Plzeňské kolokvium dle propozic vlastně probíhalo od pátku 10.9. a to posezení v Božkově u Pavla Česala a v neděli 10.9. pak měly proběhnout individuální návštěvy plzeňských sbírek. Já jsem se však zúčastnil pouze sobotní části.

Plzeňští věnovali pozornost již propagaci akce, která byla na Internetu velmi dobře avizována, včetně upozornění, že občerstvení je zajištěno přímo v areálu kulturního domu (jako by četli moji loňskou reportáž, kde jsem popisoval groteskní situaci, kdy nás číšník poslat ke konkurenci) a s mapkou.

Sobotní akce se konala zase v kulturním domě v Šeříkové ulici v Plzni. U kulturního domu je dost velké parkoviště a v 9,30 hod., kdy jsem dorazil, bylo již zcela plné. Vstupné činilo 30 Kč. Dopoledne probíhala burza rostlin. Tentokrát jsem počítal a napočítal, ovšem zhruba, 20 prodávajících. Kupující byli podle mě většinou kaktusáři, ale řekl bych, že zde migrovala a nakupovala i veřejnost a to část těch, kteří nepřijeli autem, a přišli pěšky či přijeli městskou dopravou. Největší nápor byl podle mě kolem 10 hodiny (nevím ovšem jak to bylo při zahájení v 9,00 hod), po jedenácté hodině již zájem kupujících opadal.

Kromě rostlin zde byly ke koupi též květináčky, hnojivo a obecně pomůcky pro kaktusáře, v zásadě za velkoobchodní, tedy vynikající cenu. Z rostlin pak bych řekl, že nešlo o „pouťovky”, ale dalo se zde koupit i leccos zajímavého. Já jsem alespoň nějaký zajímavý druh koupil. Atmosféra při nákupech byla velmi vstřícná a klidná, prodej se prolínal s diskusemi a přátelskými setkáními. Postřeh: docela běžně prodávající odběhl a nechal ležet celou „kasu” volně a bez dozoru na stole. Dokresluje to myslím atmosféru důvěry a přátelství, která zde vládla.

Oběd se uskutečnil letos přímo v restauraci a obsluha byla rychlá, jídlo dobré a levné. Jen nekuřáci by trochu zanaříkali, my jsem využili po obědě chvíli času a krásně se prošli pěkným a poklidným okolím.

Ve 13,00 hod. začal program přednášek. První přednášel Zdeněk Jiruše na téma Za peruánskými kaktusy. Přednášel systematicky o určitých oblastech a druzích, např. matukany, melokaktusy, atd. I fotky byly bezvadné, přednáška velmi kultivovaná, přednesená krásným jazykem, bez jediného zaváhání při slovním popisu jednotlivých druhů. Byla to jedna z nejlepších „českých“ přednášek, kterou jsem slyšel – samozřejmě, každý hodnotí podle toho, co vyhovuje jemu a tak je to i v tomto případě. Za sebe musím za tuto přednášku přednášejícímu velmi poděkovat, ale myslím, že i ostatní byli spokojeni.

Další přednáška byla přednesena Milanem Kůrkou na téma Severní Argentinou po stopách A.V. Friče. Hned na počátku ovšem byl název označen trochu za fikci a přednáška s kvalitními fotografiemi byla výborná, s občasnými trefnými přirovnáními, jako vysévání v tamní botanické zahradě krumpáčovou metodou, a i se zajímavostmi mimo okruh kaktusů. Určitě však nebyla míra přepjata na žádnou stranu a přednáška byla přijata myslím velmi kladně, mně se líbila hodně.

Poslední přednášel známý Jaroslav Šnicer na téma Mexiko. Jeho fotografie byly vynikající a jeho projev je myslím všeobecně znám jako velmi expresivní a sugestivní, občas prošpikovaný vtipnými poznámkami, že celý sál propukal v hlasitý smích. Musím přiznat, že i já, ač uznávám a dodržuji konvence a jsem silně konzervativní, jsem se musel místy smát. Napadlo mě, že kdyby se fotky, podle mě v řadě případů reprezentující skutečné umění, promítaly beze slova, jen s přiměřenou hudbou, byl by to opravdový umělecký zážitek, A kdyby se přednáška poslouchala jen bez fotek, byla by to místy docela slušná estráda. Takhle došlo ke smísení žánrů, což však asi většině posluchačů nijak nevadilo, naopak, řekl bych, že posluchači byli spokojeni.

Podle mě měli organizátoři vše asi o trochu lépe „v rukou” než loni. Klid v sále při přednáškách byl letos bezvadný, úcta k přednášejícím tím projevená, byla evidentní. Jen jeden „posluchač” se vymykal, neboť usínal s intervalovou pravidelností, což by tolik nevadilo - kdyby nechrápal. Je pravda, že ostatní návštěvníci to brali s humorem, při druhé a třetí přednášce však již na spáče mlaskali, což skutečně vedlo vždy k jeho probuzení (ale opětovnému usnutí). A trefnou poznámkou to komentoval při ukončení svého vystoupení první přednášející. Je faktem, že to nelze vytýkat organizátorům - v ČR se spáči na přednáškách nestřílejí.

Celkově bych řekl., že všechno bylo lepší než loni, nepochybně i účast. I tentokrát jsem počítal. Po obědě jsem došel k počtu 30 posluchačů, ale pak se sál ještě naplňoval, až dosáhlo číslo 50, ale i potom přišli opozdilci, takže bych řekl, že kolem 60 posluchačů bylo přítomno. Sál, který je dost velký a k takovéto akci asi ideální, byl v zásadě plný, byť rozšíření počtu židlí by asi bylo otázkou chvíle, a navíc sál má dost prostorný balkon, který byl až na výjimku prázdný.

A ještě jedna skutečně vynikající a následování hodná věc napadla plzeňské kaktusáře a byla zde jimi realizována. Vydali a zájemcům rozdali Adresář sbírek Klubu kaktusářů Plzeň, v němž jsou údaje o 18 jejich kaktusářích. Přitom vše je vymyšleno a řazeno zcela perfektně, tj. adresa, spojení, sbírka budována od, plocha sbírky, dokonce údaj GPS, zda je realizován prodej semenáčků, specializace, příjezdová trasa a mapa. Myslím, že se tímhle podařila Plzeňákům bezvadná věc.

Plzeňské kolokvium se mi letos hodně líbilo, zvláště přednášková část měla určitě vynikající úroveň. Takže přeji hodně zdaru do dalšího ročníku.

JUDr. Milan Holeyšovský

Dodatek Pavla Pavlíčka:

V Plzni bylo opravdu příjemně, je to totiž zcela výjimečná báječná parta a v takovém ovzduší se prostě musí dařit.

Na burze i na přednáškách bylo docela rodinné prostředí, při porovnání s megaakcí v Chrudimi se tu pohybovalo a dýchalo rozhodně příjemněji.

Byli jsme tu s Chrudimáky na dvoudenním zájezdu, takže jsme se účastnili i večerního posezení při country - hrál osvědčený Kaktus bend.

Druhý den jsme kontrolovali některé sbírky - a byli jsme velmi spokojeni!

Rád doplňuji fotoseriál několika fotečkami z pokračování akce po přednáškách.