|
Nečekejte nějaké zbrusu nové rady a návody k
pěstování kaktusů. Jednak bylo už téměř vše popsáno a navíc jistě
platí, že pokud nevlastníte rodinný domek se zahradou, nebo nějaký
pozemek, jen těžko můžete budovat rozsáhlou sbírku, kompletovat své
oblíbené rody kaktusů o komerčním množení ani nemluvě. Proto se
mohou brát následující úvahy a povídání také jen jako jakési
sebechlácholení a léčba mindráku autora.
Nicméně platí, že zavál-li vás osud do města, máte zde samozřejmě
omezené možnosti pro velkolepé pěstování ve skleníku nebo aspoň
pařeništi. Ale stačí mít okna orientovaná na jih a poněkud širší
parapety nebo balkon a není vše ztraceno. Řeknete: Okenní truhlíky
nebo mísy a pěstování mrazuvzdorných kaktusů, to už tady také bylo,
stačí se jen podívat na internetové stránky a diskusní fórum Klubu
kaktusářů Plzeň, kde jsou dokonce otevřena témata, např. Pěstování
mrazovzdorných kaktusů nebo Okenkářovo (zimovzdorné) okénko…
Samozřejmě, venku za oknem můžeme pěstovat kaktusy třeba i ve
květináčích a zalévat je podmokem, mnohé už ale také napadlo, že by
bylo možná jednodušší udělat za oknem „záhon“ v míse a tady kaktusy
sesázet, proložit kameny a vytvořit tak jakousi přirozenou scenérii.
Musím se přiznat, že takové ukázky jsem na zmíněných internetových
stránkách bedlivě prohlížel a protože jsem dříve pěstoval také
bonzaje a alpinkařil, začala se mně rodit v hlavě představa takového
pěstování, které by navíc vstřebalo i jakýsi nový přístup ke
kaktusaření. Jde o to pěstovat rostliny tak, aby rostly a vypadaly
jako na přirozených stanovištích. Proto alpinkáři staví skalky, aby
jejich alpinky žily ve spárách“ nebo na sutích a navíc aby skalky
vytvářely iluzi skalních útesů a srázů, třeba typických pro tu nebo
jinou horninu. U bonzají se jde ještě dále a iluze přirozené
kompozice se tvoří zcela volně, jen podle estetických měřítek.
To jsou ale pouze jakási vnější hlediska. Hlubší podstata a jakási
nová filosofie pěstování spočívá v tom, že chceme uplatnit „přírodě
blízké pěstování“. S ohledem na naše klima je zřejmé, že takto
můžeme pěstovat pouze kaktusy ze severní polokoule a z území, kde
jsou minimální teploty podobné těm u nás. Srážky musí být samozřejmě
regulovány, nejsou u nás pouště a jejich chod je zcela odlišný. Při
pěstování na parapetech jejich množství redukujeme jakousi boční
ochranou okny a zdí nebo střechou.
Co je však nejdůležitější pro
tento způsob pěstování, který má být bližší přirozeným podmínkám je
to, že kaktusy jsou celoročně vystaveny proudění vzduchu, střídání
teplot i zimnímu ochlazení a přímému nefiltrovanému záření,
umocněnému ještě odrazem od skel. To je asi ten nejdůležitější
faktor, specifický pro předokenní pěstování, zvláště ve vyšších
poschodích, který se zásadním způsobem promítá do vzhledu rostlin.
Pochopitelně, dodržení vodního režimu, typického pro tu nebo onu
geografickou oblast a zejména respektování sezonního vegetačního
klidu můžeme rovněž zařadit mezi dodržování přírodních podmínek, ale
to všichni znalí kaktusáři dobře vědí, protože ignorování této
potřeby zcela jistě vede k úhynu rostlin. Opravdu platí zásada:
Kaktus zabiješ zcela jistě pouze nesprávnou zálivkou.
Ale nyní již k věci. Při prohlížení ukázek na zmíněném Diskusním
fóru KKP jsem považoval za problematické hlavně dvě skutečnosti.
Autoři příliš nedbali na věrohodnost imitace „přirozeného“
prostředí“ a tak třeba různorodé kameny odlišných hornin nakladli na
povrch mísy nebo sestavu kamenů a jakousi skalku posypali nakonec
štěrkem z úplně jiné horniny a podobně, takže scenérie působily
zcela nevěrohodně.
Další problém se dal vytušit (aniž by byl autory zmíněn) při
regulaci vlhkosti substrátu. Ten sice může být průlinčitý, ale ve
velké, byť ploché míse nebo truhlíku substrát jen pomalu vysýchá,
jsou problémy s odtokem, nemluvě o fatálním následku, kdyby náhodou
došlo k zatečení v zimě.
Proto jsem začal vytvářet jakési miniskalky v miskách různých
velikostí, umělohmotných i keramických, vždy však s drenáží štěrku
na dně a na něm s vrstvou minerální štěrkové půdy. Do této vrstvy
byly svisle usazeny ploché kameny hornin se zajímavou strukturou
nebo povrchem, často vápenec, hadec, granodiorit nebo jiné
vrstevnaté horniny. Na povrchu misky pak vznikly štěrbinové,
vyboulené miniskalky (babky), které byly osázeny odrostlejšími
semenáči a to nejlépe v průběhu několika let, spolu s doprovodnou
miniaturní zelení, různými druhy rozchodníků nebo rozličnými
kultivary rodu Delosperma. Měla by ale platit zásada, že tyto
rostliny by neměly být nápadnější, než kaktusy. Proto by se asi
nedaly do takové kompozice doporučit netřesky. Této tvůrčí činnosti
je třeba věnovat pozornost, vždyť nakonec zjistíte, že hledání
zajímavých kamenů je také vášeň, která člověka baví. Mělo by platit,
že sestavená miniskalka bez osázení by měla být sama o sobě
estetickým zážitkem.
Popsané pěstování má celou řadu výhod. Můžeme odděleně v
jednotlivých miskách pěstovat druhy s podobnými nároky, protože
vlhkostní režim substrátu lze docela dobře individualně ovládat.
Zaléváme výhradně podmokem, i když zvláště při probouzení na jaře je
velmi účinný postřik nebo rosení. Svislé uložení kamenů a vytvoření
štěrbin se může považovat za ukázkový příklad využití přírodní
předlohy a tudíž naplnění zásady „přírodě blízkého pěstování“. Aniž
bychom spekulovali, dá se očekávat, že takové uložení kamenů vytváří
účinnou drenáž a na druhé straně udržuje přiměřenou vlhkost pro
kořeny, ozářené kameny přenášejí teplo a vyhřívají substrát a tak
dále.
Samotné celoroční pěstování kaktusů za oknem, pod přímým každodenním
dohledem, je velmi zábavné a dá se říci, že může „naplnit“ plnou
měrou život nejen důchodce. Kaktusy totiž můžeme „velmi důvěrně“
pozorovat permanentně. Jak sezónně mění vzhled, reagují na počasí,
oceňujeme každou maličkost, všímáme si každého jedince, pupenů květů
které vytahujeme očima, sledujeme poletující hmyz, jak zrají plody a
rozčilují nás ptáci, co nenechají nic na pokoji, jemné chmýří si
pletou s mšicemi a jsou schopni vyklovat do lodyh a temen nemalé
díry.
Klasik by řekl, že kvantita prožitků se mění ve kvalitu a
hloubku a tak jak roky jdou a přibývají, přestáváte se těšit z „lánů
okurkovitých“ a vytáhlých skleníkových individuí a vaše mysl bude
těkat z jedné miniskalky a „krajinky“ na druhou a úspěch pěstování
přestanete hodnotit podle velikosti přírůstu. Přesto se ale dočkáte
brzského kvetení, protože platí přírodní zákon „Zachování druhu“ a s
ním i to, že čím více je jedinec ohrožen např. nepřízni počasí, tím
více usiluje se množit a zachovat potomstvo. Smrky letos obalené
šiškami by vám mohly povídat, co jim v minulých letech šlo hlavou…
A to vše, co vám potáhne hlavou nad miskami s kaktusy, pěkně
srovnanými
na parapetu okna… To je ta "Nová filosofie pěstování
kaktusů“.
|
