obr. č. 1

Z těch původních 4 rostlin kvetly 2 čistě žlutě a také poupata jsou vně žlutá. Jedna má vně načervenalé poupě a „normální” červený jícen. A ta nejzvláštnější, co už zašla před léty na vlnatku, měla květ s červeným jícnem a s červenými středovými proužky okvětních lístků . Tuto rostlinu jsem tehdy sprášil pylem „normálního” A. capricorne a z obou rostlin jsem sklidil semena. Rodičovské rostliny jsou v květu na obr. č. 1 a 2. Sklizená semena jsem vysel odděleně. Odlišnou rostlinu jsem provizorně označil „přezrálý pomeranč”. Ta již ale bohužel zašla, jak jsem již uvedl. Mám tedy rostliny F1 ze spojení „přezrálý pomeranč” x A. capricorne a A. capricorne x „přezrálý pomeranč”.

obr. č. 2

Dva semenáče, kde matkou byla odlišná rostlina, jsem narouboval na Peireskiopsis a již kvetly. Jedna rostlina má světlé a druhá tmavé otrnění, ale obě mají charakteristický žlutý květ s červeným jícnem. Budu tedy provádět další křížení s rostlinou s načervenalým poupětem a zároveň čekat, až vykvetou všechny pravokořenné semenáče z mého původního křížení. Na obrázku č. 3 jsou původní rostliny z výsevu v roce 1980 - 1981. Vzadu je A. capricorne s „normálním” květem a vpředu A. capricorne cv. crassispinoides, a to vlevo rostlina s vně načervenalým poupětem a vpravo s poupětem žlutým.

Je to pro mě velké dobrodružství, i když vlastně astrofyta pěstuji jen jako součást sbírky obsahující mnoho jiných rodů. Nechci psát, že jsou astrofyta na okraji mého zájmu, ale přece jenom více než 100 kvetoucích rostlin ariokarpusů a několik tisíc jejich semenáčků zabere nejvíc prostoru a péče.

Ale díky tomu, že jsem astrofyta vystrnadil kvůli “ariákům” ze skleníku do pařeniště, tak se mi za toto macešské zacházení letos odvděčila mimořádnou násadou květů a tím pádem i úrodou plodů a semen. Navíc se začala srovnávat poněkud vytáhlá a nahnutá tělíčka některých rostlin. Znovu si tak astrofyta, která jsem poprvé vyséval více jak před 20ti lety, získala moji pozornost.

obr. č. 3		obr. č. 4

Jedním z mých šlechtitelských cílů bylo také 3 žeberné astrofytum. Vysel jsem v roce 1981 semena už v první části svého příspěvku uvedeného F1 MYU3xMYU5. Z 10 semen jsem dopěstoval 2 dospělé rostliny zcela nudální s příčným žebrováním (v. jaumavense) a původně se čtyřmi žebry. Jedna rostlina již přidala 5. žebro (asi před 3 lety). Tyto rostliny sprašuji a v F2 generaci jsem zatím neměl štěstí na 3 žeberné rostliny. Rozhodl jsem se tedy opatřit si přímo rostliny nebo semena 3 žeberných A. myriostigma. Ale i ty 4 žeberné nudální rostliny jsou pěkné a když kvetou, tak navíc asi ze všech astrofyt co mám, nejvíc voní. Navíc, jak už jsem psal v první části, vlastně díky šlechtitelskému cíli 3 žeberných nudálních A. myriostigma vznikl nádherný cv. ONZUKA, což by asi těžko někdo předpokládal. V F2 generaci se mi také vyskytla rostlina s 5 žebry, která má odnož s žebry čtyřmi (obr. č. 4). Obrazila po naroubování na Eriocereus sp.

Pokud vás jako čtenáře tento příspěvek zaujal, budu rád za vaše rady a připomínky a rozhodně se s vámi podělím o další „dobrodružství” s našimi astrofyty.

ONZUKA a jiná astrofyta v mé sbírce – 1. část (12/2001)

ONZUKA a jiná astrofyta v mé sbírce – 2. část (1/2002)

To je ale fešák! Astrophytum asterias cv. Super Kabuto (10/2001)

Genus Astrophytum (stránky japonských pěstitelů v angličtině)