ONZUKA a jiná astrofyta v mé sbírce – 1. část

O vzniku kultivaru „ONZUKA” jsem se dočetl na internetu na stránkách jejichž autorem je Yowichirow Matsuoka. Ten zde uvádí: Astrophytum myriostigma cv. „ONZUKA”. Tato forma vznikla jaksi náhodou v Japonsku kolem roku 1974-77. Komerční prodej těchto rostlin začal v roce 1979. Mnoho let předtím (možná v roce 1970) pan Tsutomu Onzuka zamýšlel zkřížit třížeberná A. myriostigma s A. myriostigma var. nudum. Následně po několika generacích opakovaně zpětně křížil potomstvo třížeberných A. myriostigma se čtyřžebernými A. myriostigma var. nudum. Nakonec získal několik neobvyklých A. myriostigma charakteristických mnoha bílými skvrnami. Tyto rostliny byly nazvány „ONZUKA”. Jejich charakteristika se dá těžko popsat.”

Dnes již existuje mnoho různých forem shluků vloček u tohoto kultivaru. Některé tvoří dokonce jakési ornamenty.

Asi před pěti lety vysel můj přítel MUDr. Jaroslav Mikuláš stovkovou porci Astrophytum myriostigma. Mezi semenáči se objevila rostlina, která měla jako malý semenáček vločky s hustší a delší vatou než ostatní. Protože Jarek neměl takové zkušenosti s roubováním, dovezl mi tuto odlišnou rostlinku, abych ji narouboval. Narouboval jsem ji na Echinopsis hybr., protože na roubování na Peireskiopsis už se mi zdála být veliká. Poté co hlavička trochu povyrostla (asi za 1 rok), jsem ji přerouboval na Myrtillocactus geometrizans (obr. č.1 a 2).

 
 
obr. č. 1   obr. č. 2
 
To už byly patrné shluky vloček namísto pravidelného rovnoměrného vločkování. Zbytek rostlinky na Echinopsis hybr. začal obrážet, ale odnože měly vločkování jako normální Astrophytum myriostigma (obr. č. 3). Narouboval jsem je všechny tři na Eriocereus jusbertii. Letos mi dvě z nich zakvetly. Sprášil jsem je pylem „normálního” A. myriostigma a také vlastním pylem. Sklidil jsem semena a o některá jsem se podělil s přáteli. Může se stát cokoliv a je lepší, když aspoň u někoho rostlinky přežijí.
 
 
obr. č. 3   obr. č. 4
     
Na konci sezóny ještě jedna tato roubovaná odnož kvetla a jelikož nekvetla jiná rostlina než F1 MYU3 x MYU5 ( rostlina bez vloček a se 4-mi žebry - obr. č. 5), tak jsem je vzájemně sprášil.
 
obr. č. 5
Semena ještě nejsou zralá. Jsem celkem zvědavý na potomstvo, jak bude vypadat. Na obrázku jsou vzadu dvě rostliny F1 MYU3 x MYU5. Jedná se o rostliny ze semen od Jiřího Horyny z katalogu 1979. Semena jsem vysel 15.2.1980. Z porce 10-ti semen mi zůstaly pouze tyto dvě rostliny. Co se týče označení, jde o křížení pana Gräsera a to 3 žeberného A. myriostigma var. nudum s 5-ti žeberným. Odtud tedy v názvu U (nUdum) a číslice 3 a 5.

Čtyřžeberná rostlina vlevo vpředu je F2 z těchto rodičů. Má sice řidší areoly, ale má krásně zakulacená žebra a výrazné příčné žebrování, což je typické pro var. jaumavense. Byla po vyklíčení naroubována na Peireskiopsis, odříznuta a zasazena s kouskem podnože. Vyseta byla 22.6. 1996. Je tedy 4x mladší a přitom dosahuje téměř stejné velikosti. Je to důležité zejména pro další šlechtitelskou práci. Výrazně se tak přiblížíme vytčenému cíli.

Další rostlina vpředu uprostřed byla zakoupena již vzrostlá. Jde o 5-ti žeberné A. myriostigma var. nudum. Rostlina vpředu vpravo byla vyseta 1.9. 1980 ze semen od Jana Valy z Mařatic pod označením A. myriostigma var. nudum 4 žebra. Má ovšem žeber 5. Určitě byla semena sklízena ze 4 žeberných rostlin, ale zřejmě ještě u rodičů nedošlo k dostatečné selekci, aby tato vlastnost byla v potomstvu konstantní alespoň u mladých rostlin. Je samozřejmě známo z literatury, např. Sadovský - Schütz v knize Rod ASTROPHYTUM, že ve stáří všechna astrofyta přidávají další žebra.

Co se ale dělo dál s původním zbytkem rostlinky s dalšími pahýly po odnožích 1. řádu? Z těchto pahýlů opět začaly vyrážet odnože, už tedy 2. řádu. K mému milému překvapení jsou opět odlišně vločkované. Mají shluky vloček dokonce uspořádané více méně do příčných pruhů. Opět jsem je narouboval na Eriocereus jusbertii (obr. č. 4).

Jak jsem zjistil, původní rostliny cv. ONZUKA v Japonsku neměly tak výrazně uspořádané shluky vloček do jakýchsi ornamentů, jako mají dnešní rostliny tohoto kultivaru. Vzniká zde řada různých forem nehledě na rostliny s redukovaným počtem žeber až na 3.

Nové mutace stejného typu mohou tedy vzniknout v různém čase a na různých místech. Je ale také možné, že semena, která MUDr. Jaroslav Mikuláš vysel, pocházela vzdáleně také z nějaké rostliny cv. ONZUKA.

Na burze v Chrudimi jsem letos v prodeji objevil Astrophytum myriostigma s označením monstrosa. Rostliny měly pravidelná žebra a množství odnoží. Nejde tedy o „klasické” monstrosy s rozpadlými žebry. Zaradoval jsem se, že jsem objevil rostlinku vhodnou ke křížení s mými cv. ONZUKA. Tato rostlinka má totiž náznaky shluku vloček srpkovitého tvaru. Aby ale tato hustě odnožující rostlinka vykvetla, budu ji asi muset zbavit všech odnoží. Je naroubovaná na Eriocereus jusbertii, takže předpokládám, že bujně poroste a příští rok by mohla vykvést. Už se těším na nadějné potomstvo.

Astrofyta rozhodně stojí za naši pozornost, ať už z hlediska zahradnického a šlechtitelského - nové mutace a hybridy, tak z hlediska botanického a sběratelského - rostliny s evidovaným původem z lokalit v přírodě.
ing. Petr Mlček
mlcek@lionbikes.cz