|
|
|
Prezentace o tom, jaké překážky je třeba
překonat,
aby člověk na vlastní oči viděl tu nádhernou přírodu,
s velikým překvapením na konci cesty.
|
|
 |
|
Rio Potosí, ve státu Nuevo
León, to je bystřina v jedné ze svých částí toku
sevřená skalisky nádherného kaňonu.
|
|
 |
|
Průchod delší částí kaňonu
vyžadoval velkou dávku
odvahy a téměř horolezeckou
průpravu.
|
|
 |
|
 |
|
Na mnoha místech nezbývalo,
než brodit.
|
|
Teploučké vody bylo často i po baťoh, který
se stával vinou nasákavého spacáku
těžším a těžším.
|
|
 |
|
Vody v Rio Potosí přibývalo, díky
častým přítokům odněkud z vrchu,
vodopádky tomuto nádhernému místu ještě na kráse přidávaly.
|
|
 |
|
Když jsme se podívali za
sebe, nevěřili jsme, že jsme se do klidnějšího
místa dostali se zdravou koží. Ovšem kůže na nohou, čvachtající
v botách
po celodenním putování, dostávala pořádně zabrat.
|
|
 |
|
Místy nás příjemně provázely
vodopádky,
tady to byl ovšem pořádný vodopád.
V této chvíli už na nás nebyla ani nitka suchá.
|
|
 |
|
Místy se Rio Potosí horninou doslova
prokousalo
|
|
 |
|
Odpoledne se kaňon
rozestoupil, řeka se zklidnila, a objevily se
strmé slepencové svahy. Pohled na ně slibuje nález
desetiletí.
Nejdříve ale mokré svršky dolů, a sušit!
|
|
 |
|
A jak je vidět na obrázku,
povedlo se! Aztekium valdezii,
krásný příbuzný k legendárnímu
A. ritteri.
Čím se od sebe liší? Dívejte se.
|
|
 |
|
Pokud miniaturka, která
nedoroste snad ani šířky 5 cm, nekvete, pozná se podle toho,
že postrádá v úžlabí žeber jakási nevýrazná mezižebra. Když ale valdezko
zakvete,
překvapí, jak se na nás dívá svým bílým očičkem.
|
|
 |
|
No, není to nádhera?
Krásná
odměna za tu dřinu v kaňonu.
|
|
 |
|
A ještě jeden pohled na tu
drobounkou krásku.
Jí, a jejím sestřičkám, je jistě nejlépe v tom teplém údolí,
s pohledem do teplého proudu Rio Potosí.
|
|
 |
|
Dnes jsou vyrvané divoké
rostliny kýmsi nabízeny na internetu (viz
příspěvek na jiném
místě).
Je to zvěrstvo nejvyššího kalibru, zvláště když dnes je
možné za malý peníz koupit semena (která
jsou – mimochodem - v milionech splavována z temínek rostlin
do proudu řeky). Stejně tak jsou
k mání kulturní semenáčky, v neomezeném množství. Což je
samozřejmě ta nejjednodušší
a jediná možná cesta k ochraně divokých rostlin na
přírodních stanovištích.
|
|
A co říct nakonec?
Množství divokých rostlin se k nám dostalo už skoro před sto lety,
díky německým firmám, i díky našemu A. V. Fričovi. A je celkem
zajímavé, jak se na věc už tehdy díval chrudimský vydavatel, Josef
Vaněk:
„Začátečník učiní vždy dobře, pořídí-li si nejprve jen málo kaktusů,
a to takové druhy, které i za nepříznivých okolností se daří a
kvetou, aby se na nich učil, a pak dále sbírku budoval. To je vždy
daleko lepší, než koupí-li někdo hned velký počet choulostivých
druhů a nedovede s nimi zacházeti. Importy pak nejsou pro
začátečníka vůbec.“
Obrázkový čtrnáctideník ZAHRADA (dříve „Zahrada domácí a Školní)
šéfredaktor Josef Vaněk, zahradní architekt v Chrudimi, rRočník XXIII/1929, sešit 18, strana 275.
|
|
|
Text a foto
Archív reakce I.N. Cact.cz
|
|
|
|
|
