|
Mám rád drobné, ale funkční věci. Maličkosti,
které jsou každému dostupné a zpříjemní nám nebo usnadní život.
Každý kaktusář má mnoho podobných drobných vychytávek, určitě jste
se s mnoha z nich ve sbírkách setkali. Různá méně či více úspěšná
udělátka na přesazování, přípravky na práci se substrátem, nespočet
roubovacích aparátů. Výčet by mohl pokračovat. Některé zlepšováčky
jsou vlastní, jiné převzaté a případně drobně upravené či
modifikované. Aby byly k užitku ostatním, je důležité o nich dát
vědět. Pokusím se pár takových drobností popsat v krátkém seriálku,
snad se hodí a naleznou své příznivce. A třeba se najdou další
z vás, kdo tento seriálek podpoří.
Už nikdy
nepřeliješ
První článek nijak nesouvisí s požíváním tekutin,
ale se zálivkou semenáčků po pikýrování. Vlastně tento zlepšováček
řeší hned více různých neduhů, s kterými se můžete setkat. První
z nich je právě ono v nadpisu zmíněné „přelití“ semenáčků, především
těch citlivých. Druhá výhoda této metody spočívá ve zvýšení pevnosti
pikýrovacích misek, brání jejich praskání, vyvalení a případně
rozlomení a následné katastrofy při přenášení výsevu. Jako u většiny
drobných nápadů i zde stála u zrodu náhoda.
Používám k pikýrování výsevů, jako mnoho dalších pěstitelů, levné
černé plastové misky Pöppelmann s označením TK 1214 (čtvercové
13x12 cm), případně větší obdélníkové TK 1520 (rozměr 18x14 cm).
Misky jsou velmi levné, tomu ale odpovídá i jejich provedení a s tím
související pevnost. Obvykle vydrží jednu generaci, pak je vyhodíme.
Ale s ohledem na velmi nízkou cenu to není problém. Ten se skrývá
jinde. Miska může prasknout při manipulaci a vysypané semenáčky jsou
větší pohroma. Často dojde k roztržení misky i během růstu rostlin.
Nemalý problém způsobuje i provedení odtokových otvorů, které jsou
v podobě jakýchsi větších drážkových prolisů (u těch menších misek)
a je problém zabránit sypání substrátu z misky.
Většina z nás také řeší, jak se zálivkou semenáčků po přepikýrování.
Kdy to zalít, ale nepřelít, aby náhodou nepřišlo vedro a semenáčky
se nepodpařily, abychom je při zalévání nevyplavili, aby moc
nepřeschly a další. Navržený zlepšováček si i s těmito otázkami
poradí. Pojďme se mrknout, jak na to.
Základní myšlenkou je spojit dvě nádoby do jedné a
využít tak všech popsaných výhod. Někdo může namítnout: „To mohu
rovnou pikýrovat do té hluboké“. Hmm, ano. Někdy to zkuste. Nevyřeší
se tím záležitost přelití, navíc hluboká miska je pro malé semenáčky
nevhodná, nespotřebují tolik vody, substrát se začne kazit, kořínky
uhnívat. Takže spojení těch dvou misek je více než účelové. Spočívá
v nápadu, že měkká výsevní miska se dá velmi přesně zapasovat do
hluboké pevné PP misky. V nabídce jsou označeny jako položka z1013
Květináč 13x13 cm, čtyřhranný, tmavě hnědý, trvanlivý, tvrdý, UV
stabilizovaný. A to je vše, co potřebujeme.
Tento „spodní“ květináč plní následující:
- vyztužuje měkkou plastovou misku, takže se nám nerozpadne a
nepraskne
- lepší manipulace při přenášení, nesype se nám dole substrát
- slouží jako vyrovnávací zásobník pro vodu při zálivce, nehrozí
přelití rostlin
- akumuluje teplo a izoluje výsevní misku a tedy i kořínky semenáčků
od přehřátí.
Spodní květináč tedy naplníme vhodným substrátem, ideální je použít
dobrou pemzu nebo zeolit, možná by fungoval i písek (nezkoušel
jsem). Pemza a zeolit mají výhodu, že jsou relativně lehké a mohou
nasát a udržet poměrně značné množství vláhy. Naplnění provedeme
tak, aby horní miska po zasunutí přesně ležela na spodní vrstvě.
Raději necháme dole malinko méně, trochu se to časem slehne. Je ale
dobré substrát ve spodní misce pečlivě urovnat a stlačit.
Pak přistoupíme k naplnění horní misky. Tu naplníme
substrátem, do kterého běžně pikýrujeme. Zde už tedy záleží na
každém, co používá. Já doporučuji nasypat nejprve slabou vrstvu
zeolitu hrubší frakce. Ten zajistí jednat perfektní nasávání
vlhkosti ze spodního zásobníku, ale také výrazně prospívá kořenům
semenáčků. V této spodní vrstvě zeolitu jsou kořeny vždy pěkně silné
a zdravé. Na zeolit pak nasypu běžnou směs substrátu, povrch urovnám
stržením laťkou. Po naplnění misky už zbývá pouze tuto umístit do té
spodní, a je hotovo. A můžeme začít pikýrovat. Už při pikýrování je
výhoda v tom, že při sázení u kraje se nám miska nijak nevyvaluje.
Semenáčky zůstanou svými kořeny v té horní misce (no občas
u některých prorostou, ale to je jen ku prospěchu).
Osázené misky umístíme na potřebné místo ve skleníku
nebo pěstírně. Misky jsou umístěny normálně v pěstební míse, nebo
podloženy miskami pro zavlažování. Zálivku provádíme vždy podmokem,
tedy nehrozí vyplavení rostlinek. Princip spočívá v tom, že voda
vzlíná vysoce smáčivým substrátem až do misky se semenáčky a kořeny
se berou pouze to, co potřebují. Substrát v horní misce nahoře je na
povrchu stále suchý, a to i v případě, že jsou spodní misky trvale
postaveny v míse s vodou. Je to výhoda hlavně pro ty, kteří se buď
tak často nedostanou do skleníku, nebo pokud chceme na delší čas
odjet. Semenáčky tak mají stále dostatek vláhy, ale nejsou nikdy
přelité. Krčky rostlin zůstávají v suchu, dokonce nehrozí ani
podpaření rostlin ve velkých vedrech. Dvojitá stěna misek se
vzduchem mezi nimi je totiž velmi dobrou izolací a kořeny rostlin
nejsou přehřáté jako v případě, kdy tato malá černá misky stojí
samostatně na parapetu. Je to vlastně takový zmenšený model
pěstování na druhém půdním horizontu, kdy jsou rostliny v hrncích
postaveny (nebo zapuštěny) v písku či rašelině.
Z praxe známe, že někteří kaktusáři takto s úspěchem pěstují. Já
osobně jsem měl sbírku rodu Notocactus takto několik let, květníky
stály zapuštěné z 1/3 v písku, který prakticky nikdy nevyschl, a
rostliny výborně prosperovaly. Mnohé měly v písku dokonce
několikametrové kořeny. S úspěchem se také používají různé
geotechtilie nebo filcové podložky či koberce pod květináči
v mísách. Opět zajišťují odvod vody při zálivce, ale zároveň určitou
akumulaci trvalé vlhkosti a tím stimulují kořeny rostlin k aktivní
činnosti a růstu. Princip těchto misek je podobný. Vytvořit tedy
větší obsah a tím i jistou setrvačnost působení vláhy bez toho, aby
docházelo k nárazům typu úplné přeschnutí a následně zase přelití a
vyplavování.
No vyzkoušejte, a uvidíte. Nakonec to nic nestojí a
komu se nebude dařit nebo se to nebude líbit, tak prostě misku
vyndáte a pěstujete dál po svém. Já osobně mám s tím způsobem velmi
dobré zkušenosti především u choulostivých rostlin. A to nemusí být
zrovna pěstitelsky náročné rostliny. Jsou druhy, a věřím, že to
všichni velmi dobře známe, které přepikýrujete a víc jak polovina po
tomto zákroku prostě padne. Mnohé semenáčky jsou velmi náchylné na
přílišné přeschnutí, jiné na trvalejší přelití. Právě pro tyto
problematické je tento způsob vhodný.
Závěrem ještě pár drobných rad a upozornění. Systém funguje pouze
v případě, že je ve spodní misce použit velmi dobře nasáklivý
materiál, který umožňuje rychlé a silné vzlínání vody. Ideální jsou
některé z inertních substrátů, jako zeolit, pemza nebo láva ve
vhodné frakci. Materiál také nesmí podléhat postupnému slehávání (lignocel,
rašelina), protože jakmile není mezi spodním substrátem a horní
miskou přímý kontakt, nefunguje to. Asi by to řešil nějaký knůtek,
nezkoušel jsem. Spodní misky nechte klidně postaveny trvale ve vodě.
Až nahoru se dostane skutečně jen to, co je potřeba. Navíc máte
jistotu, že je stále zalito akorát. Zlepšovák je vhodný pro ty,
kteří používají uvedené výsevní misky. Ti jistě zamezení jejich
praskání a lámání ocení nejvíce a přínos bude zásadní.
Těším se na vaše ohlasy a přeji úspěšné pěstování. A někdy při
dalším pokračování „Trafačkovo zlepšovny“ na slyšenou.
|
