|
Tak jsme tu ve firmě měli zase jednou velký audit…
Což znamenalo kromě normální práce s pokusy ještě připravovat
hromady dokumentace pro státní úřednictvo, aby byli aspoň trochu
spokojení. Včera už se nervozita dala pochopitelně krájet, a tak
jsme po obědě prohlásili, že na všechno zvysoka, otevřeli jsme
Sauvignonek a udělali si pohodu. Přitom jsem si pustil na monitoru
fotky lobívek. Při třetí skleničce mě napadla totální blbost - která
z lobívií má nejkrásnější květy a vyhrála by titul Miss? Samozřejmě,
adeptek bylo moc. Ale stejně jsem jich nakonec několik vybral, které
se mi líbí asi nejvíc. Tak nějak jsem tušil, že vítězkou bude L.
nigrostoma,
 |
|
Lobivia nigrostoma |
případně její příbuzná iridescens, zkrátka ty s tím
kontrastním středem:
 |
|
Lobivia iridescens |
Ale kupodivu byly i jiné, které mě zaujaly víc. Třeba tahle L.
densispina:
 |
|
Lobivia densispina |
On je to teda asi spíš nějaký hybrid, ale povedený. Jedná se o tři
více jak třicetileté rostliny ze semen od pana Kohouta z Ostravy -
Výškovic. Od něho jsem tehdy bral semen spoustu, lobívií měl hodně
široký sortiment a mezi němi i hodně "hymenek". Tohle byla „Hymenorebutia
densispina rudý kv.“. Kupodivu ty rostliny jsou si podobné jako
Anča Julčová a ty květy, to je fantazie. Moc se mi líbí hlavně
barvou a poměrem velikosti květu k tělu L. amblayensis var.
zapallarensis.
 |
|
Lobivia amblayensis var. zapallarensis |
A pak se hlásí taky L. chrysantha. Velké květy s okvětními
plátky často ve více řadách, paráda. Mají jen jednu nectnost. Ve
vedru se kolikrát ani nestačí rozvít a už vadnou.
 |
|
Lobivia chrysantha |
Je to druh strašně variabilní, takže mám i takovou, vysetou coby
var. hossei
 |
|
Lobivia chrysantha var. hossei |
nebo to, co kdysi kolovalo sbírkami jako L. polaskiana.
 |
|
Lobivia polaskiana |
Z těch novodobých se nabízí var. hypocyrta.
 |
|
Lobivia chrysantha var. hypocyrta |
Svůj osobní titul bych ale asi dal této rostlině:
 |
|
Lobivia chrysantha var. hypocyrta |
I tu jsem získal jako L. chrysantha var. hypocyrta.
Když jsem kdysi za polovinu svého nástupního platu v JZD sehnal
Rauschovu Lobivia 85, měl jsem v první chvíli smíšené pocity. Tolik
peněz za tak hubenou knížku! Ale pak to nadšení z obsahu! Naprosto
mě v knize uhranula fotka té hypocyrty. Sytě oranžový květ s tmavě
fialovočerveným šrafováním, to jsem musel mít. Jenže nikde nebyla
k dostání.
Až po mnoha letech jsem se zase dokopal navštívit
pražskou výstavu a tam jsem jednu rostlinu s jmenovkou L.
chrysantha var. hypocyrta objevil. Sice jen jednu, ale
měl jsem. Vykvetla téměř "Rauschovsky". Postupem času mi ale začalo
docházet, že vlastní rostlina vůbec neodpovídá popisu. Měla by být
nízká s velkou řepou a poměrně krátkými ohnutými trny. Ta moje
rostla spíš nahoru, řepa nikde, jen ty ohnuté trny seděly. Teprve
při posledním přesazování (teda ono za těch 20 let, co ji mám, bylo
teprve druhé) mi došlo, že se vlastně jedná o rostlinu roubovanou.
Na co, to jsem nevyluštil, ale aspoň mi je jasné, proč ten vršek je,
jaký je.
Takže to by asi byla moje vítězka, i když asi ne ani o prsa, spíš
jen o bradavky. A to se mi do soutěže ještě nepřihlásily různé
cinnabariny apod., které mi letos teprve pokvetou a do loňských
fotek se mi nechtělo. Mimochodem, kontrolu máme za sebou, zbytek
včerejšího Sauvignonu naopak před sebou. Bůhví, co mě ještě napadne.
Tohle hezké povídání Honzy Čápa vyšlo ve výborném
plzeňském
Fóru, otiskli jsme to se svolením autora, a doufám, že s lahosklonným
úsměvem redakce.
|
