|
Ve skleníku se teď kvítek hledá jen
obtížně, ale přece – máme tu krásný Turbinicarpus schwarzii var.
rubriflorus MK 48.298 od Cerros Blancos v N. L. Je to památeční
rostlinka, vzpomínka na Miloše Kaplana, který semínka před lety
dovezl. Synonymní jméno je i T. schmiedickeanus var. rubriflorus,
nebo i poněkud omylem Haldou, Kupčákem a Panarottem popsané jméno
T. ellisiae ze stejné lokality.
 |
|
Turbinicarpus schwarzii var. rubriflorus MK
48.298, Cerros Blancos, NL
|
Rostlina pochází ze sběru Miloše
v první generaci, proto určení důvěřuji. Protože však květ není tak
znatelně do červena, jak by se dalo čekat, jsem na rozpacích. Proto
prosím specialisty, aby se k příslušnosti jména k obrázku vyjádřili
na mojí adresu.
 |
|
Ancistrocactus megarhizus PP 1208
|
Na kytkách už sem tam mezi trny vykukují poupata, je na co se těšit.
Téhle kytičce už poupátka mezi trny vykukují, rozkvete určitě už
v průběhu března (dubna). Na jmenovce je Ancistrocactus megarhizus,
nález PP od San Carlos, na východní straně pohoříčka Sierra Chiquita.
Kolem roste také množství Astrophytum asterias i Ariocarpus
trigonus.
 |
|
Aztekium valdezi
|
Podívejte se na tohohle mazlíka, jak se halí do běloučké vatičky.
Kdo by v tom semenáčku (asi 1,5 cm) hledal Aztekium valdezi?
Dvouletý semenáček, nestíhá spotřebovat živiny, které do něj tlačí
podložka Ferocactus glaucescens, a tak začíná pod vatou překotně
odnožovat.
 |
|
Lophophora diffusa
|
Protože květů je v prosinci pramálo,
pokochejme se i nad parádivou Lophophora diffusa. Opět se jedná
o památku na Miloše Kaplana, je to jeho sběrovka MK 85.255. Při
zálivce shora by ovšem jemné štětinky polehly, zcuckovatěly,
zešedly, a kytka by vypadala tak, jak vypadá v přírodě. Co je hezčí,
to ať si dosadí kdo chce jak chce.
 |
|
Katalogy Chrudimský kaktusář
|
Jeden náš dlouholetý příznivec poslal přehlídku našich nabídkových
katalogů, udělal nám pohledem na svou sbírku radost. Však jich (těch
katalogů) už vyšla za tu dobu pěkná řádka.
Naši pravidelnou rubriku zakončíme (už skoro tradičně) nekaktusovým
tématem. A protože prosinec netrávíme jen studiem kaktusářské
literatury – jak se kdysi doporučovalo, nyní po novu je to spíše
brouzdání po webu. Trochu času je nutné věnovat i oduševnělejším
tématům, jako je např. dobré jídlo. Podívejme se na paní Lídu, jaké
nádherné vánočky nám upekla.
 |
|
Paní Lída s vánočkami
|
Těsto jsem ovšem uchmoustal já, a pro
ty, co si chtějí také pochutnat, bez ohledu na své zdraví, zde je
recept:
|
Deci rumu, 500 g výběrové hladké mouky, 110 g cukru písku
nebo prášku, 2 sáčky vanilkového cukru, 2 deci mléka, 7 žloutků
(nešetřit!), 110 g vepřového sádla, špetka soli, rovná lžička
citronové kůry, špetka muškátového oříšku, kvásek (jedna kostka
droždí, s trochou mléka, cukru a hladké mouky). Ze všeho umícháme
hutné těsto, do něho vpravíme v rumu naložené rozinky a krájené
mandle, necháme kynout (kyne v teple třeba i dvě tři hodiny). Ti co
neumí vánočku plést – klidně uplácají i mazanec, nebo si o návod
napíšou mojí Lídě (kaktus zavináč chrudim.cz).
|
Dobrý návod najdete i zde.
Upletený, mandlemi posypaný a bílkem potřený výtvor zase necháme pod
utěrkou hodinku, dvě kynout, a pak pečeme, do barvy starého zlata, a
nebo ještě více do tmava, něco přes hodinku na 180 °C.
A ještě zpráva pro ty, co čekají na semena litopsů – zásilka z JAR
ještě nedorazila. Tak snad v únoru…?
Zdravíme všechny z Chrudimi – pp.
|
