Znovunalezení Ferocactus schwarzii

Ferocactus schwarzii G. Lindsay, Cact. Succ. J. US, 27: 70, 1955
Jméno druhu bylo zvoleno na počest objevitele druhu F. Schwarze, majitele obchodní firmy s kaktusy ve městě Cadereyta v Mexiku.

Na tento, ve sbírkách velmi hojný, ferokaktus jsem mněl „spadeno“ už před pěti lety. Začal jsem vyzvídat u našich, německých či mexických kaktusářů, ale vše marné. Snad jen Jan Říha mě poskytl pár užitečných informací. Ty ale sahaly do poměrně dávné minulosti, ještě před vybudováním vodních děl v oblastech výskytu F. schwarzii. Na Google i v literatuře nejsou žádné obrázky z přírody, žádná polní čísla. Snad s výjimkou starého sběru Alfreda Laua (LAU 620). Z toho jsme vyvodili, že Feroacactus schwarzii neviděl v přírodě nikdo více než 30 let. Další důvod proč věnovat čas a úsilí tomuto taxonu.

Z webu CACT.CZ, galerie kaktusů, jsme věděli, že Ferocactus schwarzii roste na strmých skalnatých vápencových stěnách, na plném slunci. Z mexického webu jsme se dozvěděli, že výskyt je udáván na dvou lokalitách.

V mexickém státě Sinaloa u řeky Tamazula. Poblíž přehrady Sanalona, která vznikla na řece Tamazula v letech 1939-1945. Tuto přehradu jsem zkoumal už v roce 2014 na výpravě se Zdeňkem Štěpančíkem a dalšími. Tenkrát jsme ale bohužel nebyli úspěšní. Cesta ze severu byla pro naše auto nesjízdná a cesta z jihu byla zaplavená vodou.

Obr. 1 - Část zaplavené cesty u přehrady Sanalona.

Druhé místo je udáváno na řece Sinaloa ve stejnojmenném státě, u přehrady Bacurato. Dostavěna byla v roce 1987. Oficiální název tohoto vodního díla zní Presa Gustavo Díaz Ordas, ale nikdo jí neřekne jinak než Bacurato. Z těchto indicií jsme správně vytušili, že švarcik bude růst blízko vody, podobně jako třeba Echinocactus grusonii.

Před cestou jsme se rozhodovali, zda zkusit znovu štěstí u jižněji postavené přehrady Sanalona nebo prozkoumat severní lokalitu u přehrady Bacurato. A protože kusé informace od Jana Říhy a pana Ungera vedly k Bacurato, rozhodli jsme se pro ni. Už z domu jsem měl připravenou mapku se všemi silnicemi i cestami okolo celé přehrady. A náš úkol byl, pokusit se je projet a najít Ferocactus schwarzii.

Na jižní okraj přehrady Bacurato jsme přijeli někdy po poledni. Teploty se pohybovaly okolo čtyřicítky. Vzduch se tetelil nad rozpálenou asfaltečkou. Kolem, kam až oko dohlédlo, svahy s jen těžko proniknutelnou houštinou zelených keřů a stromů. Matoral, kde by se nechala najít možná nějaká ta zelená mamilárka, ale švarcíky jsme čekali jinde.

Obr. 2 - Typická, mírně zvlněná krajina v pásu mezi mořem a Sierra Madre Oscidental.

Zvažovali jsme naše šance. Příliš optimističtí jsme nebyli. Pokud si dobře pamatuji, 60 procent na úspěch jsem tipoval jen já. Ostatní se pohybovali od 10 do 40. Jako první jsme zvolili západní okraj přehrady. Párkrát jsme zastavili na průzkum terénu, ale tušili jsme, že zde úspěšní nebudeme. Při jedné průzkumné zastávce, ještě než jsme splynuli se zelenou džunglí, jsem zaslechl projíždějící auto. Mával jsem na něho, ale auto jelo dál. Asi mně řidič neviděl, řekl jsem si. A ve chvíli kdy jsem přestal mávat, zastavil. Na poslední chvilku si mě všiml ve zpětném zrcátku.

S obrázkem švarcíka a s Jardou Mikulášem jsme s řidičem bílého náklaďáčku zahájili dialog. Španělsky asi mluvím lépe než Jarda, ale on má zase více naučených slov a dokáže dát dohromady i dlouhé věty. Tak jsme se často hezky doplňovali. S řidičem Rosáriem ale byla komunikace oříšek. Pracovně jsme Rosáriovi říkali Xi Xao. Nápadně se totiž podobal Xi Xaovi z filmu „Bohové musí být šílení“. Měřil ale ke 190 cm. Bohužel podobně jako Xi Xao i mluvil. Tak nějak mumlal a trošku při mumlání i pomlaskával.

Obr. 3 - Rosário (Xi-Xao). Úspěšná bilaterální dohoda.

Po chvíli pátravého zkoumání fotografie ferokaktusu potvrdil, že asi ví, kde hledat. Já jsem mluvil, Jarda poslouchal a překládal. Tedy, snažil se o to. Z jeho vět jsme nebyli vůbec moudří. Nakonec jsme nějak dokázali domluvit, že nás Rosario na místo dovede. Je to ale prý daleko, a tak jsme si dali sraz na druhý den ráno. Čas odjezdu 9.00. Cena domluvena na 1000 peso, a pokud schwarzii najdeme pak 1500 peso. Kurz na úspěch výrazně stoupl. Ten večer už se naše tipy pohybovali mezi 40 % u největších pesimistů, po 80% u nevětšího optimisty.

Obr. 4 - Přespali jsme na velmi příjemném plácku na břehu přehrady.

Ráno přesně v 9.00 jsme si podali ruku s naším průvodcem Rosariem alias Xi Xaem. Naznačil, že máme jet za ním, a tak jsme vyrazili. Po pár kilometrech se cesta stočila k přehradě a tam skončila. Okolo jen zelené houštiny. Ale na břehu loď. Že poplujeme hledat Ferocactus schwarzii lodí, jsme ze včerejšího rozhovoru vůbec nepochopili.

Obr. 5 - Rosáriova motorová bárka.

Nádherné ráno. Obloha jako vymetená, motorová loďka uháněla po klidné hladině. I kdybychom neviděli žádné kaktusy, tak by tento výlet stál za domluvených 1500 peso.

Obr. 6 - Příjemný výlet lodí.

Přehrada je tvořena vodní plochou o šířce 5 km a délce 15 km. Vystupuje z ní celá řada ostrovů. A tak se nám několikrát zdálo, že jsme už na konci, že dál už plout nejde. Byl to ale jen optický klam. Propluli jsme mezi pevninou a ostrovem a před námi se objevovala další a další vodní plocha.

Obr. 7 - Plavba po přehradě Bacurato.

Obr. 8 - Plavba po přehradě Bacurato.

Obr. 9 - Pozůstatky zatopených stromů.

Obr. 10 - Po dvou hodinách plavby se objevují skalnaté partie.

Obr. 11 - Lokalita Ferocactus schwarzii

A tak jsme dopluli až na samý severní okraj přehrady. Už z dálky jsme viděli skalnaté partie. Ty dávaly tušit mnohem nadějnější matoral. Ještě pár minut a už jsme rozpoznali kulovité kaktusy. Loď přirazila ke břehu a my jsme s velkým jásotem vzali skalní stěnu útokem. Že jsme našli Ferocactus schwarzii bylo bez pochyb.

Obr. 12 - Ferocactus schwarzii, presa Bacurato, Sinaloa, Mexico

Obr. 13 - Ferocactus schwarzii, presa Bacurato, Sinaloa, Mexico

Obr. 14 - Ferocactus schwarzii, presa Bacurato, Sinaloa, Mexico

Obr. 15 - Ferocactus schwarzii, presa Bacurato, Sinaloa, Mexico

Obr. 16 - Ferocactus schwarzii, presa Bacurato, Sinaloa, Mexico

Z dálky pár fotek prvních rostlin ve stěně, a už jsem se drápal nahoru, abych našel a nafotil ty nejhezčí exempláře. Xi Xao, nakažený naším nadšením šplhal ve starých sandálech jako první. V těsném závěsu za ním já, bohužel také v sandálech. A za mnou Jirka Suchý. Tomu se ale pod nohou uvolnil velký balvan a s rachotem se skutálel do vody, těsně vedle lodi. Druhý menší dopadl přímo na loď. Naštěstí kameny nenapáchaly žádné škody. Tady jsme si uvědomili, že se musíme uklidnit a postupovat vzhůru mnohem obezřetněji. Kluci zůstali v dolních partiích a já se svým mexickým vůdcem jsme pomalu postupovali vzhůru. Peter Choma se pokoušel vystoupat cestou vpravo.

Obr. 17 - Strmý a nesoudržný terén lokality Ferocactus schwarzii.

Kaktusová doprovodná vegetace se skládala z Mammillaria gueldemanniana a marksiana, Pachycereus pecten-aboriginum.

Obr. 18 - Mammillaria gueldemanniana, presa Bacurato, Sinaloa, Mexico

Obr. 19 - Pachycereus pecten-aboriginum, presa Bacurato, Sinaloa, Mexico

Terén byl ale stále prudší. Kameny se pod nohama drolily a postup byl stále obtížnější. Pár schwarzii jsem po cestě viděl, ale nebyly nic moc hezcí. A nedalo se k nim dostat na dotek. Litoval jsem, že jsme hrubě podcenili přípravu. Tady to chce pořádné boty a taky lano, abychom se mohli vzájemně jistit. Po půl hodině jsem další postup nahoru vzdal, a zahájil sestup. Ten byl ještě náročnější než výstup. Do lodi k ostatním jsem se vrátil vyčerpaný a ale šťastný že jsem v pořádku dole. Radost mně kalila jen skutečnost, že se nám nepodařilo udělat hezčí obrázky. No, budu se k přehradě Bacurato muset vrátit. Příště ale řádně vybaven.

Obr. 20 - Karel Pavlíček a jeho přátelé na cestě, Václav Jakubec, Václav Chadraba, Jarda Mikuláš, Antonín Krejčík, Jirka Suchý a Peter Choma.

Karel Pavlíček

Pozn. red.: Nedá mi to, abych nepřidal poznámečku pro ty horlivé, kteří v lidech cestujících po Mexiku (USA, Bolívii…) vidí jen podezřelá individua, jež je potřeba sem tam prohledat, jestli náhodou zrovna nedrancují bezbrannou mexickou přírodou. A najdou-li jim v kapse pár semínek, co někde u příkopu našli, tak jim napařit pořádnou pokutu. Že oni tyhle řádky právě čtou, o tom není pochyb. Je třeba dodat, že zrovna Ferocactus schwarzii je ve sbírkách celého světa velmi úspěšný druh, atraktivní svým vzhledem i ochotou ke kvetení. Ve sbírkách ročně v součtu sype miliony (neprodejných) semen.

Obr. 21 - Ferocactus schwarzii Lau 620 v kultuře,  Foto Pavel Pavlíček

Zamysleme se tedy – proč jsou mezi námi blázni, co vydávají tolik peněz, času, proč riskují zdraví v nepřístupných terénech? Jenom pro dobrý pocit, že uvidí něco krásného, vzácného, nezapomenutelného? My to víme. Jiní snad pochybují, snad nevěří. Jejich koníček je jinde, řekl bych, že někde v přízemí. Pořádně někomu znepříjemnit život. Dobře jim tak. Novinový citát z roku 2001: „Zisky z pašovaných kaktusů se rovnají obchodu se zbraněmi nebo s lehkými topnými oleji…“ - PP -