Pohoda u digitek

V roce 2010 jsem byl s Pavlem Pavlíčkem a jeho kumpanií v podobě Sláva Vlk, Václav Jakubec a Miloš Krejzlík v Mexiku, poohlédnout se po astrophytech. Kličkování po severním Mexiku nás dovedlo až do blízkosti města Los Herreras v Nuevo León, do míst, kde roste Astrophytum caput-medusae, nejšerednější astrophytum.

Typová lokalita, kde byla digitka díky stavbě vysokého vedení nalezena

Typová lokalita, kde byla digitka díky
stavbě vysokého vedení nalezena

Při hledání jejich výsostného stanoviště jsme trochu bloudili terénem. Cesty mezi křovím jsou si podobné, takže bylo několik zajížděk a návratů. Konečně se nám podařilo trefit tu pravou a zanedlouho se kocháme nevzhlednými kaktusy Astrophytum caput-medusae a Wilcoxia sonorae.

Wilcoxia sonorae

Wilcoxia sonorae

Není jednoduché je najít, chce to zaměřit zrak, jako na jaře při první výpravě na houby. Pak už je to lepší.

Astrophytum (Digitostigma) caput-medusae

Astrophytum (Digitostigma) caput-medusae

Další digitka, ale plod je ještě nezralý…

Další digitka, ale plod je ještě nezralý…

Na volných pláccích bez keřů jsou velké rostliny Homalocephala texensis, které zrovna krášlí velké červené plody. Radost pohledět.

Homalocephala texensis

Homalocephala texensis

Rozbíjíme tábor, přímo mezi kaktusy. Dokud nám slunce svítí na cestu, touláme se okolím a vnímáme jeho krásu. Jak se začíná šeřit, snášíme na hromadu trochu dříví, rozděláme ohýnek a jsme jako v kaktusovém nebi.

Tábořiště

Tábořiště

Znenadání se ozve Pavel: “Mně zalezl pod přezku sandálu škorpion.“ Sedí ztopořeně a bojí se pohnout nohou.
„Klid,“ říká Sláva a prohlíží si konečky škorpiona, čouhajícího mimo přezku. „Bohužel ti musím oznámit, že je to ten jedovatý, moc se nehýbej.“
„Co s tím mám dělat,“ zoufá Pavel.
„Já bych měl jeden návrh,“ pokračuje Sláva. „Vezmu kámen a přes tu přezku ho na tvé noze rozdrtím.“
Pavlovi vyrazil po celém těle pot. „To nemyslíš vážně, zabiješ škorpiona a mně zlomíš nohu!“
„Klid, budu ho jen drtit,“ uklidňuje ho Sláva.
„V žádném případě,“ ohrazuje se Pavel. Pomalu rozepíná přezku sandálu a pak jej od sebe odkopne i se škorpionem. Je zachráněn. To se musí vydesinfikovat. Desinfekce oběhne několikrát kolem ohýnku.

Na ohýnek se přišla podívat i zvědavá želva texaská (Gopherus berlandieri)

Na ohýnek se přišla podívat i zvědavá
želva texaská (Gopherus berlandieri)

Ráno je nebe bez mráčku. Václav vaří kávu, která záhy zavoní do křovin kolem. Ještě obíháme okolní terén a do fotoaparátů připojujeme další snímky. Balíme stany a pak sedíme kolem vařiče a vychutnáváme si ranní kávu.

Vašek Jakubec a jeho věrný vařič

Vašek Jakubec a jeho věrný vařič

Všichni, až na šéfa. Ten něco brblá o krátké noci, a že ještě chvilku. Znenadání se od východu valí bouřková mračna, vydatně nasátá vodou.
„Pavle, neprotahoval bych to,“ říká konejšivým hlasem Václav, „za půl hodiny bude pršet.“
„Měli bychom odsud zmizet, co nejrychleji,“ přidává se Sláva, „tady z toho může být jezero vody.“
„Bláboly,“ ozve se z Pavlova stanu.
Dopijeme kávu, umyjeme hrnky a ozve se první zahřmění. Teprve teď Pavel otevřel stan. Pozdě.
První kapky dopadly na zem, my jsme rychle zapadli do auta a pak přišla vodní smršť.

První minutu spadlo vody jenom trochu

První minutu spadlo vody jenom trochu

Provazy vody bičují zemi, všechny prohlubně kolem nás jsou v mžiku plné vody. Jsme v pohodě, kromě Pavla. Ten sedí ve stanu a kolem něj se valí voda. Netrvá to dlouho. Za půl hodiny mračna letí pracovat jinam. Otevíráme dveře auta, Pavel zipy stanu.
„Jsem celý mokrý a napršelo mně na notebook,“ souká se ze stanu, který je maskovaný blátem.

Zakrátko se z cesty tvořila malá říčka. Ale Vašek řízení zvládal bravurně.

Zakrátko se z cesty tvořila malá říčka.
Ale Vašek řízení zvládal bravurně.

Vašek za volantem se snaží udržet na cestě, ale jde to velmi stěží. Auto kličkuje po blátě, až začne prokluzovat a zastaví. Vysedáme a z okolí snášíme větve a kameny pod kola, abychom popojeli o pár metrů dál, kde se všechno opakuje. Pohoda u digitek. Stačilo vypadnout včas. Ale to by nebylo to vzrůšo, čili adrenalin na cestě. Po pár stovkách metrů se dostáváme na šotolinovou cestu. Když se na sebe podíváme, máme nejen na oblečení, ale i mimo něj krásný blátivý batik. Ale stálo to za to!

zpět

Text a foto
Vladimír Basovník
Polešovice
bavl(z)centrum(t)cz

 
 
© www.cact.cz/noviny  ISSN 1805-2630