Cesta do Plzně je díky dálnici celkem velmi rychlá a bez problémů. Problém jsem však tušil v tom, jak kulturní dům v Plzni najít. Uhnul jsem dle velké směrovky na Slovany, pak jsme se zeptali jakéhosi důchodce, který nám řekl, že asi po čtyřech kilometrech tímto směrem a ještě zmínil velmi správně kruhový objezd a výjezd z něj a kolem nemocnice atd. Prostě nás bezvadně navedl. Když jsme skončili ovšem s jeho navigačními body, bylo třeba se znovu zeptat – ale koho. V dešti nikde nikdo. Až, původně jsem se domníval, že dle zjevu bezdomovec, ovšem šel se psem, který byl na vodítku, takže jak konstatovala manželka s ohledem na první dojem – opilec. Tento pán přes šedesát, po ránu pod parou nám ovšem velmi rozšafně a s přehledem popsal cestu změtí uliček, takže jsme kulturní dům snadno našli (i když při proplétání jednosměrkami jsme konstatovali, že si tento opilec udělat bezvadnou legraci, ovšem protože stejně nevíme kam, tak proč to nezkusit).

Ódy z Internetu sice kulturní dům nenaplnil, ale jde o zařízení velmi slušné. Navíc se v něm konala svatba, ale i tak nebylo parkoviště zaplněné.

Dopoledne probíhala burza, odhaduji tak deset prodávajících (pozor, ale na moje špatné odhady), ovšem nakoupil jsem si k velké spokojenosti zejména semenáčky gymnocalycií (zřejmě od nějakého specialisty), vše za velmi dobré ceny. Nákupy probíhaly ve velmi přátelské a pohodové atmosféře. Manželka ovšem zažila historku, za kterou jsem velmi vděčen, protože již nadosmrti se jí ve vztahu k manželce ohánět. Vybrala si nějaké sukulenty, nechala zabalit a pak ještě diskutovala s prodávajícím, který zároveň obsluhoval dalšího kupujícího a hovořili vespolek. Pak manželka dokoupila tilandsii, zaplatila, kytky si donesla k dalším svým a rozbalila je až doma a zjistila, že si odnesla sukulent druhého kupujícího. Má tedy sukulent, který by si asi nikdy nekoupila (ale jeho pěstování odposlouchala z hovoru s dalšími aktéry) a tomu se dobře daří. Snad je to tak i s jí vybranými sukulenty, které si zřejmě odnesl druhý kupující.

Legrační bylo též to, že jsme na oběd s důvěrou zasedli v restauraci v kulturním domě. Číšník však nás odkázal na to, že objednat si lze až ve 12,30 hod., protože tam mají tu svatbu (další program kolokvia byl pak ve 13,00 hod.). Když jsem chtěl objednat tedy to samé, co měli svatební hosté, bohužel měli porce spočítané, takže nás číšník poslal v dnešní době tvrdého konkurenčního boje ke konkurenci, kde jsme se sešli s ostatními účastníky kolokvia a velmi dobře se najedli.

Odpoledne se sál kulturního domu, kde se celá akce konala, zvolna zaplňoval. V odhadech počtů osob jsem byl vždycky na tom velmi špatně, takže s rezervou je třeba brát můj odhad na kolem 50 lidí. První přednáška byla na téma Cestopis – Za kaktusy Bolívie, přednášející Václav Procházka. Po začátku se ještě sem tam objevovali opozdilci, ale přednáška se hezky rozjela. Přítomen byl také nějaký malinký kaktusář, který sice ještě mluvit neuměl, zato však opakovaně vykřikoval „kakusy", čemuž se zpočátku smáli všichni, později, když to začalo být rušivé, odvedl dozor dítě na chodbu a nakonec nějaký nerudnější posluchač zavřel dveře a přednáška probíhala již v klidu.

Velmi obdivuji přednes, který byl nejenom výstižný, zajímavý, ale zejména oceňuji vybroušenou češtinu. I obrázky a vůbec celkové pojetí, vše bylo bezvadné a zážitek opravdu moc pěkný.

Z časových důvodů jsme již další dvě přednášky (Milan Kůrka, Cestopis – Bílé copiapoe z okolí Taltal, Chile a Josef Bušek, Mexiko roku 1978) nevyslechli, určitě to nebylo proto, že by se nám akce nelíbila. Naopak dodnes lituji, že jsme nezůstali do konce. Ale bohužel.

Takže vytknout asi lze kolokviu v části, kterou jsem zažil, těžko něco. Snad jediná noticka. Bylo patrné, že většina posluchačů se navzájem znala a tak poznámky z publika do toku přednášky připadaly některým vtipné a vhodné, pro posluchače odjinud, který nezná vnitřní souvislosti, byly spíše rušivé a dle mého mínění vhledem k vysoké úrovni přednášky i přednášejícího i nekorektní. Snad to plyne z mojí neznalosti vazeb účastníků, nicméně, možná by více oficiálnosti ze strany publika takovéto pěkné akci a bezvadné přednášce bylo ku prospěchu.

Celkově však musím říci, že Plzeňské kaktusářské kolokvium nezklamalo moje naděje a příští rok chci vyjet znovu a totéž mohu doporučit každému zájemci.