Tak odnepaměti nazývají domorodci cca 12 až 14 metrů
vysoké štíhlé rostliny, jejichž ztepilé kmeny, o síle často
přesahující 30 cm v průměru, jsou celé porostlé až 12 cm dlouhými
bělostnými vlasy. Old Man Cactus – tak mu říkají Angličané. My češi
pro něj máme laskavý název stařeček.
|
Cephalocereus senilis, Barranca de
Metztitlán |
Cactus senilis, v roce 1824 jej popsal
Haworth, ale už v roce 1938 ustanovil Ludwig Pfeiffer pro cereusy
vytvářející boční cephalium rod Cephalocereus, do něhož byl
pro tuto vlastnost přeřazen.
Vyskytuje se ve státě Hidalgo ve středním Mexiku. Nejznámější
lokalitou je údolí Barranca de Metztitlán, známé jako údolí starců.
Údolím protéká řeka Río Grande de Tulancingo, která několikrát na
své pouti svůj název mění. V údolí Baranca Venados se jí říká Río
Venados. Tato místa, údolí starců, jako první z českých cestovatelů
navštívil Benedikt Roezl a po padesáti letech A.V. Frič. Toto
nesmírně populární údolí má statut biosférické rezervace, jejíž
západní výspa sahá až do Barranca Tolantolongo kde byly tyto
rostliny objeveny až později.
|
Barranca de Metztitlán - údolí starců |
Měl jsem s přáteli to štěstí tato místa navštívit.
Bylo to v předposlední den naší Mexické cesty v roce 2016. Bylo
6. listopadu. Po příjemné koupeli v termálních vodách Grutas
Tolantolongo, kde na nás do zaplavené jeskyně padala horká voda
shůry a kde jsme se potýkali s mocným protiproudem jsme po lávce
přešli přes rovněž termální řeku a po několika stech metrech chůze
jsme stanuli v korytě suché řeky, jejíž levý svah byl poset těmito
impozantními rostlinami.
Musím konstatovat, že ten pohled byl úchvatný a udělal na mne
opravdu mocný dojem. Přeci jen jsem byl horkou koupelí a chůzí
korytem řeky poněkud uondán. Usadil jsem se proto na jeden větší
balvan a vnímal jsem atmosféru tohoto místa s až nábožnou úctou.
Očima jsem bloudil po srázu, kde se tyčily mohutné sloupy
majestátních rostlin. S dojetím (čím jsem starší, tím jsem
sentimentálnější) jsem vzpomínal na doby, kdy jsem o údolí starců
četl a nevěřil, že se sem někdy podívám. A teď tu sedím a zírám. Už
jsem se trochu vzpamatoval. Fotím. Svah je krkolomně strmý. Přátelé
po něm lezou jako kamzíci. Jílovitá, drobivá a silně vápenitá půda
se jim drolí pod nohama. Do koryta se občas valí ze svahu menší
i větší kameny.
|
Cephalocereus senilis, Barranca de
Metztitlán |
Všichni pátráme očima po nějakých plodech, ale
i kdybychom je snad viděli, neměli bychom šanci se k nim do
desetimetrové výšky jakkoli dostat. Zprvu jsem si vystoupit na svah
netroufal, ale copak bych mohl odtud odejít a nedotknout se?
Vyškrábal jsem se alespoň k první rostlině na svahu a prsty jsem se
probíral tuhými a drsnými vlasy tohoto starce. Pod nimi jsem ucítil
i silné, několik centimetrů dlouhé středové trny, které by jistě
dovedly pěkně poranit. Přepadla mne marnivost a nechal jsem se
u této rostliny digitálně zvěčnit.
Každý kaktusář tuto rostlinu zná. Snad každý ji ve své sbírce má.
Není to však rostlina bezproblémová. Je citlivá na nevhodnou
zálivku. Delší přemokření má neblahý vliv na kořenový systém. Spíše
zalévat sice vydatněji, ale až po řádném vyschnutí substrátu.
Umístění by mělo být v teplejších částech skleníku, spíš chráněné.
Venkovní pěstování je nevhodné. Zimování naprosto suché a s teplotou
neklesající pod 10 stupňů. Při nižších teplotách hrozí černé skvrny
a úhyn rostliny. Při dodržení těchto zásad vydrží rostlina dlouhé
roky. Pokud jí tedy omylem nezapálíte, jako se to před lety stalo
mě. Mám už díky příteli Kůrkovi nový exemplář, ale majestátu údolí
Barranca Tolantolongo stejně nikdo z nás nedosáhne.
|