|
Krásná kytička vykvetla koncem ledna,
v jednom z mála slunečních dní. Je to Neoporteria nigrihorrida
KK 13.
 |
|
Neoporteria nigrihorrida
KK 13
|
To nízké číslo mne ponouklo, abych
napsal Karlu Knížeti do Limy, jestli si na ten sběr, na to místo, na
tu dobu – vzpomíná. Netrvalo hodinu, a měl jsem tu odpověď:
|
Díky, ano ta rostlina podobou odpovídá, je
skoro ta poslední z řady N. nigrihorrida, sběr z mé první
cesty do Chile, u Pan de Azucar. Dnes ta lokalita už
neexistuje, je zastavěná domy široko daleko okolo. To byla
krásná doba tenkrát, šli jsme pěšky z La Serena. Tehdy moje
španělština byla jen tak, tak. Sesbíral jsem tehdy jen pár
rostlin. Právě nyní je tomu 49 let. Bylo to v lednu, tak jen
něco málo semen, protože plody neoporterií byly v tuto dobu
všeobecně pryč.
Zdravím všechny čtenáře
internetových novin, Karel Kníže.
|
Tak vida, jak vzácná je to kytička, je
třeba si jí vážit už pro její minulost, a taky proto, že na místě
byla populace zničená, stejně jak tomu je u řady dalších a dalších
rostlin.
 |
|
Turbinicarpus valdezianus PP 195, Monclova, Coah.
|
Začínají kvést i další rostlinky,
hlavně Turbinicarpus pseudopectinatus i T. valdezianus. Na obrázku
vidíte Turbinicarpus valdezianus PP 195, Monclova, Coah. a
Turbinicarpus pseudopectinatus MZ 500.
 |
|
Turbinicarpus pseudopectinatus MZ 500
|
Jako už párkrát v poslední době jsem se
v závěru článku zmínil i o jídle. Nyní tedy nabízím nádherný pohled
na nádhernou, protože tradiční, českou zabíjačku. I sem se už ovšem
vlámaly debilní úřední předpisy, zákaz sousedského přenášení
výslužek, protože v jedné obecní kronice prý bylo přečteno, že za
protektorátu se někomu ze skejslé prdelačky udělalo blivno.
Nenechte si kazit náladu, a za
měsíc zase na viděnou – PP.
|
