V půlce listopadu už ráno jinovatka, kaktusy se stěhují na
zimoviště. V garáži se drží teploty 10 až 12°C, tak v přepravkách nad sebou až
ke stropu, člověk teprve při těchto úklidových pracích vidí, co vše bude třeba
na jaře přesadit. A místa pořád málo, to je asi steskem většiny kaktusářů.
 |
|
Ariocarpus kotschoubeyanus subsp. sladkowskyi
PP 804
|
V listopadu kupodivu kvetou ještě některé ariokarpusy, zastavme
se u nyní u Ariocarpus kotschoubeyanus subsp. sladkowskyi. Oproti
typové kočubejce má tahle forma robustnější tuberkule (říká se také „kopýtka“).
Ovšem elephantidens (sloní zub), má strukturovaný povrch, kdežto
sladkovskyi má povrch kopýtka spíše vyhlazený.
 |
|
Ariocarpus kotschoubeyanus subsp. sladkowskyi
PP 804
|
Obecně o ariokarpusech platí, že když se překoná první či druhý rok, pak jsou to
rostliny velmi odolné, rostou sice pomalu, ale jsou dlouhověké a s každým rokem
věku nabývají na kráse. Rostlině na obrázku je 25 let, její sestřičky obývají
rovinaté jílovcovité pláně (v naplavených lagunách), ve státě San Luis Potosí
u vesnice La Morita.
 |
|
Adenium cv. Red Check
|
Adenium, jinak též „pouštní růže“, je velmi oblíbený sukulent i mezi
lidem. Pyšní se velmi zbytnělou částí přecházející v kořeny, a je to tedy na
pohled atraktivní „sukulentní bonsai“ i bez květu, a často je vidět i za okny
bytů. Dnes je na trhu mnoho plnokvětých kultivarů, s nejrůznějšími barvami
květů. A protože takhle vykvetou i v době, kdy květů moc nevidíme, udělá nám
obzvláště radost. Řada popsaných kultivarů adenií bude nabízena i v našem jarním
katalogu rostlin, který bude na webu umístěn v březnu 2019.
 |
|
Mammillaria plumosa
|
Mammillaria plumosa nám udělá radost i v listopadu. Je ale třeba mít oči
na stopkách, neboť nenápadné květy snadno přehlédneme. Jsou atraktivní hlavně
svými areolami, jež jsou opatřeny hezkými, hladkými peříčkovitými trny, a jsou
schopny narůst do půlmetru širokých polštářů. Dobře si vzpomínám na rostliny,
které nám kdesi u Higueras ukázal Steven Brack. Kaktusy tam rostly ve skalnatém
srázu, a v dlouhých řadách kopírovaly pukliny skály.
 |
|
Různé kvítky stapeliovitých
|
Jsou mezi kaktusy v našich sbírkách často vidět i jiné
sukulenty. Mezi ty drobné patří i kytky z čeledi Asclepiadaceae, které
však nemám úplně dobře pojmenované. Moc o nic nevím, ale zajímám se. Jeden
poznatek – přesto, že jejich tělní šťáva je hořká jako utrejch, jsou mezi
prvními, které si vyhledá vlnatka. A ještě se dokáže dobře schovat mezi stonky a
substrát, jako by tušila, že není ve sbírce vítána.
 |
|
Různé kvítky stapeliovitých
|
V těchto novinách ovšem začíná
seriálek na toto „smrdutkové“ téma, uvidíme mnoho
krásně tvarovaných a vybarvených květů, až se člověk diví, kde na ty nápady
stvořitel přišel.
 |
|
Různé kvítky stapeliovitých
|
Na konec se musím pochlubit – dospěl mi
Cycas revoluta. Je to semenáček,
mám ho už hodně dlouho zasazen do „volné půdy“ ve skleníku. Nepoznám, jestli je
to samec nebo samice, řekl bych, že je to šištice samčí, ale můžu se mýlit.
Třeba mne někdo opraví.
 |
|
Cycas revoluta
|
Přeji všem, co to tady čtou, krásné a pohodové Vánoce
a Nový rok 2019 plný dobrých zpráv – Pavel Pavlíček
