 |
|
Políčka v horách
|
Ano, bylo by příhodnější začít
povídání o Toulkách Bolívií, pávě líčením této cesty. Většina výprav
do na východ Bolívie začíná v Cochabambě a pokračuje po staré cestě
Cochabamba- Santa Cruz. V Cochabambě obvykle nabereme síly po
transatlantickém letu v Hostal Jardín, téměř v centru města.
Nakoupíme své první zásoby na cestu, natankujeme plné nádrže, a když
máme štěstí, koupíme i plnou plynovou láhev a naplníme kanystry
s vodou, okusíme pečené maso u občerstvovárny na výjezdu na dálnici
bolívijského typu.
 |
|
Cordilliera oriental
|
Nesmím zapomenout, že se obvykle
setkáme i s paní Jarkou de Balon, naší starou známou. Paní Jarka je
Češka, která se provdala do Bolívie a udělala tady slušnou kariéru
jako profesorka na vysoké škole. Od ní se dozvídáme, co nového v
Bolívií, jaká je tady situace a co můžeme očekávat za problémy.
Třeba, proč není plyn do bomb, zda bude co natankovat, a kde
campesiňos blokují silnice. Na konci cesty je to opačně, my
přinášíme informace, jak je mimo měst, v horách a na venkově. Pokud
se vyskytnou problémy, často nás Jarka tahá z bryndy a zachraňuje
životy, když někdo sní domácí sýr nebo zkažené nadívané dršťky,
případně, když stávkuje personál letiště a jediný možný odletový
přípoj je zrušen.
 |
|
Hory a pole podél cesty
|
Cesta zpočátku přetíná
cochabambskou kotlinu, abychom asi po dvou hodinách dorazili do
serpentin v horách východně od kotliny, dole pod cestou jsou dobře
vidět domky campesiňos a jejich četná políčka osetá a osázená
zemědělskými plodinami a zeleninou.
 |
|
Políčka podél řeky
|
Tady pro mne začíná skutečná
Bolívie. Nikdy se těch pohledů nedovedu nabažit a fotoaparát je v
neustálé pohotovosti.
 |
|
Hospodářství pod horami
|
Po pravé ruce leží rozlehlé Lago
Eden, nebo-li Lago Angostura. Je charakteristické vodou barvy bílé
kávy a četnými hotely, cabaňas ubytovnami pro rekreanty. Je to k
neuvěření, ale všude tam se domorodci rekreují a koupou.
Lago Eden
U Lago Eden rostou první kulovité kaktusy, echinopsisy a
Acantholobivia acanthophlegma var. roseiflora. Bohužel,
nikdy jsme je nezastihli v květu, jediný, kdo je zde nafotil, stejně
jako červené obrepandy, byl Josef Odehnal na své prvé průkopnické
cestě.
 |
|
Sulcorebutia steinbachii
var. horrida
|
Jakmile projedeme Punatu, začínají
hory. Zkoumavé pohledy patří i okolním svahům, protože se objevují
první kaktusy. Většinou to jsou kleistokaktusy a koryokaktusy,
samozřejmě opuncie a první baňaté Echinopsis cochabambina a
rudě kvetoucí obrepandy.
 |
|
Sulcorebutia steinbachii
- žlutokvětá
|
Asi po 20 km začíná oblast výskytu
Sulcorebutia steinbachii. Na některých místech je slušná
populace rostlin, které kvetou v odstínech červené, fialové ale i
žluté barvy. To by byla paráda, kdybychom je mohli aklimatizovat u
nás. Musíme si stačit jen s pohledy a foťáky.
 |
|
Obydlí campesiňos u Jarka
Mayu
|
Vlevo dole pod cestou je osada
Jarka Mayu, nedaleko ní roste první populace Sulcorebutia krugeri
v. hofmannii, některé rostliny kvetou typickými
červenožlutými květy, jiné jsou růžovofialové. Tohle poznání mě
značně nabouralo představy, co je Sulcorebutia hoffmaniana a
začínám chápat Němce, kteří tento stav považují za normu.
 |
|
Sulcorebutia kruegeri
v. hofmannii na stanovišti – typická (1)
|
Později a na jiných místech
poznávám další fialové hoffmaniany. Ale zajímá mě populace typických
hoffmanián, kterou zná Josef.
 |
|
Sulcorebutia kruegeri
v. hofmannii na stanovišti – typická (2)
|
Zastavujeme a šplháme se do svahu.
Nepříliš hezká dvouhodinová procházka na hřeben je odměněna ohromně
velkou populací právě kvetoucích hofmanián.
 |
|
Sulcorebutia kruegeri
v. hofmannii – fialový květ
|
Vesměs se jedná o velké a
solitérní rostliny s květy až 6 cm v průměru. Hrubé, ale přilehlé
otrnění mě připomíná formu, kterou nalezl Karel Kníže. Dal jí
provizorní jméno S. vanbaellii. Sbíráme zralé plody, semena
dostávají své číslo SE 199, a když za pár let semenáče dorůstají,
mohu je porovnat s nálezem KK. Ano, zdá se, že je sbíral na stejném
místě, jako my.
 |
|
Sulcorebutia kruegeri
v. hofmannii – červený květ
|
Toralapa Alta a zkáza
stanoviště Sulcorebutia steinbachii v. horrida
Malá osada, vlastně pár baráčků v divočině. Kdyby nikde jinde po
cestě nic nekvetlo, tak tady se potěšíme květy vždy, Na kamenitém
políčku pod cestou a hlavně na hraně silnice pod eukalyptovým hájkem
rostou Sulcorebutia steinbachii var. horrida.
 |
|
Toralapa Alta
|
Na políčku pod cestou je třeba
psát v čase minulém, protože snaživý zemědělec od naproti celé
políčko rozoral (rozuměj rozryl hákem ve snaze zde pěstovat
brambory).
 |
|
Rozorané stanoviště horrid
|
Vyorané horriry, velké jako slušné
bulvy cukrovky, se bezmocně povalovaly mezi balvany a okraji
políčka. Z temen mohutných říp čněly svazky hrubých ostnů a tu a tam
se tlačil květ.
 |
|
Vyorané rostliny
Sulcorebutia steinbachii var. horrida (1)
|
 |
|
Vyorané rostliny
Sulcorebutia steinbachii var. horrida (2)
|
 |
|
Vyorané rostliny
Sulcorebutia steinbachii var. horrida (3)
|
Tak takhle může skončit nádherné
stanoviště kaktusů - hlad lidí a potřeba nasytit rodinu je silnější,
než jakékoliv mezinárodní úmluvy. Naštěstí, druh se stačil rozšířit
i severně cesty na svah pod lesíkem.
 |
|
Kvetoucí horridy nás vítají
|
 |
|
Libor poprvé v Bolívii
|
Poprvé jsem se setkal s těmito
drsnými kytkami hned na své první cestě. Náhodná zastávka, tuším, že
zdravotní, nás zavedla na rovinku posetou velkými bílými kameny.
Mezi nimi rostly tyto rostliny s velmi hrubými ostny a se zbytky
zasýchajících fialových a žlutočervených květů. Tenkrát jsem
nevěděl, co jsme potkali, ale po pár desítkách metrů jsem
zaregistroval na sloupu jakousi ceduli se jménem Kayarani. To byl
klíč k identifikaci. Polymorphy jsem znal z našich sbírek,
ale tyto byly výrazně větší a pichlavější. Skutečně jsme váhali, zda
se jedná o tiraquensisky, nebo o steinbachii.
Představují přechod, či spíše spojovací článek mezi oběma druhy (SE
130).
 |
|
Sulcorebutia polymorpha
u Kayarani (1)
|
Druhé jen pár desítek metrů
vzdálené stanoviště objevil o pár roků Láďa Horáček a Pavel Heřtus
ho pojmenoval U bejka, protože se tam popásal mohutný kus skotu.
 |
|
Sulcorebutia polymorpha
u Kayarani (2)
|
Stanoviště Sulcorebutia
polymorpha u Kayarani stihl bohužel rovněž osud horror. V roce
2004 jsme zastavili U bejka, kde kluci nalezli jen několik rostlin,
a já zatím mazal na to mé stanoviště. To, co jsem spatřil, mě
doslova vyrazilo dech. Z dolíku, kde ještě před 2 lety rostly
mohutné obrážející trsy polymorph, byly pečlivě odstraněny všechny
velké kameny, ale také všechny kaktusy. Místo toho zde bylo asi 5
řádků brambor, které vzrůstem odpovídaly jalové a kamenité půdě,
vhodné tak pro kaktusy. Kam se poděly vykopané kakty, se mě
nepodařilo zjistit. Jen v okolí pidipolíčka se podařilo nalézt
několik žijících a prosperujících kytiček. Takže se zdá, že
stanoviště přežilo řádění campesiňos s motykami a krumpáči.
 |
|
Sulcorebutia polymorpha
u Kayarani (3)
|
Dále na východ se na každém
vhodném místě vyskytují tiraquensisky, formy blízké typu i její
platně popsané variety.
 |
|
Stanoviště Sulcorebutia
tiraquensis v. longiseta
|
Lopez mendoza a Sulcorebutia
tiraquensis v. longiseta
Stanoviště této nádherné a výrazné variety je na skále na ostrově,
kolem kterého protéká malá říčka. Skála je celá porostlá drsnými
škrábavými broméliemi a částečně i mechem a kapradinami.
 |
|
Sulcoreburia tiraquensis
v. longiseta (1)
|
V tomto porostu vykukují
jednotlivé hlavy, nebo malé trsy Sulcorebutia tiraquensis v.
longiseta s výraznými, poměrně dlouhými, vesměs slámově
žlutými ostny. V mechu a pod broméliemi se vyskytují celá hnízda
semenáčů a mladých rostlin.
 |
|
Sulcoreburia tiraquensis
v. longiseta (2)
|
Zdá se, že všudypřítomné kozy
populaci zatím nestihly zničit. A ani lidé, protože tady by brambory
skutečně nerostly, chybí zde vrstva půdy.
 |
|
Sulcoreburia tiraquensis
v. longiseta (3)
|
 |
|
Sulcoreburia tiraquensis
v. longiseta (4)
|
Sulcorebutia bicolorispina
(tiraquensis v. aglaia)
Když tyto rostliny před řadou let objevil Karel Kníže, jednalo se o
skutečnou senzaci. Do barevných ostnů zahalená tiraquensiska
s červenými až fialovými květy byla nalezena na skále nedaleko cesty
asi 16 km západně Epizana. Nalezla si rychle cestu do evropských
sbírek a byla specialisty vyhledávána a ceněna. Provizorní jméno „bicolorispina“
nebylo legalizováno a byla popsána jako var. aglaia. Když
jsem ještě neznal přesnou lokalizaci stanoviště, vyhlíželi jsme
každou skalku nad silnicí, kde by tato parádnice mohla růst, ale
stále nic.
 |
|
Sulcorebutia tiraquensis
v. aglaia v přírodě (1)
|
Skutečné stanoviště je sice
nedaleko cesty, na kterou se musí z té hlavní sjet. Skalní stěna, na
které rostou, je dost obtížně přístupná, plná hlubokých a
nebezpečných průrev, kam snadno sklouzne nejen noha, ale celý
člověk. Jak se říká, výstup je o hubu. Když však tato úskalí
překonáte, čeká vás nádherný zážitek. Stovky rostlin pokrývají
rozervanou skálu i jednotlivé balvany. Rostliny jsou ještě
variabilnější, než ty v našich sbírkách. Na jednom z balvanů jsem
napočítal 60 rostlin a nebyly tam snad dvě stejné. Ve vyšších
partiích typového stanoviště je to podobné.
 |
|
Sulcoreburia tiraquensis
v. aglaia v přírodě (2)
|
Přestože zřejmě existují i jiná
stanoviště s bikolorispinami např. Sulcorebutia camachoi,
nikde jinde jsme je na svých toulkách nepotkali. S jednou jedinou
výjimkou viděl jsem 2 nebo 3 rostliny na dále popsaném místě.
Monte Puncu – Horská brána
Jen pár kilometrů před městečkem Epizana je vidět v pohoří na severu
široká průrva, kterou se na jih derou prudké větry a hlavně cáry
oblačnosti, doprovázené mlžnými srážkami. Horská brána která
ovlivňuje i růst kaktusů na kamenitých plochách jen pár set metrů od
cesty.
 |
|
Sulcorebutia tiraguensis
– typ u Monte Puncu (1)
|
Roste zde stále ještě velká
populace Sulcorebutia tiraquensis a to hned ve dvou barevných
provedeních ostnů. Rostou zde rostliny s hnědými tmavšími ostny,
které představují typové tiraquensisky a kvetou červeně až
červenofialově (SE 128A).
 |
|
Sulcorebutia tiraguensis
– typ u Monte Puncu (2)
|
Druhým typem jsou rostliny s
jantarově žlutými ostny a květy oranžovými až cihlovými. Ty máme se
jmenovkou var. electracantha (SE 128/B).
 |
|
Sulcorebutia tiraquensis
var. electracantha od Monte Puncu
|
Podobná populace tmavých a žlutých
tiraquensisek je asi 30 km východně od Epizany a je považována za
typovou . Podle mého názoru jsou však kytky u Špitány mnohem hezčí.
Na tom kamenitém políčku rostou eukalypty a mohutné zemní bromélie.
Když se podíváte na koruny eukalyptů, vidíte jak jsou neustálými
větry, deroucími se sem z Amazonie Horskou bránou, deformovány do
typických praporcových korun, jako vystřižených z učebnice botaniky.
 |
|
Kluci od Monte Puncu
|
Nedaleko stanoviště je několik
domků campesiňos, ze kterých se vyřítila skupina dětí. Děvčata jsou
stydlivější a rychle mizí za dveřmi, zato kluci se předvádí. Za
chvilku se objevuje i otec drobotě a nastává chvilka pro rozhovor o
bramborech. Jestli si to pamatuji dobře, sázejí a sklízejí 3x ročně,
porost sužují plísně a hlízy háďátka. Používají chemii, bez valného
efektu. Radám o střídání plodin moc nerozumí, celá staletí tady
pěstují brambory a nechápou, proč mají tyhle problémy.
Epizána je taková větší vesnice, kde je třeba natankovat auta i
žaludky, doplnit zásoby a rozhodnout se kam dál. Epizana je totiž i
důležitá křížovatka cest dál na východ na Siberii, Comarapa a Santa
Cruz, na jih pak do Totora, Omereque, Aiquile a Sucre, nebo Misque.
 |
|
Hotel Tunari
|
V Epizaně je několik hotelů
zvučných jmen. Představím Vám jen Hotel TUNARI, o kterém mnozí ze
čtenářů slyšeli při přednáškách Pepy Odehnala z jeho prvé solo
cesty. Tam spal v jakési příšerné kobce. Je tady i několik dalších
příšerností, jako je hotel HILTON Epizana a několik lepších
občerstvoven, kam rádi zapadáme po vyčerpávajícím dnu.
 |
|
Pojízdné pulty s chlebem
(1)
|
Přímo v křižovatce se prodávají
různé lahůdky, jako je ovoce, zelenina ale hlavně kvanta čerstvě
upečeného chleba. Tím nikdy nepohrdneme, ten se bude ráno hodit.
Zajímavý je prodej z mobilních pultů (rozuměj z koleček, do kterých
se práší, nebo do nich prší).
 |
|
Pojízdné pulty s chlebem
(2)
|
Někteří prodejci jsou osvícení a
zboží přikrývají polyetylénovou plachtou. Celkový hygienický dojem
doplňují všudypřítomní pouliční psi. Po první servírované večeři
v divočině vyrážíme hledat vhodné místo pro zakempování.
