PERU - část 4.

Pěšky, stopem i jinak - v horách Peru

(část 4.)

Jedním z hlavních důvodů naší cesty však byly rostliny s trny, které se na území naší republiky vyskytují pouze díky pár šílencům, kteří pro ně staví skleníky a opečovávají je s péčí téměř mateřskou. Peru je zemí především sloupovitých cereusovitých kaktusů, jež jsou v přírodě vskutku nádherné, leč pro naše stísněné prostory jsou svojí velikostí nevhodné. Na nalezištích je možno spatřit mnoho rodů, z nichž některé se ve sbírkách českých kaktusářů vyskytují jen zřídka, případně o existenci některých z nich nemá mnoho lidí ani potuchy.

K těm, co u anás nejsou tak často k vidění, patří například Armatocereus, Corryocactus, Rauhocereus, Weberbauerocereus, Loxanthocereus, Lasiocereus, Erdisia a další. U nás se nejvíce vyskytují cereusovité rostliny s přitažlivým vzhledem. Mezi ně patří především hustě ovlasené espostoe, které při přezimování vyžadují vyšší teploty. Oblíbené jsou i oreocereusy rostoucí ve vyšších nadmořských výškách tolerující naopak daleko nižší zimní teploty.

Neoraimondia. Škoda, že si ji nemohu vzít domů. Je totiž moc těžká

Mezi oblíbené patří také neoraimondie tvořící pěkné máložeberné sloupky, azureocereusy s modravou pokožkou a zajímavě otrněné haageocereusy. Ze sběratelsky atraktivnějších rodů v Peru se vyskytujících stojí za zmínku především Melocactus, Oroya, Matucana, Islaya, Arequipa, Mila a Lobivia. Melokaktusy se vyznačují hlavně atraktivním cefáliem. Jsou to rostliny s vyššími nároky na teplo. U rostlin z okruhu Melocactus peruvianus, které se vyskytují v sušších oblastech pacifické strany, je lépe mít na paměti malé množství srážek vyskytujících se v těchto místech. Majestátní až půl metru v průměru dorůstající Melocactus bellavistensis, který se vyskytuje v severní části Peru především v okolí řeky Maroňon, obývá oblasti bohatší na srážky. Obtížněji se v přírodě hledá Melocactus onychacanthus rostoucí v hustém porostu trávy a nízkých keřů.


Vysokohorské svahy v okolí hornického města La-Oroya		jižní Peru, 4100 m.n.m, ranní teplota 3°C

Rod Oroya bych se nebál označit za jeden z nejatraktivnějších rodů v Peru. Rostliny s výrazně pektinátními trny a malými žlutými až červenorůžovými jahoby voskovanými květy trůní majestátně na vysokohorských svazích a pláních ve společenství horské trávy. Rostliny vyskytující se na nalezištích jsou velmi pravidelně rostlé a některké exempláře značně přesahovaly 20 cm v průměru. Vyskytují se ve středním Peru ve vysokých nadmořských výškách, kde ranní teploty o mnoho nepřesahují nulu ani v letním období. Tyto dny jsou také dostatečně bohaté na srážky a půda prakticky po celou dobu vůbec nevysychá. Kdo jednou spatří Oroye v přírodě, musí si je zamilovat.


Lobivia roustoucí přímo uprostřed cesty		Oroya subocculta

Dalším atraktivním rodem je Matucana. Nacházejí se téměř na celém území peuánských And a to jak ve vyšších, tak i v nižších polohách, na což je třeba brát ohled při jejich pěstování ve skleníku. Spíše ve vyšších polohách jižní části Peru se vyskytují rostliny rodu Lobivia, jenž pestrostí květů prozařují své okolí. Rod Arequipa dostal své jméno podle jihoperuánského města, v jehož okolí je centrum výskytu. Tyto kaktusy tvoří červené zygomorfní květy. Jejich těla mají kyjovytý tvar a výrazné otrnění, v našich sbírkách jsou k vidění jen zřídka.

V době, kdy budete tento článek číst, budu už zase běhat po Andách nebo ležet u kaktusů, aly šly co nejlépe vyfotit a šuplerou přeměřovat jejich fyzické parametry nebo se kochat krásou a rozmanitostí tamní přírody.

předchozí stránka

Zdeněk Jiruše a Ivanka Křivánková, Svitavy