|
Květen a červen, to je tolik fotek
krásných květů, že se do této rubriky pravidelně nevejdou. Tak
alespoň na některé z nich se podívejme.
 |
|
Echinocereus coccineus SB 406,
z okresu Kimble Co v Texasu. Dříve ho také
Steven Brack nabízel pod
jménem E. triglochidiatus v. paucispinus.
|
Musíme začít s tím asi
nejobdivovanějším kaktusem, a to i v dobách, kdy nekvete. Kytička
sice pochází ode mne, ale je u sousedů přes ulici, ve skalce, mezi
vápencovými balvany, obrácenými pěkně k jihu. Skoro každý, kdo se u
nás zastaví, ji obdivuje. Už proto, že bez jakéhokoliv krytu v zimě
prosperuje už osmý rok, a poslední roky pravidelně kvete a plodí.
 |
|
Wilcoxia kroenleinii
|
Další kytička patří také do rodu
Echinocereus, nijak moc vzhledné „koště“, v přírodě se moc
špatně hledá, protože roste většinou v křoví. Ale když kvete, tak se
její přítomnost snadno prozradí. Květy jsou totiž půvabné.
Okruh kolem E. triglochidiatus je pro obdivovatele
„mrazuvzdorných“ rostlin základním tématem jejich sbírek. Možností
je celá řada, mnoho sběratelů je také v přírodě našla a semínka
nabízejí pod svými sběrovými čísly (včetně mně), takže je
pravděpodobné, že pod různými čísly jsou ve sbírce kytky ze stejného
místa.
 |
|
Echinocereus triglochidiatus v.
mojavensis SB 982, od San Rafael Swell z Utahu
|
Tomu se sice nedá předejít, ale ani to
nijak zvlášť nevadí. Je ovšem fakt, že různé populace v přírodě se
od sebe dobře liší. Například tento triglochidiatus (mojavensis)
je přímo ukázkově krásný, roste v trsu a po deseti letech je nutné
dopřát mu také trochu místa (zhruba tak poloviční lavórek).
 |
|
Echinocereus triglochidiatus var. inermis SB 686
|
Podívejme se na další z okruhu „triglo“
tentokrát nepíchavý E. triglochidiatus var. inermis –
ten se nabízí také jako poddruh „mojavensis“. Slovo
inermis můžeme přeložit jako „neozbrojený“. Já ho mám na
jmenovce podepsaný jako Echinocereus triglochidiatus var.
inermis SB 686, z okresu Mesa Co, v Coloradu.
 |
|
Echinocereus coccineus PP 98, Huricane Co., Az.
|
Krásná kytička, kterou jsem vypěstoval z vlastnoručně sbíraných
semínek v roce 1990. Letos mi jedna odešla, zbyla mi už jen
poslední. Kdyby někdo z pěstitelů u nás pečoval o kytku ze stejného
sběru, byl bych moc vděčný třeba i jen za odnůžek…
 |
|
Echinocereus coccineus var. rosei BW 126
|
Echinocereus coccineus var. rosei je pojmenován po
panu Rosemu, nikoliv pro barvu květu. Ovšem ta růžová je pěkná.
 |
|
Echinocereus pomanesiorum var.
bonatzii
|
Posledním echinocereusem je Echinocereus pomanesiorum var.
bonatzii. Na této rostlině, mimo to že krásně kvete, je
zajímavé, že zakvetla i při bázi rostliny. Normální totiž je, že
kvete v horní třtině sloupku…
 |
|
Astrophytum senile, forma s rezatými trny
|
Abych odskočil od těch echinocereusů, vyfotil jsem i povedenou
rostlinu Astrophytum senile – odchylku s krásně rezatými
trny. Mám tři rostliny, a nevím, jestli je zařadit k varietě senile,
nebo k varietě aureum. Důležitější ale je, že dávají potomstvo opět
s rezatými trny, a že o semena díky trochu té odlišnosti je mezi
sběrateli stálý zájem.
 |
|
Escobaria nelliae
|
Nakonec představím jednu parádnici – je to Escobaria nelliae,
myslím, že ji lze ve sbírkách najít i jako Escobaria minima.
Tělíčka jsou droboučká, ovšem naroubované rostliny vytvoří mohutný
trs, který dokáže zakvést desítkami květů. Však vidíte sami.
Příště už uberu těch echinocereusů,
slibuju. A za měsíc nashledanou – Pavel Pavlíček.
|
