|
Titulní druh byl svého času uváděný v rodu
Neobesseya, přestože prošel i rody Coryphantha,
Mammillaria i dost exotickým rodem Neomammillaria.
 |
|
Escobaria missouriensis v.
caespitosa, Montgomery |
První popis byl publikován už v roce 1826:
Mammillaria missouriensis Sweet, Hort. Brit., 171. 1826.
Nalezneme jej i pod těmito synonymními jmény:
• Coryphantha missouriensis (Sweet) Britton et Rose v NL
Britton a A. Brown
• Coryphantha missouriensis v. caespitosa (Engelm.) L.
Benson
• Coryphantha missouriensis v. robustior (Engelm.) L.
Benson
• Coryphantha similis (Engelm.) Britt. et Rose
• Escobaria missouriensis ssp. navajoensis Hochstätter
• Escobaria missouriensis var. caespitosa (Engelm.)
D.R. Hunt
• Escobaria missouriensis var. missouriensis (Sweet)
D.R. Hunt [superfluous autonym]
• Escobaria missouriensis var. robustior (Engelm.) D.R. Hunt
• Escobaria missouriensis var. similis (Engelm.) NP
Taylor
• Mammillaria roseiflora (Lahman) Weniger
• Mammillaria similis Engelm.
• Mammillaria similis var. robustior Engelm.
• Neobesseya missouriensis (Sweet) Britt. et Rose
• Neobesseya wissmannii (Hildmann ex K. Schum.) Britt. et
Rose
• Neomammillaria similis (Engelm.) Britt. et Rose
 |
|
Escobaria missouriensis DJF 1671 |
V tomto příspěvku nehodlám diskutovat o správnosti poněkud
kontroverzní systematiky, ale zaměřím se jen na typovou formu
Escobaria missouriensis. Ta je stejně odolná vůči mrazu, jako
rostliny z okruhu Escobaria vivipara, ale oba druhy se od
sebe rozhodně liší. Barva květů, plody i semena jsou jiné, také
pokusy křížit náš druh s Escobaria vivipara byly marné. Ovšem
druhy a formy ve skupině E. vivipara se kříží velmi ochotně,
a často vidím, že čistota jednotlivých forem ve sbírkách v Evropě je
bohužel sporná. Nejbližší příbuzní k Escobaria missouriensis
jsou E. asperispina a také E. cubensis, kterou mezi
mrazuvzdorné samozřejmě nelze zahrnout.
 |
|
Escobaria missouriensis v. caespitosa,
Washington |
Vraťme se k titulní hrdince.
Oblast jejího výskytu je velmi široká, táhne ve státech USA od
Arizony, přes Colorado, Montana, Nebraska, New Mexico, North Dakota,
Oklahoma, Jižní Dakota, Texas, Utah a Wyoming. Jak jméno napovídá,
tento druh roste často podél řeky Missouri, do výšky 1800 m n. m.
Rád vyhledává terén se suchou stepní trávou a nízké plošiny
vápencové jílovité půdy, často v doprovodu borovic a jalovců.
 |
|
Escobaria missouriensis |
Stonky jsou jednotlivé i trsovité, ve východních
populacích dosahují šířky 3,5-5 cm a až 5 cm na výšku, kde v suchém
období zatáhnou a jsou ploché, téměř v rovině terénu. Trsovité
rostliny mohou v polštáři dosáhnout šířky až 30 cm.
 |
|
Escobaria missouriensis |
F5 – Escobaria missouriensis 06
Bradavky mohou být až 2,5 cm dlouhé, v mladých areolách mírně
chlupaté, areoly nesou 6-20 trnů o délce 4-16 mm a 0-3 trny
středové, 8-20 mm na délku. Barva trnů kolísá mezi bílou až světle
hnědou. Kořeny jsou silné, silně větvené.
Květy až 5 cm široké, velmi variabilní barvy od světle zeleno-žluté
do žluto-zelené, uprostřed okvětních lístků se objevuje světle
růžová barva mědi. Plody 1-2 cm velké, v oranžové až červené barvě,
přetrvávají od podzimu do pozdního jara, jsou jedlé s nakyslou
chutí. Semena černá, 1 mm velká.
 |
|
Escobaria missouriensis |
Pěstování tohoto kaktusu je jednoduché, pokud dodržujeme několik
pravidel.
Musíme si v první řadě uvědomit, že je to kaktus pro otevřenou
větrnou plochou krajinu, a tak snahy o pěstování ve vlhkém,
uzavřeném skleníkovém prostředí jsou odsouzeny k neúspěchu, a to
i v případě, že rostlina nějak přežije. Pak můžeme zapomenout na
kvetení, každá zálivka, a to zejména v letních vedrech, může utěsnit
rychlý zánik rostliny. Můžeme doporučit pěstování na skalce nebo
i v kontejnerech, ale vždy v otevřeném prostoru.
 |
|
Escobaria missouriensis |
Dobře drenážovaná skalka pokrytá podzimními plevely a zimní šedou
zelení je pro tento kaktus ideálním místem. Kořenový systém může
růst bez omezení, opravdu, toto je zlaté pravidlo. Většina
mrazuvzdorných kaktusů vyžaduje dostatečný prostor pro kořeny, potom
i vydatně odnožuje a bohatě kvete. Podkladem musí být dobře
propustný substrát s velkou příměsí podílů minerálního typu, např.
štěrku, keramzitu, lávy, rozbité cihly, v podílu nejméně 70 %,
zbytek je půda – s listovkou (nejlépe vyhovuje buková nebo březová),
dobrý je přídavek vápence, také popele z tvrdého dřeva, což přináší
bohatství minerálů.
Severní populace tolerují zimní teploty, jak je uvedeno
v literatuře, až do -45°C, já jsem u svých rostlin bez problémů
zaznamenal nejnižší teplotu -34°C.
 |
|
Escobaria missouriensis |
Jestli je nějaký problém pěstování v našem klimatu, pak to může být
příliš mnoho podzimního vlhka. Tomu můžeme předejít, že koncem září
pořídíme nad rostlinami průhlednou stříšku, s dobrou možností
proudění vzduchu.
Další informace o Escobaria missouriensis lze
číst na skvělém
webu Gabo Vereše.
|
