Zleva: Steven Brack, Olda Fencl a Pavel Pavlíček

Využili jsme této návštěvy i k tomu, abychom pro naše čtenáře natočili rozhovor, který vám nyní ve dvou částech předložíme. Otázky klade Pavel Pavlíček, odpovídá Steven Brack:

PP: Co bys mohl říct o historii vaší rodiny?

SB: Náš rod má pětisetletou tradici v Norsku. Můj dědeček odcestoval do USA, aby nemusel bojovat v norsko-švédské válce. Hodně Norů odcestovalo do Wisconsinu. Je tam dost místa, žije jich tam hodně. Můj otec se narodil v roce 1922 a neuměl vůbec anglicky. Dnes tu moc lidí norsky nemluví, jen ti hodně staří. Já sám znám jen pár slovíček.

PP: Kde ses seznámil s Lindou?

SB: Se svou ženou jsem se seznámil na vysoké škole ve Wisconsinu. Studovala, aby se stala učitelkou.

Ariocarpus retusus

PP: Po studiu jsi odjel do Nového Mexika, nebo jsi ještě pracoval ve Wisconsinu?

SB: Nebylo to tak jednoduché. Kaktusům jsem propadl na střední škole a nejvíc se mi líbilo koukat do knížek. Přišel jsem do knihovny, podíval se na všechny ty knížky o kaktusech a řekl si: “Hm, toho je opravdu hodně!” V té době jsem kaktusy vůbec nepěstoval, jen jsem o nich četl. Tak aniž bych vypěstoval jediný kaktus, úplně jsem jim propadl.

Brzy poté, co jsem vyšel školu, jsem byl povolán do armády do Vietnamu. A já jsem nechtěl jít do války, kde se bojovalo bez příčiny a tak jsem náhradou pracoval dva roky v nemocnici. Ale to by bylo pro historii mého kaktusaření příliš nudné. Za trochu peněz jsem koupil nějaká semínka. Poprvé v roce 1970, to jsem koupil semínka od evropských firem a vůbec odevšad, kde jsem zaslechl, že je mají, a pěstoval si je pro radost.

PP: A tak jsi je začal pěstovat na okně?

SB: Ano, na okně. Ve Wisconsinu, kde jsem pracoval v nemocnici. Tam jsme žili jsme ve starém domě na farmě na venkově. Později jsem tam postavil skleník, ale po několika měsících přišla bouře a skleník mi odfoukla.

Část sbírky ariokarpusů

PP: Co jsi studoval na vysoké škole?

SB: Fyziku a matiku – z toho jsem graduoval. Chtěl jsem se stát, stejně jako moje žena Linda, učitelem. Chtěl jsem učit přírodní vědy, ale na vysoké jsem víc četl o kaktusech, než se učil. Tak jsem se stal učitelem, ale učil jsem jen jeden rok.

PP: Jak jsi se dostal do Nového Mexika?

SB: Studoval jsem klima různých oblastí, protože nemám rád vedro. Chtěl jsem se stěhovat tam, kde roste mnoho kaktusů. Uvažoval jsem i o San Antoniu a Phoenixu, ale tam nejsou žádné zimy. Tak jsem se rozhodl pro Nové Mexiko, kde se střídají všechna čtyři roční období. Líbilo se mi, že tu jsou hory a že je tu zima. Chtěli jsme žít někde, kde je klid, kde nežije tolik lidí. Ve Wisconsinu bylo hodně všeho. A když jsme se stěhovali, bylo rozhodující i to, že tu byly levné pozemky.

Matečné rostliny

PP: A jak jsi si tady v Novém Mexiku našel práci? Znal jsi tu někoho, nebo jsi přijel jen tak?

SB: Jen tak na slepo. Neznali jsme tu nikoho. Dva roky jsem pracoval v Albuquerque (čti Albakerkí) v kanceláři. Každý víkend jsme si s Jenny a s Lindou udělali výlet za kaktusy po okolí. Jezdili jsme tak daleko, jak jen to o víkendu šlo. Rok jsme bydleli v Albuquerque a pak jsme se v roce 1974 přestěhovali do Bellenu, kde jsme si levně koupili dům. Linda tu začala učit v Bellenu ve škole, ale jenom chvíli, protože Jenny byla malá. Tady jsem se poznal také s Kuenzlerem, který měl firmu na prodej kaktusů. Künzler věděl, že jsem blázen do kaktusů a zeptal se mě, jestli pro něj nechci pracovat. A tak jsem pro něj dva roky pracoval.

PP: Tehdy sis postavil skleník u domu?

SB: Ano, postavil. A pak jsem chodil po okolí sám. Když jsem pracoval pro Horsta, nechodili jsme společně na výlety. Horst pochází z Německa, přistěhoval se sem v roce 1964.

Narodil se v roce 1938. Když přijel do Ameriky, nejprve pracoval v Kanadě jako bankéř, asi rok. V roce 1963 se přistěhoval do USA a začal pracovat pro Cowpera, který sbíral divoké rostliny a zasílal je všude možně. Tenkrát se to ještě nekontrolovalo.

PP: A co se stalo s Cowperem?

SB: Zemřel a Künzler jeho obchod koupil. Bylo to někdy kolem roku 1970. Tehdy sestavil první katalog semen, a to mě zaujalo, protože jsem se zabýval jejich produkcí. To byl vlastně počátek mojí firmy. Tehdy se už totiž nesměly prodávat rostliny z přírody, ale jen semínka.

PP: Zabýval se někdo sběrem a prodejem semen před Cowperem.?

SB: Ne, nikdo. A Cowper prodával hlavně rostliny. Künzler tehdy sestavil první katalog. Tenkrát jsem ještě neměl sbírku orientovanou na sběr vlastních semen. Většina semen pocházela z divokých rostlin. Jezdili jsme s Lindou sbírat semínka do okolí i do Mexika. Takových cest jsme dělali 30 až 50 ročně, tedy skoro každý víkend. Na začátku jsem nabízel semínka lidem u nás a napsal jsem svou nabídku i do většiny evropských firem. Velmi se mi líbily Mesembrianthemaceae.

PP: Takže ty jsi pěstoval Mesems?

SB: Jasně, s nimi jsem začínal. Ještě teď jich mám ve skleníku hodně. Potřeboval jsem hodně místa. Nikdy jsme nechtěli žít ve městě, vždy jsme si přáli bydlet na venkově. Byli jsme jedni z prvních, kdo objevil toto místo. Půda tu byla hodně levná. Byla tu jen holá poušť. Začali jsme stavět a první, co jsme postavili, byl plot proti kravám. Chodili jsme sem pracovat po večerech. Po několika letech jsem začal prodávat rostliny a semena. Prvních pět let čítal můj příjem jen několik tisíc dolarů ročně. Linda pracovala jako učitelka a já měl kaktusy. Moc jsme toho nepotřebovali, naše měsíční náklady na živobytí byly asi okolo 300 dolarů.