Bylo to na
jaře roku 1990. U nás ještě byla ČSSR,
blížily se první svobodné volby a já, spolu
s Mirkem Sladkovským, jsem dění sledoval
z amerického zpravodajství, v obývacím
pokoji Stevena Bracka, v Belenu, v Novém
Mexiku.
|
J. Sladkovský a S. Brack
|
Spolu
se Stevenem a s Gary Loosem jsme podnikli
nezapomenutelnou cestu po Mexiku, pak krásný výlet s Oldou Fenclem z Albuquerque po
americkém jihozápadu a nakonec i sami jsme
zajeli do Texasu, s hlavním cílem přírodní
reservace Big Bend.
Na odpočívadle
před Big Bendem jsme zastavili na odpočinek, za
chvíli tu zastavila i terénní kamioneta
s rančerem, se kterým jsme se podělili o pivo
(naše) a on nás také pozval na svůj ranč.
Toho pozvání jsme využili, byli jsme
zvědaví, jak tu takový člověk žije. A že
jsme byli právem překvapení, o tom svědčí i
tyto nepříliš kvalitní obrázky.
Nebyl to totiž
farmář, který by něco pěstoval. Prostě na
svém pozemku žil na jakémsi odpočinku,
z penze vysloužilého veterána korejské a
vietnamské války. Bydlel v zaparkovaném
přívěsu, a v příhodném počasí obýval
plošinu, zhotovenou ve větvích silného
stromu. Na zemi pod příbytkem chrastila vrstva
několika set prázdných plechovek od piva.
Kávu jsme neodmítli, a to nás hned mrzelo,
neboť hrnky doznaly očisty asi jen při
náhodném dešti a vrstva špíny byla místy za
hranicí únosnosti. Mezi plechovkami kličkovali
čtyři psi, o kterých náš hostitel odtušil,
že měsíčně prožerou přes 200 baků a že
vůbec netuší, proč je vůbec živí.
Překvapil nás
arzenálem zbraní, o které se staral očividně
s daleko větší péčí, než o čistotu
kuchyňského náčiní. Samopaly, pušky,
pistole..., vše v perfektním stavu.
Samosebou, že
jsme si mohli i vystřelit – což asi
přilákalo Mexičana, který přebrouzdal Rio
Grande a došel z mexické strany na
návštěvu. O hranici prohlásil, že ho vůbec
nezajímá, a že vlastně ani neexistuje, neboť
je to jen výmysl hloupých lidí. Popil s námi
i s veteránem trochu piva a rozloučil se.
Rozloučili jsme se i my, a přemýšleli jsme,
že ten chlapík si vlastně žije jako
v ráji...
|