Místa, na která se rád vracím – Tula

Je to pár dní, co jsem Pavlovi slíbil, že napíšu něco pro jeho web, když už měl ty narozeniny. Přemýšlel jsem, jak článek, či spíše minisérii koncipovat, abych se neopakoval a sám sebe nevykrádal a nebyl jako některé politické rychlokvašky, které obšlehnuly cizí bakalářskou práci, aby ji pak vydávaly za svoji a tu pak ještě jednou „napsali“ jako práci diplomovou. A tak jsem se rozhodl napsat pár článečků pod titulkem „Místa, na která se rád vracím“.

Prvním takovým místem je město Tula v mexickém státě Tamaulipas. Je hlavním městem stejnojmenného municipia, ve kterém žije téměř 104 tisíc obyvatel. Průměrná teplota v říjnu, kdy do Tuly jezdím, je 20,4°C se zaznamenaným maximem 40,0°C a minimem 2,0°C. Absolutní maximum z let 1951-2010 je 45,0°C a minimum -6,5°C.

Tulu jsem navštívil poprvé v roce 2011 jako úplný zelenáč. A ve dvojici s druhým zelenáčem. O Mexiku jsme věděli něco z vyprávění, neměli jsme možnost svoji první cestu absolvovat s někým zkušenějším. O to bylo nadšení z každého kaktusu větší. A v Tule jsme si oba splnili svůj kaktusářský sen a náhoda tomu chtěla, že tu vytouženou kytičku vždycky našel právě ten druhý. A tak mi Marťas našel Ariocarpus kotschoubeyanus var. albiflorus a já jemu na oplátku Echinofossulocactus pentacanthus.

Bohužel při poslední návštěvě v roce 2017 jsem našel toto místo prakticky zničené rozšiřováním cesty na Ocampo. A tak už se tam nikdy nepotěším fossuláky, horizontíky, M. picta, glandulikaktusy, koryfantami a dalšími. Jen pár posledních kočubejek za plotem ještě přežívá a šťastná náhoda tomu na poslední výpravě chtěla, že jsem je měl nakonec možnost vidět v plném květu a poopravit si názor na barvu květu, o kterém jsem byl přesvědčený, že nemůže být jiný než bílý.

Na první výpravě jsem neměl štěstí nalézt Ariocarpus agavoides. O rok později jsem si to vynahradil na místě nečekaném – kde roste Gymnocactus ysabelae. Další čtyři roky jsem pátral po místě, kde rostou oba tulské ariokarpusy spolu a další rok, než jsem našel jejich přírodní hybrid.

Dnes mohu říci, že v okolí Tuly není místo, kde by rostl A. agavoides a já ho tam neviděl. Bohužel s tím, jak se městečko rozrůstá, ukrajuje z lokalit obou ariokarpusů. Pár posledních roste přímo mezi domky na severovýchodním okraji města.

Z dalších kaktusů můžeme v okolí Tuly najít Thelocactus tulensis, Mammillaria picta, M. compressa, M. centralifera, Coryphantha palmeri, Neolloydia conoidea, Glandulicactus uncinatus, Pilosocereus palmeri, Stenocereus pruinosus, Echinocactus horizonthalonius, E. platyacanthus, Ferocactus echidne, Echinocereus cinerascens ssp. tulensis, E. pentalophus, Cylindropuntia leptocaulis, C. imbricata.

V širším okolí, řekněme dvaceti kilometrů rostou Ariocarpus retusus, Astrophytum myriostigma, Thelocactus conothelos, Lophophora koehresii, M. candida, M. surculosa, M. zublerae, M. formosa, Coryphantha wohlschlageri – všechny tyto kaktusy je možné pozorovat v průběhu jediného dne.

Vyplatí se v Tule přespat. K dispozici jsou dva velmi slušné hotely nedaleko náměstí, ubytování je za pár pesos, internet samozřejmostí. Na náměstí je možné koupit večer tacos a jiné dobrotky, nedaleko je celkem velká tržnice, kde můžete doplnit zásoby vody a potravin, v několika restauracích dobře vaří, na tržnici si mohou milovníci dobré dršťkové koupit její mexickou variantu – menudo – doporučuji.

S pobavením jsem v dnešním genderově poblázněném světě přivítal nálevnu, kam je, podle cedule na vstupních dveřích, ženám vstup zakázán. Pivo v restauracích často nedávají, ale je možné si přinést vlastní. Obchod s pivem je poměrně daleko od náměstí, je třeba se vydat po ulici lemující spodní část náměstí a vydat se směrem za kostel. Kromě návštěvy místního kostela doporučuji si udělat výlet směrem na Ocampo, pár kilometrů za Tulou se nachází zajímavá pyramida.

Věřím, že jsem na něco nezapomněl, znalci mi to snad odpustí a doufám, že jsem navnadil ty, kteří ještě s cestou do Mexika otálejí.