Jistě každý
český kaktusář zná, díky pěstitelům z KK
Astrophytum Brno, žlutě kvetoucí Astrophytum
capricorne cv. crassispinoides. Já jsem semena tohoto
kultivaru vysel v roce 1980 a to 10 semen a měl
jsem z toho 4 dospělé rostliny. Semena jsem
získal od Jana Valy z Mařatic z katalogu 1979
a vysel jsem je 1.9.1980. Byla však pod
označením A. crassispinum. Další semena jsem
získal od firmy Chrudimský kaktusář
z katalogu 1986 pod označením Astrophytum
capricorne f. žluté květy. Ta jsem vysel
17.7.1988. Z nich jsem dopěstoval do
dospělosti pouze jednu žlutě kvetoucí
rostlinu.
|
obr. č. 1
|
Z těch
původních 4 rostlin kvetly 2 čistě žlutě a
také poupata jsou vně žlutá. Jedna má vně
načervenalé poupě a „normální” červený
jícen. A ta nejzvláštnější, co už zašla
před léty na vlnatku, měla květ s červeným
jícnem a s červenými středovými proužky
okvětních lístků . Tuto rostlinu jsem tehdy
sprášil pylem „normálního” A.
capricorne a z obou rostlin jsem sklidil
semena. Rodičovské rostliny jsou v květu na
obr. č. 1 a 2. Sklizená semena jsem vysel
odděleně. Odlišnou rostlinu jsem provizorně
označil „přezrálý pomeranč”. Ta již ale
bohužel zašla, jak jsem již uvedl. Mám tedy
rostliny F1 ze spojení „přezrálý
pomeranč” x A. capricorne a A.
capricorne x „přezrálý pomeranč”.
|
obr. č. 2
|
Dva
semenáče, kde matkou byla odlišná rostlina,
jsem narouboval na Peireskiopsis a již kvetly. Jedna
rostlina má světlé a druhá tmavé otrnění,
ale obě mají charakteristický žlutý květ
s červeným jícnem. Budu tedy provádět
další křížení s rostlinou
s načervenalým poupětem a zároveň čekat,
až vykvetou všechny pravokořenné semenáče
z mého původního křížení. Na obrázku č.
3 jsou původní rostliny z výsevu v roce 1980
- 1981. Vzadu je A. capricorne s „normálním”
květem a vpředu A.
capricorne cv. crassispinoides, a to vlevo rostlina
s vně načervenalým poupětem a vpravo
s poupětem žlutým.
Je to pro mě
velké dobrodružství, i když vlastně
astrofyta pěstuji jen jako součást sbírky
obsahující mnoho jiných rodů. Nechci psát,
že jsou astrofyta na okraji mého zájmu, ale
přece jenom více než 100 kvetoucích rostlin
ariokarpusů a několik tisíc jejich
semenáčků zabere nejvíc prostoru a péče.
Ale díky tomu,
že jsem astrofyta vystrnadil kvůli
“ariákům” ze skleníku do pařeniště, tak
se mi za toto macešské zacházení letos
odvděčila mimořádnou násadou květů a tím
pádem i úrodou plodů a semen. Navíc se
začala srovnávat poněkud vytáhlá a nahnutá
tělíčka některých rostlin. Znovu si tak
astrofyta, která jsem poprvé vyséval více jak
před 20ti lety, získala moji pozornost.
|
|
|
obr. č. 3
|
|
obr. č. 4
|
Jedním
z mých šlechtitelských cílů bylo také 3
žeberné astrofytum. Vysel jsem v roce 1981
semena už v první části svého příspěvku
uvedeného F1 MYU3xMYU5. Z 10 semen jsem
dopěstoval 2 dospělé rostliny zcela nudální
s příčným žebrováním (v.
jaumavense) a původně se čtyřmi žebry.
Jedna rostlina již přidala 5. žebro (asi před
3 lety). Tyto rostliny sprašuji a v F2 generaci
jsem zatím neměl štěstí na 3 žeberné
rostliny. Rozhodl jsem se tedy opatřit si
přímo rostliny nebo semena 3 žeberných A.
myriostigma. Ale i ty 4 žeberné nudální
rostliny jsou pěkné a když kvetou, tak navíc
asi ze všech astrofyt co mám, nejvíc voní.
Navíc, jak už jsem psal v první části,
vlastně díky šlechtitelskému cíli 3
žeberných nudálních A.
myriostigma vznikl nádherný cv.
ONZUKA,
což by asi těžko někdo předpokládal. V F2
generaci se mi také vyskytla rostlina s 5
žebry, která má odnož s žebry čtyřmi
(obr. č. 4). Obrazila po naroubování na Eriocereus
sp.
Pokud vás jako
čtenáře tento příspěvek zaujal, budu rád
za vaše rady a připomínky a rozhodně se
s vámi podělím o další
„dobrodružství” s našimi astrofyty.
|