Rimacactus laui nebo jak se rostlina vlastně jmenuje?

Již déle než patnáct roků pěstuji dvě rostliny roubované na M. geometrizans a zatím vydržely vše. Přežily zkoušky, kde porostou a pokvetou nejlépe, zda v pařeništích, ve volné kultuře, které místo ve skleníku jim bude nejvíce vyhovovat, každoroční stěhování na zimu do tmavého sklepa nebo do skleníku ve střeše domu. Nevadí jim nepravidelné zalévání, občasné odebírání přebytečných odnoží pro případné rozmnožování i občasné vášnivé polemiky některých návštěvníků, jestli je to Eriosyce, Rimacactus nebo Islaya. U těchto rostlin totiž výjimečně jmenovky nemám a mít nebudu.

Rimacactus laui v květu

 Rimacactus laui v květu

Pochází z Chile, rostou ve výšce asi 800 m n. m podél pobřeží jižně od Tocopilla v regionu Antofagasta. Krajina je na jinou vegetaci velmi chudá. Malé hlavičky mívají své mohutné řepovité kořeny zapuštěné hluboko do skalních štěrbin. S tím souvisí jedno z rodových jmen druhu Rimacactus (rima = škvíra, trhlina). Původní a zřejmě jediná malá lokalita byla již zcela zničena a vysbírána (další podrobnosti viz např. Ostník, časopis KK v Ostravě, č. 369, roč. 37). Rostliny zde poprvé objevil a sbíral A. B. Lau, po kterém nesou druhové jméno. O roku nálezu se údaje v literatuře liší (1971, 1986).

J. M. Lüthy popsal druh v roce 1994 podle rostlin sbíraných A. B. Lauem v roce 1986 jako Eriosyce laui (Succulent Plant Research 1: 120. 1994). Z popisu vyjímám:

Rostliny jsou kulovité, mírně protáhlé vůči základně, bělavě zelené až načervenalé, slabě pokryté voskem, do 3 centimetrů v průměru. Kořen mrkvovitého tvaru je jasně oddělený od stonku. Žebra sotva rozeznatelná, vytvářející malé bradavky. Ostnů 9-13, nejsou rozdíly mezi centrálními ostny a paprskovitými ostny kolem. Jsou tenké, jehlovité, křehké, průsvitně bílé, až 9 mm dlouhé. Květy jsou úzkého trychtýřovitého tvaru, sírově žluté nahoře, bělavě žluté níže, 20 mm dlouhé, 15 mm v průměru. Hypanthium je holé nebo téměř holé. Plody jsou podlouhlé, červenavé, holé, jako balónky, do 35 mm dlouhé.

Roy Mottram v roce 2001 vytvořil pro tento kaktus nový rod Rimacactus. V časopise Bradleya 19: 76,2001 byla publikována kombinace Rimacactus laui (Lüthy) R. Mottram a pod tímto názvem je rostlina velmi často šířena.

Zatím poslední mě známá kombinace je z prosince 2007, kdy se z rostliny stala Islaya laui (Lüthy) Faúndez et R. Kiesling, Darwiniana 45 (2): 237. 2007, jméno však zatím není běžně přijímané. Nejsem botanik a tak se nechci vyjadřovat k záležitostem nomenklatury. Někdy mám dojem, že bych musel přepisovat množství jmenovek tak často, až by snad nezbyl čas na vlastní pěstování rostlin.

Rimacactus laui s plody

 Rimacactus laui s plody

Zajímá-li vás, jak pěstuji tento kaktus, rád se o několik zkušeností podělím. Pravokořenný ho nemám a zatím jsem ho  zakořeňovat nezkoušel, nebyl důvod. S roubovanci nejsou již mnoho let žádné problémy. Rostliny kvetou bohatě a pravidelně, přihnojuji asi 3x ročně Kristalonem (plod a květ) jako ostatní kaktusy. Jednu rostlinu mám v pařeništi spolu s dalšími čilenci a jednu ve skleníku na zahradě spolu s příslušníky rodů Turbinicarpus, Ariocarpus, Epithelantha apod., obě přímo pod sklem. Mají mnoho světla a substrát po zálivce rychle vysychá. Zimování se více osvědčilo ve skleníku na půdě, kde je více světla. Tam přenáším i jiné kaktusy, které se brzy na jaře probouzejí a ve sklepě, odkud je stěhuji na zahradu do temperovaného skleníku popř. pařenišť v průběhu března, by se mohly vytahovat.

Kvetou v létě až do podzimu až 30 květy současně, ty vyrůstají po několika ze středu jednotlivých hlaviček (viz obr. č. 1). Ještě koncem září vytváří i bez opylení plody s lesklými černými semeny. Plody jsou zprvu až průsvitné a postupně zasychají (obr. č. 2 a 3). Klíčivost semen je nízká, kolem 10-20 %, ale pokusy, zda je vhodnější vysévat je ihned po uzrání plodů nebo až po několika měsících, jsem nedělal. Semenáčky jsou poměrně choulostivé. Mám zprávy, že je kaktusáři raději brzy po vyklíčení roubují.

Rimacactus laui - detail plodu

 Rimacactus laui - detail plodu

Dávám přednost příležitostnému roubování odnoží. Jen málo kaktusů je roubem tak ochotně přirůstajícím ke každé trochu vhodné a přiměřeně velké podložce. Na jaře roubované hlavičky často kvetou v témže nebo následujícím roce. Využil jsem např. malé T. pasacana, M. geometrizans, E. subdenudata apod. Vyhýbám se podnožím robustním nebo příliš vzrůstným, vhodnější jsou ty s perspektivou budoucího zdřevnatění a zapuštění. Škůdci mi na popisovaný druh zatím nezaútočili, snad pro trochu extrémní umístění kontejnerů s rostlinami, umím si však dobře představit, že by chutnal jako všechny kaktusy polyfágním červcům a sviluškám.

Závěrem – vzhled rostlin nejen v období mnohatýdenního květenství upoutává pozornost návštěvníků naší sbírky. Jde o velmi snadno pěstovatelný druh i kaktusářem konvertovaným k jiným sukulentům.

Další použité zdroje:
E. F. Anderson, The Cactus Family, Portland, USA, 2001, str. 300:
The International Plant Names Index IPNI: http://www.ipni.org/

zpět

Autor textu a fotografií:
Adolf Tomandl
atomandl(at)seznam(dot)cz
www.sukulentar.cz

 
© www.cact.cz/noviny  ISSN 1805-2630