Aloe glabrescens – málo známá dominanta
severosomálských plání

Cestování v severních provinciích Somálska je poměrně bezproblémové, ovšem neplatí to pro všechny části země. Botanicky zajímavá je zejména oblast v blízkosti poledníku 49° v. d., který je zároveň formální hranicí mezi poklidnou oblastí Somalilandu a nesmírně nebezpečnou areou Puntlandu. Jakmile se přibližujete k autonomní oblasti Puntland, což je oblast oplývající nejvyšší koncentrací banditů a pirátů, je zapotřebí maximální obezřetnosti. Pokud se ale na expedici do Somálska vypraví patřičně potrhlí botanici, pak je ani tento podružný fakt neodradí. Přístupové cesty do Puntlandu jsou v podstatě dvě: jižní cesta, táhnoucí se od Laas Anod do Garoowe a dále severní trasa vedoucí přes provincie Sanaag a Maakhir. Botanicky zajímavější je právě severní spojení obou oblastí.

Adenium somalense - květy

Když opustíte bezpečnou cestu mezi městy Burao a Laas Anod a za vsí Inaafmadow odbočíte severovýchodním směrem, přijedete nejprve na nezajímavou pláň Bannaanka Saraar, která přechází v otevřenou náhorní plošinu Bannaanka Karramaan. A zde je z botanického i zoologického hlediska konečně co sledovat. Kamenitá, vápencovo-písčitá pláň se hemží ještěrkami a trnorepy, procházejí se stáda velbloudů a občas lze zahlédnout zajímavé opeřence včetně Hadilova písaře (Sagittarius serpentarius).

Adenium somalense

V pláni najdete velmi řídce roztroušené nízké stromky Acacia bussei a občas narazíte na A. reficiens, A. nilotica, Delonix elata nebo Grevia ssp. Vzácně lze v písčitých nánosech vyschlých wádí spatřit typickou Acacia (Vachellia) tortilis. Pod keři i stromy naleznete zástupce svlačců, nejčastěji dominantní Astripomoea nogalensis či žlutě kvetoucí Ipomoea citrina. Pokud se zde procházíte po období dešťů, pak můžete spatřit dominantní traviny Scorobolus variegatus, svěže zelené listy albuk nebo skvrnité listy Ledebouria somalense.

Náhorní plošina Bannaanka Karramaan s Aloe glabrescens.

Cesta vedoucí severovýchodním směrem vás dovede až k vesnici El Afweyn. Zde se již keře ani stromy téměř nevyskytují, vápencová zem se razantně mění v půdní podklad tvořený sádrovcem nebo erodovaným sádrovcem. Zároveň se markantně mění i vegetace. Z akácií zde poskrovnu roste pouze Acacia ebtaica, trávy jsou zastoupeny málo, kdy relikty trav jsou tvořeny zejména Chrysopogon aucheri. Důsledkem nadměrné pastvy původní vegetace jsou z keřů k vidění téměř výhradně 2 metrový, nepůvodní zástupci čeledi Solanaceae – lila kvetoucí Lycium europaeum. Byliny jsou zastoupeny plevelnými Ballota hildebrandtii, Ipomoea argyrophylla či Solanum incanum s typickými žlutými koulemi plodů. Z typicky sukulentní flory jsou k vidění Adenium somalense vyznačující se úzkými listy a červeno-fialovými květy se světlým středovým pruhem. Ze stapeliovitých jsou nejvíce zastoupeny Caralluma acutangula a C. moniliformis. Milovníci euforbií si zde taktéž přijdou na své. Najdete zde keříčkovité Euphorbia aff. xylacantha nebo v půdě skryté E. multiclava. Proč jsem se sem ale vypravil já? Protože zde endemicky rostou dva druhy aloí: Aloe molederana a zejména Aloe glabrescens.

Semenáč Aloe glabrescens.

Aloe glabrescens S. Carter & Brandham byla popsána v časopise Bradleya v roce 1983. Rostliny rostou většinou přisedle a odnožují do řídkých a kompaktních shluků. Růžice tuhých listů je vzpřímená, listy jsou až 40×10 cm velké, zelené až šedozelené. A. glabrescens má také velmi lesklé a hladké listy. Okraje jsou vyzbrojeny tuhými, červeno-hnědými zuby s výškou asi 2 – 3 mm. Květenství je vzpřímené, málo větvené (4×), asi 1 metr vysoké a válcovitý hrozen je tvořen jemně obrvenými, temně růžovými květy. Rovněž plody jsou chlupaté. Pokud by květní stvol a samotné květy nebyly markantně obrvené, pak by bylo snadné tento taxon zaměnit za mnohem běžnější Aloe rigens. Zkušený botanik ovšem oba druhy odliší na první pohled. A nezanedbatelný je rovněž fakt, že se A. rigens vyskytuje v místech vzdálených od této lokality asi 200 – 250 km západním směrem a oba taxony se nikde nestřetávají. Jejich areály rozšíření jsou odděleny právě zmiňovanou oblastí Bannaanka Saraar.

Caralluma acutangula.

Klíčivost čerstvých semen je, podobně jako u A. rigens, abnormálně vysoká (> 97 %). Čerstvé semenáče A. glabrescens jsou však značně citlivé k listovým chorobám, způsobeným pravými plísněmi, známými jako „padání klíčících rostlin“. Opakované výsevy potvrdily také mnohem pomalejší vývin semenáčů A. glabrescens, a to při stejných pěstebních podmínkách. Zatímco A. rigens jsou již druhým rokem robustními rostlinami se třemi až pěti listy, jejich příbuzné A. glabrescens mají v druhé růstové sezóně pouze dva pravé listy. A. glabrescens vzhledem k barevné i tvarové nevýraznosti patrně mezi laiky nevyvolá extatické nadšení a pěstitelé růžicově rostoucí sukulentů vezmou v potaz pouze její existenci. Ovšem odborníci na somálskou flóru nebo specializovaní pěstitelé aloí jistě uznají, že tento taxon patří mezi lákavé, a ne zrovna snadno dostupné botanické položky.

Príspevok je prevzatý z časopisu Cactaceae etc. 1/2015
Cactaceae etc. vychádza od r. 1991 (XXII. ročník) v Spoločnosti Cactaceae etc. 4-krát ročne. Každé číslo má 40 strán formátu B5, je plnofarebné od r. 2005 (ako prvý časopis v regióne strednej Európy), ročne 160 strán. Objednávky prijíma (v prípade objednávky uveďte kód – webpp): MUDr. Roman Staník, Česká ul. 17, 831 03 Bratislava, SR alebo e-mail: cactaceae@azet.sk

zpět

Text a foto:
Roman Štarha
www.aloes.wz.cz
CACTACEAE etc. 1/2015

 
 
 
© www.cact.cz/noviny  ISSN 1805-2630