Konec září – to je nejen svátek ario květů, ale i Chrudimské zamykání sezóny. Množství lidiček přijelo z Česka, ale i čím dál tím víc cizinců. Letos 10% nárůst účasti. Nakupující si libovali, prodávající samo sebou také. A co více? Týden před i týden po zamykání bylo neuvěřitelně mizerné počasí. Ale 30. září se obloha otevřela a slunce ozářilo celý tento kaktusářský svátek. Však o akci napíšeme podrobněji, nyní se věnujme událostem u Pavlíčků.
|
|
Kaktusářský svátek u Pavlíčků
|
Jestliže v hale bylo přes 1000 lidí, kolik se jich vystřídalo u nás, těžko říct. Ale u piva ani u klobásek se dlouhé fronty netvořily, klobásy byly opět skvělé, co nikdo nikde jinde nekoupí, a pivo z malého rodinného pivovaru „Královna Eliška“ si také vysloužilo chválu i obdiv.
|
|
Kaktusářský svátek u Pavlíčků
|
Aktivně se účastnily také vnučky, které nabízely kaktusy „s chybou“, třeba se skvrnkou popáleniny od sluníčka. I ony byly s „tržbou“ spokojeny. Jen ať se holčičky učí.
|
|
Vnučky nabízely kaktusy „s chybou“
|
Nespokojen byl jen náš Pepík, toho jsme uklidili jinam, aby se nepletl. Jsou mu teprve 4 měsíce, a má ten dojem, že se s ním chce mazlit úplně každý.
|
|
Pepík
|
Závěr – v sobotu večer byl také výtečný, dobrá hudba, příjemné prostředí a sehraná plzeňská sekce s nacvičenými pijáckými písněmi – však to dobře dokumentují spokojené tváře na společné fotografii (Plzeňáci v převaze), při jedné kuřácké přestávce. Tím zdaleka neříkám, že všichni na fotce jsou kuřáci!
|
|
Společná fotografie (Plzeňáci v převaze) při jedné kuřácké přestávce
|
Nedělní ráno – jako obvykle – skvělá spravovací česnečka, a před polednem venku seděli už jen Pavlíčkovi, a dopíjeli poslední hlty Královny Elišky.
|
|
Nedělní ráno
|
A dostáváme se konečně ke kytičkám. Začneme typickým zástupcem podzimní kaktusové květeny, Ariocarpus trigonus od vesničky Svatý Antoníček, kousek od Jaumave. Auto jsme tehdy zastavili u malé chaloupky, vyšla maličká stařenka a slíbila, že nám auto pohlídá, jako očičko v hlavičce. Dostala malý dárek a doutníček pro dědečka, a byly ráda. Pak jsme pokračovali vyschlým řečištěm, až pod stavbu nové silnice – však je tomu už více než 20 let. Pod silnicí bylo napadaných mnoho těchhle umírajících skvostů, tak jak stroje odhrnovaly terén dolů k řece. No a pozůstatkem po této cestě je i tenhle krasavec v mé sbírce, chtělo by se říct, že tak dobře jako u mě by se mu nedařilo ani tam dole u řeky.
|
|
Ariocarpus trigonus PP 961, San Antonio, Tamaulipas.
|
Zatímco ten trigonus je docela obřík, tahle drobounká kytička mne mile překvapila. Je to Ariocarpus fissuratus co roste kousek od Big Bendu. Na lokalitě žije v opukovém terénu, kde téměř neroste nic jiného. Kytička když ve škvíře vyklíčí a roste, tak opuku odloupne a postaví si ji vedle těla. Pokud se kytička opukovou plackou od jihu či jihozápadu stíní, tak přežívá. Pokud ne – díky přehřátí hyne. Protože na lokalitě jsou jen kytičky, z té sluneční strany stíněné, vzniká dojem, že si je ariáčci takto úmyslně staví. Na této lokalitě jsou fisuratusy zřetelně menší, než ty, co rostou blíže k Big Bendu, ale je to zřejmě výživností země, ten vyloženě opukový podklad neobsahuje téměř žádný humus. Kytička na obrázku je roubovaná na Ferocactus glaucescens, který díky perfektnímu přísunu živin donutil ariokarpus kvést už druhým rokem po výsevu.
|
|
Ariocarpus fissuratus PP 722, Terlingua, Texas
|
Poslední obrázek nám představí výsledek nechtěného experimentu. Hodlal jsem semena Mammillaria theresae potrápit chvíli v akumulátorové kyselině sírové 38% - vzpomněl jsem si až po dvou dnech. Semena nevyklíčila všechna, ale výsledek přece jen předčil očekávání.
|
|
Mammillaria theresae
|
Tak zase za měsíc – začínají kvést litopsy, tak něco nafotím. A co u vás, ve vaší sbírce, co je nového? Dejte vědět – a užívejte si závěr sezóny. Čeká nás prý hodně drsná zima, kaktusům už ani kapku vody, ať jsou na zimování dobře připraveny!
Mějte se hezky – Pavel Pavlíček
