|
Když jsem byl naposled v Mexiku
s Pavlem Pavlíčkem, vrcholila právě sezóna sklizně opunciových
plodů. Byla druhá polovina srpna roku 2013.
Opuncie není jediný zástupce čeledi kaktusovitých (Cactaceae),
jehož plody se pojídají, co by ovoce. Hned na začátku bych rád
objasnil několik termínů, které se většinou pletou a v populární
literatuře bývají uváděny často nesprávně.
Původně se plody sklízely především
z opuncie mexické Opuntia ficus–indica, ovšem v současné době se
pěstují nejrůznější klony a hybridy, které jsou už v podstatě
množenými odrůdami. Pěstitelé si záměrně vybírali rostliny
s násadou velkých a sladkých plodů na jednom článku, s malým
nebo zcela redukovaným počtem trnů atp. Rostlinám se ve
španělštině říká nopal a políčko s nopálem (opuncií) se nazývá
nopaleria. Plody sklízené ke konzumu jsou ve většině zemí známé
podle původního mexického jména jako tuna.
Opuncie mexická je až 4 m vysoký druh, jehož stonek se skládá
z oválných, zploštělých článků, na kterých jsou tzv. areoly –
útvary, ze kterých vyrůstají rovné až 4 cm dlouhé trny a zároveň
drobné, štětinovité trny – glochidie. Právě tyto glochidie,
které se velmi snadno uvolňují a zapichují se do pokožky nebo
jazyka, jsou nejméně příjemnou součástí těchto rostlin.
Nepříjemnost glochidií spočívá v tom, že špička tohoto drobného
trnu je opatřena zpětnými háčky podobně jako hrot harpuny.
Bohužel, glochidie se nevyskytují pouze na článcích opuncií, ale
také na povrchu plodů! Proto se producenti snaží pěstovat takové
odrůdy, které vytvářejí glochidie v minimálním množství nebo se
na nich nevyskytují vůbec.
Koupíme-li tento plod v našem
obchodě, existuje předpoklad, že na plodech glochidie nejsou,
ovšem tuny obvykle pěstované mimo Evropu glochidie mají a je na
každém, aby je před konzumací odstranil, protože glochidie jsou
opravdu nepříjemné a mohou způsobit stav, kdy budeme nuceni
vyhledat lékaře – to v případě, že by se nám jich větší množství
zapíchalo do jazyku!
Velké květy vyrůstají na vrcholech jednotlivých článků a jejich
barva varíruje od žluté až po šarlatově červenou. Po opylení se
přemění v soudkovitou bobuli, která u běžně pěstovaných opuncií
dosahuje hmotnosti okolo 100 g.
Samotné opunciové plody jsou plné
sladké dužniny, s desítkami tvrdých, nejčastěji žlutohnědých,
plochých semen, která se většinou nejedí a ani se nepoužívají
k dalšímu zpracovávání. Tuna se konzumuje především čerstvá,
ovšem v původní domovině, ale i v jiných částech světa, kde
roste pod širým nebem a sklizeň je bohatá, se plody používají
k výrobě marmelád, ale také vína nebo pálenek. Dnes se jejich
aroma přimíchává do nápojů, na kterých však bývá napsáno
anglické pojmenování těchto plodů – prickly pear. V Mexiku se
dodnes používají i mladé články opuncií zbavené glochidií
především jako vynikající zelenina k vaření, co by náplň
kukuřičných tortil, ale i k nakládání do octového nálevu, kdy
chutí a konzistencí snad nejvíce připomínají houby.
Opuntia ficus–indica pochází sice z Mexika, ale dnes je natolik
rozšířena v suchých subtropických a tropických oblastech světa,
že je například na Madagaskaru nebo v Austrálii považována za
invazní druh.
|
