|
Parodiofilem jsem nikdy nebyl, ale vždycky se mi
parodie líbily. Hlavně ty drobnosemenné typu P. microsperma,
mutabilis, sanguiniflora, těch jsem pár vždycky měl.
Pak jsem se někde dočetl, že nejmenší ze všech a hlavně bez
háčkovitých trnů je Parodia malyana a že navíc kvete
v různých barvách. Vzhledem k tomu, že parodiím prd rozumím, jen se
mi líbí, stala se rázem z P. malyana "must have položka".
Ovšem čas mě naučil, že z "must have položky" se často stává "never
have položka", zkrátka sehnat ji nebylo možné.
 |
|
Parodia hummeliana |
Skoro jsem na ni zapomněl. Až pak jsem tento druh
v roce 2008 objevil v jedné nabídce semen. Vlastně omylem. Nějaký
mozkový zkrat způsobil, že jsem ji jako jedinou parodii mezi
spoustou lobívií a mediolobívií objednal a až když sáček s tím
prachem, co údajně měl představovat semena, přišel, začal jsem si
klást otázku, jak to vlastně vyseju.
 |
|
Parodia tafiensis |
Oprašovat kvůli pár semínkům Fleischerovu metodu zavařovaček se mi
nechtělo, a tak jsem jako správný lenoch nad tím mávnul rukou a
vysel je jako lobívky. Čili květináček 4 x 4 cm, do toho přepařený
substrát složený z toho, co jsem ve foliáku a jeho okolí našel, pro
jistotu zalít Polyversem proti půdním houbám, nasypat na povrch,
přimáčknout k povrchu, s ostatními květináčky dát do skleněné
bedýnky a šup s tím na stíněný parapet.
 |
|
Parodia mutabilis |
Když lobívie začaly vystrkovat první fousy, odejmout vrchní víko,
bednu přenést do fóliáku, kde na semenáčky dopoledne pere slunce,
občas na hadici nastrčit hodně jemný rozprašovač a studenou vodou ze
studny zalít, na zimu na sucho do sklepa… Já vím, běžným pěstitelům
a obzvlášť pak komerčním množitelům vstávají vlasy na hlavě a
protáčejí se panenky, ale mně se to osvědčilo. Odpad je sice asi
nadstandartní, ale co přežije ty první dva roky, přežije už pak
všechno.
 |
|
Parodia catamarcensis + P. mutabilis |
Myslel jsem si, že kromě prachu bylo v pytlíku tak možná pět semen,
ale k mému údivu se tehdy objevilo v květináčku asi 25
půlmilimetrových zelených kuliček. Do zimy se tak asi o 10 %
zvětšily. Do jara se pro změnu o 30 % zmenšily. Ale žily. Kupodivu
přežívaly pořád všechny a po čtyřech letech už dorostly do velikosti
středně velkého hrášku. To jsem je poprvé pikýroval. Šlo jim to
k duhu, po dalších dvou letech už se začínaly tísnit, neboť když
pikýruju, tak zásadně s mezerami maximálně rovnými průměru
semenáčků. Tak jsem je v létě 2015 rozsázel jednotlivě do čtyřek.
 |
|
Parodia sanguiniflora |
Letos začaly houfně nasazovat poupata, a protože jsem jich měl
"moc", ty největší (teda on je mezi nimi rozdíl tak plus mínus 3 mm)
s nejvyvinutějšími poupaty jsem dal do prodeje na výstavě. Zmizely
hned první den. U těch, co mi zůstaly doma, jsem se těšil na květy.
Bohužel se trefily přesně do doby mé dovolené. Po návratu už jsem
viděl jen zvadlé smotky toho, co před jedním - dvěma dny kvetlo. Ale
bylo mi jasné, že květy určitě nejsou tak sytě červené, jako ty,
které jsou třeba
tady. U dvou zbytků mi dokonce připadalo, že květy byly žluté. A
teď mi rozkvetlo dalších pět rostlinek.
 |
|
Parodia herzogii (spíš ale P.
microsperma) |
Strašně se mi líbí, jsou to miloučké kytičky. Mrňavé (teda aspoň u
mě), jemné, krásně obalené předpisově rovnými trníčky. Zbylo mi jich
13, asi z nich bude jedna hezká miska. Jo, a ještě jedna věc.
Cedulka z výsevu hlásala, Parodia malyana, Anquincilla,
Catamarca, Arg. Ale polní číslo to nemělo.
 |
|
Parodia malyana, Anquincilla,
Catamarca, Arg. |
Tohle hezké povídání Honzy Čápa vyšlo ve výborném
plzeňském Fóru, otiskli jsme to se svolením autora, a doufám, že
s blahosklonným úsměvem redakce.
|
