|
V lednu tohoto roku jsem vysel pod zářivky několik desítek
semen Ariocarpus trigonus var. minor, aniž bych předpokládal
jejich perfektní klíčivost. Byl jsem proto překvapen, když
loni sklizená semena vyklíčila na 80 % a semenáčky se měly
k světu. K výsevu používám PET misky na saláty
s uzavíratelným víčkem, takže se jedná o jakousi mírně
modifikovanou Fleischerovu metodu, kdy se snažím propařenou
zem nekontaminovat a vysetá semena přestříknout fungicidem.
Tím pádem misky otevírám jen v případě, že se projeví růst
nějaké plísně, která by klíčící rostlinky spolehlivě
zahubila.
 |
|
První vyvinuté poupě u Ariocarpus trigonus var.
minor
těsně před rozvinutím |
To se však v případě Ariocarpus trigonus var.
minor
nestalo a tak v květnu byly semenáčky dostatečně velké,
abych je mohl bez problémů naroubovat na podnože Ferocactus
glaucescens. Většina jich přirostla a brzy začaly tvořit
přírůstky ve formě nových bradavek s dostatečně hustou vatou
v jejich paždí.
 |
|
Pohled do květu s plně vyvinutými
generativními orgány |
Největší překvapení však přišlo v závěru srpna, kdy se na
několika rostlinách objevila poupata, která se za pár dní
otevřela! Květy byly dobře vyvinuté, v prašnících byl
vytvořen pyl a květy dosahovaly při plném otevření šířky cca
30 mm. Jedna rostlina dokonce vykvetla postupně dvěma květy.
Kvetení u jednotlivých semenáčků trvalo od 23. 8. 2017, kdy
se otevřelo první poupě, až do konce září.
 |
|
Naroubovaný semenáč dosahuje šířky přibližně 10 mm,
zatímco květ má při plném rozvití šířku 30 mm. |
Skutečnost, že některé druhy kaktusů jsou schopny bez
větších potíží vykvést po naroubování ještě tu samou sezónu,
kdy byly vyseté, je dobře známá. Někteří zástupci rodu
Turbinicarpus jsou toho typickým příkladem. Stejně tak jsem
se za šest měsíců od výsevu dočkal květů u naroubovaných
Aylostera azurduyensis, ovšem v případě ariokarpusů je tento
jev velkou vzácností.
 |
|
Květy sice vybízely k jejich opylení, což
jsem však neučinil,
vzhledem k velikosti stonku semenáče. |
Je tedy možné usuzovat, že Ariocarpus
trigonus var. minor je vskutku taxonem, který má geneticky
naprogramován malý stonek a brzké kvetení a není tedy pouhým
nanismem zapříčiněným horšími půdními resp. přírodními
podmínkami jeho výskytu, jak se někdy spekulovalo.
|
