|
Mám v oblibě mrazuvzdorné
severoamerické druhy a mezi nimi jsem si obzvlášť oblíbil rod
Navajoa. Jsou to drobné kulovité kaktusy, jejichž domovinou je
severní Arizona.
 |
|
Navajoa
|
Popis a
vysévání
Ozdobou rostlin jsou bílé až nahnědlé korkové trny, které jsou duté
a slouží k zachycení ranní rosy. Hlavní vegetační doba je krátká a
spadá do jarních měsíců. V té době rostliny vykvétají žlutými,
špinavě bílými nebo lehce narůžovělými květy a brzo po odkvětu tvoří
plody, které při dozrávání podélně pukají. To je třeba pak být ve
střehu a sbírat semena i několikrát denně. Semena jsou poměrně
velká, ale většinou ne zcela ochotně klíčí. Můžeme je přemlouvat ke
klíčení nahřátím na radiátoru nebo ve sporáku na 60°C před výsevem,
koupelí v peroxidu nebo kyselině. Dříve doporučované přemrzání
výsevů se mně jeví jako nejméně účinné. Za nejspolehlivější metodu
považuji skarifikaci. Tímto způsobem se mně jednou podařilo získat
ze 120 vysetých semen 120 semenáčků (nepočítám ovšem semena, která
jsem zničil neopatrnou manipulací)…
Roubování
Navajoe jsou náchylné k různým půdním houbám, proto doporučuji
alespoň první zástupce ve sbírce roubovat pro zajištění potomstva.
Pro čerstvé semenáčky je jako dočasná podnož vhodná peireskiopsis,
selenicereus nebo echinopsis. Já poslední dobou roubuji na
echinopsis. Růst je sice mírně pomalejší, nevidím to ale jako
nevýhodu. Jako trvalé podnože používám mrazuvzdorné echinocereusy -
reichenbachii, viridiflorus var. cylindricus
nebo triglochidiatus. Tyto podnože časem pod rouby „sednou“ a
rostliny pak vypadají jako pravokořenné. Je lepší roubovat malé
odnože na malé echinocereusy. Pak si rostliny lépe udrží miniaturní
vzhled.
Odnože z roubovanců na peireskiopsis někdy rychle přerostou
roubovací velikost a z těchto odnoží po přeroubování bývají brzo
přerostlé „křapáče“. Nejvhodnější doba k roubování je brzy na jaře,
hned po napití podnoží. Echinocereusy po naroubování ale není
potřeba příliš zalévat, aby se moc nenapíjely. Případné odnože ihned
odřezáváme. V době letního vegetačního klidu asi od poloviny června
do konce srpna není nutno zalévat vůbec. Máme-li již zajištěné
mateční rostliny, můžeme zkusit vypěstovat pravokořenné rostliny,
samozřejmě ze semen. Sám se o to pokouším již delší dobu víceméně
neúspěšně. Ale těch několik rostlin, které přežívají, považuji za ty
nejhezčí. Kritické bývá celé období života rostliny. Zejména je
nutné brát ohled na růstová a klidová období.
Přesazování
Nejkritičtější bývá přesazování. Nejvhodnější termín je konec zimy,
kdy ještě není příliš horko a rostliny pak stačí během jarní růstové
sezony zakořenit. Přesazujeme-li později, je už příliš horko,
rostlina ustává ve vegetaci a my ji ve snaze o napití zálivkou
pošleme do věčných lovišť. Stanoviště pro navajoe volíme co
nejslunnější, ale dobře větrané. Vhodná je i volná kultura
s možností ochrany před dlouhotrvajícími dešti. Jedinečná vlastnost
trnů je sice výhodná ve vysluněné Arizoně, avšak již ne tak při
zdejším vlhkém podnebí. Hygroskopické trny stále nasávají vodu ze
vzduchu a na nich se pak usazují nevzhledné černé tečky jakési
houby. Není sice přímo nějak škodlivá, rostlinu ale hyzdí. Zkoušel
jsem loni postřik Orthocidem, úplně výrazné zlepšení jsem však
nezaznamenal. Rostliny pěstované mimo skleník by snad tímto neduhem
trpět neměly.
Někomu se mohou zdát všechny navajoe takřka stejné. Jsou však vidět
rozdíly i mezi stejnými druhy z různých nalezišť, přestože je
variabilita rostlin z jednoho naleziště značná.
Ve sbírce mám
tyto navajoe:
-
N. peeblesiana Holbrook, Az
– krátké, silnější, nažloutlé, převážně jen mírně pokroucené,
zpočátku jen okrajové trny, narůžovělý květ.
-
N. peeblesiana SB 571 Navajo
Co, Az – dtto, trny delší.
-
N. peeblesiana FH 053.1
Marcou Mesa, Az – dtto, robustnější, trny bílé, více pokroucené.
-
N. peeblesiana v.
fickeisenii FH 051.0 Cane Beds, Az – malá kompaktní, krátké
okrajové, kratší rovné střední trny směřující vzhůru, květ
špinavě bílý až žlutý.
-
N. peeblesiana v.
fickeisenii FH 051.2 Wolf Hole, Az – dtto, střední trny
mírně prohnuté.
-
N. peeblesiana v.
fickeisenii RP 145 Mohave Co, Az – dtto, zřejmě stejná lokalita.
-
N. peeblesiana v.
fickeisenii SB 468 Fredonia, Az – dlouhé bílé střední trny,
nad temenem propletené, okrajové trny krátké tenké, žlutý květ.
-
N. peeblesiana v. fickeisenii SB 903 Houserock Valley, Az – robustnější
tělo a silné střední i okrajové šedobílé trny, špinavě bílý květ
(silnými okrajovými trny se odlišuje od ostatních fickeisenii,
možná by si tato forma zasloužila samostatné taxonomické
zhodnocení na úrovni poddruhu).
-
N. peeblesiana v. maia
jižně od Cameron, Az – bílé kratší trny, střední prohnuté a
přitisklé nahoru k tělu, žlutý květ.
-
N. peeblesiana v. maia
JB6 severně od Cameron, Az – nažloutlé tenké trny přitisklé k
tělu, špinavě bílý až žlutý květ.
-
N. peeblesiana v.
menzelii JB 2 jižně od Grand Canyon, Az – žluté silné
okrajové i střední trny trčící od těla, špinavě bílý květ
s nahnědlým středním proužkem.
-
N. peeblesiana v.
menzelii RP 116 Hualupai Hilltop Area, Az – dtto, bílé silné
trny více stočené k tělu.
-
N. peeblesiana v.
menzelii RP 117 Coconino Plateau, Az – dtto, trny delší
tenší nažloutlé, mírně prohnuté, propletené nad temenem.
Dle Fritze Hochstättera rod Navajoa
zastupuje jediný druh – peeblesiana se třemi poddruhy: ssp.
peeblesiana, ssp. menzelii a ssp. fickeiseniorum.
Tento autor považuje N. maiu za synonymum N. peeblesiana
ssp. peeblesiana. Podle mne má ale blíže k ssp.
fickeiseniorum. Někteří autoři řadí navajoe do rodu
Pediocactus, kam velmi dobře zapadají podobnými květy, plody
i semeny.
Všechny navajoe jsou ve své domovině velmi vzácné a jsou zařazeny
jako ohrožené druhy v úmluvě CITES, příloha I.
|
