Poslal jsem kamarádům obrázek památeční rostliny, na jmenovce
Echinocereus spinibarbis. Tu kytku mám z odnože od dr. Říhy, z roku 1989. To
nám bylo o 28 let méně, je to třetina života. Byli jsme tehdy ještě Jurové,
kypěli jsme zdravím. No – horší se to, ale je to předpoklad – za 70 let se
schránka přece jen dost zhuntuje. Tak si potěšte oko hezkou kytičkou s dobrou
historií, dnes se jmenuje Echinocereus viereckii ssp. santamariensis,
už ani nevím proč. Nesnažím se ty změny a novinky pochytit do paměti, bylo by to
stejně marný.
 |
|
Echinocereus viereckii ssp. santamariensis,
sbírka PP
|
Nato se hned ozval Josef Bušek, překvapený proto, že i jemu stejná rostlina
vykvetla na den přesně u něj ve skleníku – tam někde v Bavorsku. Trochu mi to
připomnělo schopnost bambusovitých, které sice druh od druhu kvetou v periodách
v rozmezí několika let (1 až 100 let), ale díky tzv. bambusovým hodinám vykvete
daný květuschopný druh po celém světě v jediný den. Zvláštní schopnost
zakódování budíku v informaci DNA, co říkáte? Josef pěstuje tuhle kytku pod
jménem Echinocereus viereckii, taktéž původem od Rayones.
 |
|
Echinocereus viereckii ssp. santamariensis,
sbírka Josef Bušek
|
Moc rádi jsme při svých cestách do Mexika zajížděli do uzavřeného údolí Grutas
Garcia, kde mj. na malé lokalitce roste Thelocactus freudenbergeri, jeden ze
dvou popsaných červenokvětých z okruhu T. rinconensis. Při výjezdu z údolí jsme
tehdy vylezli na stráň vpravo od cesty, a nalezli jsme tu tyto T. rinconensis,
některé s nádechem červené v květu, pracovně jsme si je tehdy pojmenovali coby
forma apricot.
 |
|
Thelocactus rinconensis PP1211, Grutas Garcia
|
Tyhle rostliny nerostou daleko od těch červenokvětých, snad ani ne hodinku cesty
pěšmo. Myslím, že jsou tou přítomností červené trochu ovlivněny. Ať je to jak
chce, ozvaly se zpochybňující reakce – prý jakýpak apricot, podobné zabarvení se
najde i u jiných T. rinconensis, zvláště při dokvétání se barva lístků může
trochu měnit. Pravda, pravda. Nikomu nic nevnucujeme, někdo ať si k této
rostlině napíše „f. apricot“ (meruňkový), někdo si dopíše polní číslo PP 1211,
někdo jen „vpravo za výjezdem z Grutas Garcia“. Jen to pojmenování „apricot“ se
docela dobře pamatuje.
 |
|
Lobivia longispina, Nevada de Acay, Bol.
|
Před rokem jsme tuhle rostlinu publikovali krásně bíle kvetoucí. Dnes se můžeme
podívat na plod, nebo jak říkal pan A. V. Frič – na ovoce (ne semeník!). Je
semeny naditý k prasknutí – však prasklina je dobře vidět. Jedná se o sběr
nebožtíka Míry Sladkovského, mého spolucestujícího na první cestě Mexikem. Díky
jemu našlo těchto pár rostlin místo v převažující společnosti mexických a jiných
kaktusů ze severu od rovníku. Míra tuhle kytku nazval Lobivia longispina, Nevada
de Acay, Bol.
 |
|
Parodie Františka Pavelky
|
Z kraje prázdnin jsme se podívali do
sbírky Františka Pavelky ze Lhoty
u Přelouče. Je to krásná ukázka toho, jak se v relativně malém skleníčku dá
vypěstovat úchvatná sbírka. S Frantou se známe desítky let, ale byl jsem u něho
poprvé. Je to dobrá ukázka toho, že toužíme vidět vzdálené krásy, ale co je
vedle – na to je vždy dost času. Prohlédneme si zámek na Loaře ale nestihneme
zámek ve Slatiňanech.
 |
|
Ve skleníku Františka Pavelky (vlevo) ve Lhotě u Přelouče
|
Užívejte prázdniny a mějte se krásně - Pavel Pavlíček.
