 |
||||
Olda Fencl - Osudy českého kaktusáře na cestě do ráje kaktusů, část 10. Setkání
s českými kaktusáři Na vrchol toho všeho k nám na jaře ještě jezdila tchyně, která si nechala platit letenky do USA a pak mě tu osočovala z toho jak jsem neschopnej manžel. Asi se jí podařilo přesvědčit Alici, že za moc nestojím. Já se děsil, že by mohlo dojít k rozvodu a tak jsem z toho byl dost nalomenej, neboť jsem si to nedovedl představit. Tchyně moje obavy posílila prohlášením, že na rozvodu je nejhorší to otravné papírování. Něco jako budoucnost dětí ji asi na mysl nikdy nepřišlo, jelikož ona sama byla rozvedená. Abych to zkrátil, krátce po jejím odjezdu jsem jednou přisel z práce a Alice a děti nikde. Pak jsem našel útržek papíru, který říkal, že odjela ke kamarádce do státu Washington. Tak jsem zůstal doma sám. V hlavě zmatek, nejistota z budoucnosti a zatrpklost vůči tchyni.
Do téhle situace mi zavolal Steven Brack. Prý jsou tu nějací Češi kaktusáři, kteří budou potřebovat moji pomoc s překladem u výslechu. Bylo to v downtown Albuquerque, kde jsme se sešli a dostavili k výslechu. Ti Češi byli Pavel Pavlíček a Jaromír Sladkovský, kteří omylem objeli domek celnice mezi Mexikem a USA v Texasu a překročili tak na pár vteřin Mexickou hranici. To byl důvod pro jejich zadržení a následující výslech. Nějaký neforemný tlusťoch mexického původu, který se představil jako Jesus Bustamante, řídil výslech. Další chlápek tam stál celou dobu u okna a nic neříkal, zatímco já překládal a vysvětloval směšnou situaci do které se oni dostali. Naivita a směšnost situace naštěstí uspokojila tlusťocha, a tak došlo jen k zabaveni jejich polních poznámek a filmů. Jesus Bustamante byl
zaměstnancem Department of Agriculture (ministerstva
zemědělství), které také dozírá na dodržování
federálních zákonů o obchodu se S Pavlem a Jaromírem jsme se domluvili, že bychom mohli společně vyrazit na kaktusářský výlet. Pro mne to bylo vysvobození z mé duševní nepohody. Jeli jsme Albuquerque, Soccoro, Show Low, Globe, Tucson. Tady byla první větší zastávka ve sklenících firmy zaměřené na pěstování vzácných sukulentů. Chlapi si tu koupili nějaké kaudicioformy.
V Saguaro National park právě kvetly Carnegie. Na odpočívadle v parku jsme se občerstvovali sendvičem a pivem, když v tu tam zabrzdilo auto jak v americkým filmu, vylezl dlouhý šerif v klobouku a při cestě k nám si rozepínal poutko u pouzdra na těžký kolt. Díval se na naše piva a prstem ukázal výmluvným gestem – vylít. Jak tři trumberové jsme bez protestů otočili plechovky dírou k zemi a na vyprahlé zemi po pivu zůstaly jen zasychající kopečky pěny. Pití alkoholu na veřejnosti, a v národních parcích zvláště, je tvrdě zakázáno. Navštívili jsme Old Tucson, kde se točily staré westerny a pro návštěvníky tu dělají kovbojské show - přestřelky, a na večer jsme pak vyrazili do Organ Pipe National Monument. Jede se kolem obrovské Kit Peak observatory, kde jsou dalekohledy a radiometry ke studiu slunce. Večer v parku byl úmorný, neboť teplota nechtěla ani po západu slunce klesnout pod 37 °C a tak jsme spali venku na spacákách. Jelikož jsem se přiznal co se doma přihodilo, tak se mi chlapi snažili trochu ukonejšit a pamatuji jak mi Jaromír mi dával instrukce, jak zvládnout ženskou nespokojenost: „Když je chlap moc normální, tak si pak začne ženská vymejšlet nesmysly, a proto je třeba se čas od času ožrat, přijít domu a se zadělanejma botama si jít lehnout rovnou do postele, aby se vzpamatovala”. Pavel tohle asi dělal moc často, neboť naopak s úctou vyzdvihoval Lídu, která to s ním přes to všechno vydržela. Další den jsme prožili v parku. Spíš přežili, neboť to bylo koncem května a teploty byly běžně přes 37 °C. Našli jsme tu krásný Ferocactus covillei a Echinomastus acunensis. Nikoliv však Peniocereus greggii, na který jsme se těšili. Na mexické hranici pak rostl Lophocereus schotii, který je hojný na Baze (Baja California). Ostatní kaktusy nebyly již tak vzácné. Naprosto vyčerpaní horkem a přiožralí pivem, kterým jsme se neustále snažili schladit útroby, jsme se rozhodli zajet k moři do San Diega. Už tenkrát se narodil výstižný slogan, že denně si kupujeme pivo na dva dny. Nikdy nám ale dva dny nevydrželo. Pokračování příště...
|
