SB: No, na podzim 1980 jsme postavili první skleník, ale bez vody a bez elektřiny, jen dřevo a kámen. Byl postaven pro produkci semen. Když byla zima, tak jsem večer před spaním šel zatopit do skleníku, protože tu pro elektrické topení nebyla elektřina, a asi ve tři ráno jsem chodil přikládat na oheň. V okolí je už několik domů, ale tenkrát jsme tu byli jediní. Až za rok nám sem přivedli elektřinu, platili jsme za to 3000 dolarů. Bydleli jsme v mobilní maringotce, dům, ve kterém nyní bydlíme jsme začali stavět na jaře roku 1984 a skončili jsme v lednu dalšího roku.

Steven Brack

PP: Jaký je tvůj vztah k českým kaktusářům? Vím, že tě také ovlivnili.

SB: To je zajímavá historie. Jednou jsem byl u Horsta Künzlera v domě, a on vynášel ve smetí dopis do popelnice. Říkal “Já mám od Čechů tolik dopisů, že na ně nestačím odpovídat.” A tak mi ho dal. Byl to dopis od Josefa Mikuláše, a tak jsem se s ním seznámil a začali jsme si psát. On se zajímal o semínka. A byl duchem cestovatel. Doufal, že se sem podívá. Několik let jsme si vyměňovali semínka. Začali mi psát i nějací další Češi, i oni mi posílali semínka. Jejich kvalita byla dost různá, často vyklíčilo něco jiného. Výhodou bylo, že mi psali anglicky, tak jsem taky odpovídal anglicky. Přátelství s Čechy pro nás bylo hodně důležité. Pomohli nám s mnoha semeny. Když se podíváte do těchto skleníků, je tam na tisíce rostlin z jejich semen. Byl jsem tehdy nadšený z toho, že dostávám česká semínka. Pak jsem je dál prodával.

PP: A co říkáš zákonu CITES?

SB: Je to dobrý nápad, ale dohled ministerstva je nedostačující. Kdyby opravdu dělali to, co zákon říká, bylo by to skvělé. Ale co se stalo? Nic. Mají různé školky v Mexiku, Jihoafrické republice, Madagaskaru, Argentině, ale tam jsou jen velké druhy a nikdo se na ně nechodí dívat. Případná výroba zboží vůbec nezvládá pokrýt poptávku. A taky je u toho hodně papírování a vydávání povolení a poukazů. Tyto školky podléhají vždy rozhodnutím místní vlády. Ta ale není obětavá, vývoz vůbec nepodporuje. Přitom v tom není velký problém. Všechny země prodávají lovecké, rybářské a spousty dalších licencí. Nevím, proč by nemohly vydávat licenci pro sběr semen. Zaplatili byste poplatek, nasbírali byste si semena a vypěstovali rostliny. Peníze by mohly být použity třeba na nákup půdy v důležitých lokalitách a jejich další ochranu před zemědělstvím a průmyslem. Mohlo by to fungovat. Ale úředníci raději špehují, vkrádají se a chytají. To samozřejmě vytváří podmínky pro černý trh. Je to dost smutné.

PP: Uvědomuješ si, že si v oboru nejlepší na světě? Těší tě to?

SB: Pořád si myslím, že je to jen malý obchod. Zamýšleli jsme malý obchod a teď máme spoustu přátel po celém světě. Potkávám se s mnoha zajímavými lidmi z celého světa, je to fantastické! Nikdy jsem toho nechtěl tolik, vždy jen trochu. Nemáme moc rostlin a každý rok se snažíme vyprodukovat trochu semen. Strašně nás zaměstnává pořád to balit. Na sběru, pěstování a rozesílání rostlin a semen pracuje šest lidí.

Puna - Tephrocactus spec.

PP: Máš nějaké plány do budoucna? Chceš něco změnit nebo rozšířit nabídku?

SB: Moje největší starost je, co se stane se všemi těmi kytkami. Stárnu a doufám, že se najde nějaký mladý kaktusář, který bude dost bláznivý na to, aby převzal tohle všechno, protože je to opravdu nesmírně hodně práce.

PP: Tvoje pracovní doba je denně od 6 ráno do 9 večer, v sobotu i v neděli. Přitom si nežiješ v žádném přepychu. Myslíš, že se najde někdo jiný, tak obětavý? A chceš ho naučit všechno, co děláš ty?

SB: No, moje technologie jsou dost staré, tohle jsou problémy do budoucna. Všechno, co tu mám, je řízeno počítačem. Největší problém je najít někoho, kdo by to převzal se vším všudy, všechno se naučil a nenechal zahynout to množství krásných rostlin, co tu mám. Je těžké dnes říct, jak dlouho budu moci pokračovat.

PP: Jak ti v práci pomáhá internet?

SB: Velmi, mám připojení po celém světě. Denně mi chodí mnoho e-mailů z různých koutů světa. Vydávám také katalogy, kterých tisknu a rozesílám asi 2500 výtisků.

Astrophytum myriostigma - japonská hybrida

PP: Chceš něco vzkázat českým kaktusářům?

SB: Dělejte to, co děláte, cestujte a užívejte si života. Fandím vám. Vůbec nechápu, jak je možné, že v Evropě existuje národ, který má tolik kaktusářů. To není nikde na světě. A těší mne, že čeští kaktusáři také rádi cestují a dobře znají i odlehlé populace kaktusů, jsou to znalci. Němci nebo Briti přijedou a chtějí vidět všechno z auta, nechce se jim chodit. Podobně zapálení pro kaktusy jsou i Rusové. Jen kdyby mohli více cestovat aby se na lokality také podívali. Zajímaví jsou i Japonci. Ti se ale často bojí cestovat sami. Jezdí jen po zájezdech ve více lidech, kde je všechno perfektně zorganizované. Udělají si plno fotek a za tři minuty jsou pryč.

A ještě něco bych chtěl vzkázat českým kaktusářům. Byl jsem v některých jejich sbírkách. Myslím, že by měli odejít od svých velmi horkých, zastíněných skleníků. Kaktus potřebuje množství čerstvého vzduchu, chladno v noci, mnoho světla…,

Ptal se Pavel Pavlíček, odpovídal Steven Brack.

Na návštěvě u Bracků, část 1.