někdy se jeho studijní čísla objevují i ve formě KZ.

Pachypodium saundersii

Každé ráno se dívám od snídaně do okna kuchyně, za kterým na mne koukají stonky a listy těch vzrostlejších sukulentů, které rostou v záhonu asi metr pod oknem. A co nevidím - právě vykvetlo Pachypodium saundersii. Smetanově bílé květy mi trochu zvednou náladu a zaženou podzimní depku. Přitom tahle kytka je ohromně nenáročná, u jižního okna se dá pěstovat i jako pokojovka, stonky vyrůstající z docela masivního kaudexu lze řezem dobře zmlazovat, prostě je to kytka pro každého.

Turbinicarpus saueri subsp. gonzalezii

Už jsem tu jednou zmiňoval nový gymnokaktus (Gymnocactus linaresense n. prov.), resp. po novém už Turbinicarpus, který jsme našli j-východně od Linares. Nezmiňuji se o něm znovu proto, že opět bohatě kvete, ale i proto, že v prvním čísle časopisu KAKTUSY 2005 bude publikován jeho popis. Dostal jméno Turbinicarpus saueri subsp. gonzalezii, a to na počest pána, který studuje a zpracovává herbář kaktusů v mex. státu Nuevo Leon a zasloužil se o uložení herbářové položky naší rostlinky v ústavu v Linares. Ten pán se jmenuje Miguel Gonzalez Botello.

???

Vyfotil jsem i kvítky a stonek rostlinky, o které nevím vůbec nic než to, že se mně neznámým způsobem do mé sbírky odkudsi zaplevelila. Také to, že její kvítky docela nepříjemně voní - trochu jakoby myšinou. Možná, že mi někdo poradí, jak se kytička jmenuje. Když už mi ve skleníku něco roste, mám u toho také rád nějakou jmenovku.

Lithops olivacea var. nebrownii C 162 B

Zahlédl jsem i hezky žlutou barvu - na jmenovce je Lithops olivacea var. nebrownii C162 B. Živé kamínky jsou snad stále populárnější, rozhodně je o ně velký zájem - a to jak o semena, což je rozhodně lacinější způsob, jak si pořídit sbírečku “kamínků”, tak ale i o rostliny, které také nejsou příliš drahé. Při výsevu je však třeba pamatovat na to, že ke klíčení dochází nejlépe za nižších teplot mezi 15 až 20 °C, i na to, že brzy po vyklíčení je vhodné výsev odvětrávat.

Jen tak mne napadlo, ukázat těm méně zkušeným, co to znamená, když se řekne „roubování za účelem množení”. Jedná se o množení vegetativní, to jest množení odřezáváním odnožů. Jak je vidět, Epithelanta unguispina naroubovaná na Pereskiopsis, poté, co jí byla odříznuta vrchní část těla, vytváří množství hlaviček, které bude na jaře možno odříznout a naroubovat.

Epithelanta unguispina

Je to výhodné třeba právě u tohoto druhu, neboť v plodu - pokud se vyvine, je jen několik málo semínek, takže množení výsevem není jednoduché. A ještě něco - unguispina lze přeložit jako „s drápovitými trny”. Všichni víme, jak jemně jsou otrněné bílé kuličky E. micromeris, a tady už u malých odnožů můžeme pozorovat základy vystrčených středových trnů. Prostě - tuhle unguispinu je dobré si do sbírky sehnat, i když to vůbec není jednoduché.

Gymnocalycium mihanovichii

A naposledy se podívejme na tuhle odchylku G. mihanovichii. Je roubováno na Hylocereus, který se pokládá za dost teplou a nepříliš trvalou podložku. Obvykle je to kytka tak na jednu, maximálně dvě sezóny. U mne už přežívá čtvrtý rok, a nezdá se, že by chtěla odejít. Celou zimu ji nezalévám a je v místě, kde teplota neklesá pod 15 °C. Asi si na sebe začínáme zvykat.

Tak zase za měsíc…