Střípky z dopisů

Trocha historie…
Docela náhodou jsem v počítači mimo jiné texty narazil i na text, který byl publikován před 17 lety v našem nabídkovém katalogu. Jak je vidět, tehdy bylo dost těch mezi námi, kteří se zasloužili o trochu legrace. Kam se poděli? Máme tu naše noviny, spoustu místa pro věci vážné i srandovní… Napište nám i tu svoji příhodu, a nemusí být jen veselá, každého potěší i ta neveselá, však to víte.

Střípky z dopisů
Rok utekl jak voda a nastal opět čas tvoření dalšího katalogu. Musím tedy opět poděkovat všem, kteří se snažili přispět svou troškou do mlýna, zároveň se ovšem musím omluvit všem, na které se právě v těchto "střípcích" nedostalo. Začínám s jedním čtenářským dotazem, který jsme dostali - věřím že bez úmyslu kohokoliv rozesmát, možná že je míněn docela vážně.

Přítel J. V. nám píše:

…chtěl bych se na něco zeptat. Astrophytum coahuilense mi spadlo do vody a jeho bílé vločky zrezavěly. Dají se vločky zase nějak vybělit? Předem děkuji za odpověď - J. V.

Přiznám se, že tuhle otázku jsem nedokázal zodpovědět. Často mi totiž spadla voda na A. coahuilense, ale nikdy ne A. coahuilense do vody. A tak, v rozpacích, jsem přišel na to, že z tohoto dotazu by mohla vzniknout jakási anketní otázka. Možná, že vtipálkové mezi kaktusáři přijdou na některá natolik originální řešení, aby bylo vhodné je v příštím katalogu zveřejnit.

Další dopis nám došel z Paky:

… předem Vám chci poděkovat za vzorné zaslání zboží, přehledný katalog i za nádherný Atlas kaktusů.
Ale proč Vám píši. Vím, že máte rádi takové ty úsměvné perličky, srandičky co se točí kolem pichláčů. I mě se stalo pár úsměvných příhod, ale jednu z nich Vám musím poslat, už se k tomu chystám snad pět let. Když roubuji kaktusy, vzpomenu si na to a tak se musím stále smát.
Když jsem začal roubovat malé semenáčky, měl jsem potíže s výběrem dobrých gumiček, žádné nebyly ideální. Pak mne napadlo koupit si měkoučký primeros, rozstříhat ho, semenáčky nerozmačkám. V samoobsluze drogerie jsem koupil dva balíčky, dal je do košíčku a postavil jsem se do fronty. Co čert nechtěl, za mnou se ve frontě objevil kamarád a hned na celou prodejnu "co to máš? Co s tím budeš dělat?" Měl jsem jiný pocit, než když mám v košíku dva rohlíky, ale po pravdě jsem odpověděl, že na roubování. Nevím, jestli mu to stačilo, ale už dal pokoj.
Druhý den ráno mne potkal v práci, spiklenecky zamrkal a řekl: "včera jsem tě viděl v drogerii a pak na náměstí, jak ses bavil s pěknejma kočkama. Jen bych rád věděl - rouboval jsi je obě najednou, nebo každou zvlášť?"

S pozdravem - H. J. z Paky

Red.: Milý příteli, na ty nejmenší semenáčky jsou ideální gumičky, které prodáváme pod kódem z138 - tzv. malé jemné. Možná že uhádneš, z čeho je ten náš dodavatel stříhá. Nutno ovšem dodat, že při nákupu gumiček u nás, by tě jen sotva potkala tak úsměvná příhoda.

Problém s dlužníky je známý a stálý. Není však obvyklé, aby objednatel dopředu avizoval svou pochybnost o zaplacení zásilky, tak - jak to napsal Tomáš B.:

… nevím, jestli budu moci za semínka zaplatit. Až mi přinese pošťák balíček, možná mne doma zastřelí.

Tomáši, tak nás napadlo, jestli by nebylo dobré rozšířit sortiment nabízeného zboží i o neprůstřelné vesty!

Napsal nám Aleš C. zajímavé sdělení o svých starostech s vyséváním:

Jako učeň jsem jezdil přes týden na intr a sestra se mi po tu dobu starala o kaktusy. Několikrát mi na sluníčku nevyvětrala a tak mi uvařila výsevy z nedbalosti.
Nyní jsem se oženil a jezdím na montáže. Žena mi sbírku nevětrá vůbec a vaří mi kaktusy schválně!

Milý Aleši, máš to těžké. Nejhorší na tom všem je, že ty kaktusy nijak moc dobře nechutnají. Jinak by ti kamarádi mohli závidět - když tak přijedeš v pátek z montáže - a zjistíš, jak je doma pěkně navaříno…

Invalidní kaktusář z Neuměřic nám napsal hezký dopis, kde píše, že kaktusy sbíral jako kluk a jinoch, pak proto, že jeho práce jej odvála z domova, se záliby musel vzdát. Dále nám píše -

…od té doby uplynulo 33 let, a já jako těžce zdravotně postižený jsem doma už pořád. Manželka někde viděla kaktus s květem, zalíbil se jí, a tak ho koupila. Přinesla ho domů - a moje první reakce byla - tak to ti pěkně děkuju, už jsem zase v tom. Tímto náhodným okamžikem jsem opět kouzlu kaktusů propadl, a protože jsem na pobyt doma vázán, mám se čím bavit a potěšit. Mám to velké štěstí, že poblíž bydlí pan Roman Čermák, který mi vždy dobře poradí a o díkách nechce ani slyšet… váš Miroslav V.

Milý pane Mirku, pokud ta - po 33 letech první - kytka byla Lophophora, pak bychom si mohli myslet, že je to návyk na drogu. Ale vážně, nejste jediný, kdo s kaktusy v mládí začal, pak (nejčastěji proto, že kluci začnou mít starosti o svůj rod) s kaktusy skončí, aby se ve zralém věku k zálibě zase vrátili. Také proto jsme přesvědčeni o důležitosti existence kroužků mladých kaktusářů a jsme ochotni jejich činnost podpořit tím, že jim předáme semínka, která od různých kaktusářů pro děti dostáváme. Kroužkům také poskytujeme 10% slevu z ceny dodaných semínek!

Roste nám další kaktusářka - šprýmařka. Její maminka píše:

Chtěla bych vám poděkovat za vaší činnost, protože nejen, že máme s Katkou radost z každé vyklíčené rostlinky, ale máme tím i spoustu malých milých dárečků pro své známé a spolužáky. Navíc razíme heslo: Darovanému kaktusu na trny nehleď.

O tom, jak díky maminčině zálibě strádá celá rodina, složila malá Katka malou básničku. A protože tahle rodina Svobodů se zasloužila o náplň ve střípcích už podruhé, posíláme jim dáreček - dvou kaktousků páreček. Jestli se jim v balíčku trochu pochroumají trníky - pak předesílám - darovanému kaktousku na trny nehleď. Ale teď už ta básnička:

Mamka sémě zasadila, u okna se posadila.
Čeká, čeká, mráz ji leká,
sluníčka se bála, dešti jenom lála.

Bez večeře, bez oběda, trpí rodina.
Najednou se hlína zvedá, klíčí rostlina!
Je to radost veliká, nasytí se rodinka.

Je všeobecně známo, že půst je zdravý, pokud ovšem netrvá dlouho. Záleží na tom, o jaký druh šlo. Některé klíčí už druhý den, jinému to trvá týdny. Ovšem pan Svoboda musí mít svatou trpělivost! On i ten jeden den půstu je pro tak křehkou osůbku, jako jsme my mužští, zatraceně dlouhou hladovkou.

Na závěr trochu podobná životní zkušenost Petra T., který píše:

…ve svých 25 letech jsem propadl kouzlu kaktusů, začal pěstovat ze semen a taky trochu nakupovat. Jako člověk "bytový" jsem měl ovšem problémy s přezimováním. Pracoval jsem tehdy na středisku geodézie, vedle kterého byla bývalá okresní věznice. Ta byla sice nepříliš útulná, ale v zimě tam byla ta správná teplota - a tak vždy před zimou jsem poslal své kaktusy do basy. Na jaře se z ní vracely jako z rekreace, vyspalé a svěží.
Pak věznici přestavěli a problém se zimováním byl opět na světě. Pořídil jsem si tedy zahrádku, na zahrádce jsem postavil sklípek a tam jsem v přesvědčení, že je to to nejlepší, co mohu udělat, umístil své kaktusy. Nevěděl jsem však, jakou sílu mají podzemní prameny, při první kontrole jsem zjistil, že není už co zachraňovat. Tehdy jsem svou zálibu uložil do krabice, a nyní - po letech - opět svou krabici otevírám a těším se, že se mi bude dařit lépe než před léty…

Jak vidět, konec dobrý, všechno dobré. A také poučení - někdy lépe v base, než ve vlastním pokojíčku. A úplně na konec trochu rad ze staré literatury:
Rádi se s vámi rozdělíme o návod, jak se uchránit od nedočkavosti při výsevech - viz výňatek z článku ing. Mikuláše - Kaktusář, 1934. Pan Mikuláš v článku volá:

- nevysévejte kaktusová semena předčasně! Mnoho kaktusářů se snaží vysévat už v lednu či únoru. Staví pro to různá zařízení, vytápěná olejem nebo elektřinou.
…Nač ale ta nedočkavost u amatéra? Já sám ve skleníku nevysévám dříve, než po 15. květnu a stále hlásám, nevysévejte příliš brzy. Teplota je pak taková, že je snadno udržeti ji kolem té žádané pětadvacítky. Nemůžete-li se brzkého vysévání sami zdržeti, dejte semena do úschovy vašim dámám a zaručeně je ani za 4 měsíce nenaleznete!

Článek pak pokračuje, jak se bránit proti napadení výsevů plísní:

…v nouzi pomůže rozprašovač s denaturovaným lihem neb roztokem Chinosolu, ač někteří tvrdí, že tento za nic nestojí; nevím, nezkusil jsem.

A konečně rada poslední:

Vysévám do směsi listovky a písku, ve vyžíhaných krabičkách od olejovek s dírkovanými dny. Na tuto zem vyseji semínka a každou plechovku přikryji čistým sklíčkem. Kdo je parádník, může místo naznačených nádobek použít eternitových, mě ale stačí jmenované plechovky.

Nebyla to přátelé půvabná doba kaktusářských pionýrů? Nyní každý - kdo je ovšem parádník - použije k výsevu dózičky z plastů - které dodává firma "ChK"! Red.