Jak jsem již předeslal, nechystám se být politicky korektní a v zájmu veřejného mínění se vyhnout mým nezkresleným názorům. Také bych byl rád, aby bylo jasno, že moje názory nezbytně nemusí nikdo jiný sdílet včetně vydavatele těchto elektronických novin. Jsem ovšem velice rád, že aspoň prozatím, jakž-takž panuje svoboda slova, což je znak a významná hodnota každé opravdu demokratické společnosti. Bohužel velice často je to hodnota přechodná a pokud za ni člověk permanentně nebojuje, snadno o ni přijde. Jak o ni přijít? Například uzákoněním zákona o nepřípustnosti veřejného pobuřování a štvaní proti určité skupině lidí (např. komunisti, cikáni či politici obecně). Takový zákon pak lze vždy obrátit proti svobodě slova a nešťastníka lze obžalovat za cokoli kritické vůči vládnoucí klice.

Moje životní zkušenost mě poučila o tom, že k moci se derou především darebáci, kteří hledají v první řadě svůj prospěch a pak, když má národ trochu štěstí, snad i potřeby společnosti. Co se týče ostatních ras a kultur, vidím to asi následovně: na Zemi známe tři rasy - bílou, černou a mongoloidní (žlutí a asiati). Ostatní jsou většinou jejich odvar
a „hybridizace”, jako v případě Mexičanů. Mexičané jsou z 80% kříženci indiánů (mongoloidní rasa) a Špaňelů (bílá rasa). Zbytek jsou buď čistí indiáni (potomci mnoha kmenů včetně Aztéků) nebo čistí Španělé a v mizivém počtu i černoši. Když jednám s jednotlivcem, kterého mám možnost poznat, tak s ním jednám na základě jeho lidského charakteru, čili je to slušný člověk a nebo lhář a darebák, který čeká na příležitost vás okrást. Když jednám s davem, který representuje buď rasu nebo kulturu, tak se k tomu stavím na základě statistických veličin - tj. jaká je pravděpodobnost, že dojde k vzájemnému respektu a důvěře, či budu-li pravděpodobně nějak okraden. Mezi statistické hodnoty lze počítat údaje o kriminalitě z novin (dnes se již většinou bohužel nesmí přiznat rasová příslušnost kriminálníka, protože by si ostatní kriminálníci od jeho rasy mohli stěžovat), údaje ze statistického úřadu (jako např. v USA Census Bureau), údaje z mezinárodních jednání (jako kupříkladu Japonci nikdy neplnili podmínky mezinárodní dohody a to jak v obchodu tak i v ochraně živočišných druhů - např. pod rouškou vědeckého výzkumu loví velryby ohrožené vyhynutím).

Příkladem osobní zkušenosti s Mexičany zde může být můj poslední výlet do Mexika. Na cestě z Cuatrocienegas do Torreonu jsme chtěli zavítat na naleziště Astrophytum coahuilense. Cesta vede přes San Pedro (severovýchodně od Torreonu), což je malé
městečko, kde se toho moc neděje. Příjezdu auta s USA poznávací značkou si leckdo všimne. Mezi slušnými lidmi, necháte turistu na pokoji, pokud zrovna nepřekračuje nějaké předpisy. Mezi Mexičany je to výzva pro místní policii si vydělat načerno pár dolarů. A tak zatímco projíždíme pomalu obcí, policejní vozidlo se za nás přidá a chvíli
nás sleduje. Asi po 2 minutách nás zastaví a usmolený tlusťoch mi začne vysvětlovat, že budu muset zaplatit pokutu. Když se ho zeptám za co, tak mi začne tvrdit, že jsem nejel po silnici rovně. Ono je skoro jedno co si vymyslí, protože, když nezaplatíme, tak bude zle. Zaplatit se musí, protože my jsme bohatí Američané, a ti musí chudým Mexičanům platit. To, že v Mexiku je obrovská korupce, která zemi zruinovala, to je O. K. Sranda byla, že jak nás tenhle veřejný zloděj vedl na výpadovku z města, kde jsem mu slíbil zaplatit, tak jsme se mu trochu ztratili a stihli se stát obětí dalšího policejního vozu, kteří taky chtěli zaplatit. To však mezitím spatřil ten první policajt, který dostal strach, že mu snad ujde kořist, a tak se ti dva začali o nás tahat, kdo bude kasírovat. Nakonec to vyhrál ten první. Podobnou zkušenost jsem udělal při každé návštěvě Mexika - jednou to byly peníze, podruhé žvýkačky, potřetí sebrali jídlo. V Kanadě jsem byl asi stejně často, ani jednou jsem však nebyl v situaci obdobné Mexiku. Závěr pro mne plyne, že Kanaďani jsou v průměru slušný lidi, zatímco Mexičani jsou zloději.

Podle statistik je za kriminalitu v Novém Mexiku zodpovědno 80% obyvatel mexického původu, 20% bílého původu. A navíc Mexičani vás budou diskriminovat víc než kdykoli v minulosti bílá rasa diskriminovala je. Tam, kde dneska pracuji, je zaměstnáno skoro 90% obyvatel mexického původu. Když jsem tu před 13 lety začal, bylo to zhruba pouze 60%. V Novém Mexiku je přitom zhruba stejně bílých jako těch mexického původu. To znamená, že Mexičani postupně jak mohou, nahradí pozici bílého zaměstnance mexickým. Za mojí historie jsem byl svědkem, jak vyštvali bílého inženýra, který chtěl vyhodit neschopného mexického lajdáka. Nakonec Mexičan zůstal a on musel odejít, protože z něj udělali rasistu. Kdyby tenhle trend byl alespoň krok k lepšímu, co se týče vzdělanosti a odbornosti, ale dnes to vypadá tak, že náročnější projekty se musí zadat soukromé firmě, která ví co dělá, aby stavba nespadla.

Z toho všeho mě bohužel nezbývá, než si odvodit, že život bez Mexičanů je život spravedlivější, bezpečnější a na úrovni. S Mexičany je život v korupci, diskriminaci a kriminalitě. Jenže tohle všechno nesmíte nikde říct ani napsat. Nejenže by vám něco podobného neotiskli, ale ještě by vás s největší pravděpodobností označili za nelidského rasistu a vyhodili vás z práce. Když bych ovšem byl já Mexičan nebo černoch a napsal to samé o bílých, tak to by bylo naprosto v pořádku. Proto je taky možné, že za peníze daňových poplatníků se v Albuquerque vystaví “Hispanic Cultural Center” v ceně 50 milionů dolarů (znamená to španělské kulturní centrum).

Nebo jiný příklad, asi před 2 roky černoši zorganizovali pochod miliónu černých mužů ve Washington D.C., čímž se snažili vyjádřit nespokojenost se svojí pozicí a postavením v zemi. Ve skutečnosti mají víc výhod než bílí - přednostně je nabírají do federálních a státních zaměstnání, studijní stipendia jdou skoro výlučně jenom jejich dětem, atd.

Dovede si někdo představit, že by se zorganizovalo něco podobného pro bílé, protože je dneska barevní diskriminují? Dneska se v Americe totiž začíná barevným přehnaně klanět. Děti se ve škole učí o černé kultuře (nebo mexické - záleží v jakém státě žijete) a to na úkor svojí vlastní. Španělština se stává druhým jazykem, protože Mexičani se přeci nebudou nutit do angličtiny. Všechny nápisy se začínají tisknout ve dvojím jazyku (další zbytečné peníze) a ve školách se uvažuje o výuce ve španělštině. Čím víc křičí a naříkají, tím víc se jim snaží vyjít vstříc. A čím víc se jim vychází vstříc, tím jsou nespokojenější a drzejší. Tím míň se stydí vás sprostě okrást či diskriminovat. A protože dnešní mocipáni potřebují jejich volební hlasy, tím více jim nadbíhají. To se promítá i do zahraniční politiky USA, která pak nařizuje např. České republice jak se chovat k cikánům. Jestli tím místní obyvatelstvo trpí zvýšenou kriminalitou, odčerpanými daňovými prostředky apod., to je pochopitelně nezajímá. Mne by jenom zajímalo, jestli si Češi uvědomují, že se jim samospráva vymyká z rukou, a že to, co se děje v Americe, je jednou postihne taky.

Já jsem hodně odbočil od kaktusů, ale i tohle přináší život v zemi kaktusů. Protože člověk nejdřív musí žít, vychovat rodinu, přispět svými schopnostmi společnosti, na níž, ať chce nebo nechce, závisí a pak teprve může jezdit za kaktusy.

pokračování ...